Pardubická přehlídka potrvá do 23. října. Je reprízou slovenského Trienále umění knihy Martin, které se koná jednou za tři roky a ukazuje různé přístupy k takzvané autorské knize. Čtvrtý ročník trienále měl premiéru vloni v Turčianské galerii v Martině.
"Ukazuje mnoho pohledů na to, co ještě kniha je a co možná už kniha není, v mnohých dílech se kniha stává uměleckým objektem. Každou zemi zastupuje 20 autorů," vypočítává Adam Galko z Turčianské galerie.
Výstava reflektuje výtvarné podoby autorské knihy, včetně nejnovějších trendů ve vizuálním umění. Mnoho exponátů je navázaných na konkrétní literární inspiraci, kterou dál rozpracovává, doplňuje kurátorka Jarmila Kováčová.
Andrzej Bednarczyk například vytváří velké, komplikované objekty, kombinuje nalezené věci, používá části komiksu s až středověkým nádechem. V jeho podání je součástí rámu kupříkladu zubatý kotouč na řezání nebo ruční pilka. Předměty odkazují k příběhu v kreslených částech neobvyklé knihy. "Hlavním materiálem je u autorů papír, ale používají i jiné: kůži, umělou hmotu, dokonce beton. Komparace výtvarného proudění v oblasti střední Evropy je vždy podnětná, zajímavá, inspirativní," dodává Kováčová.
Část exponátů pochází z Muzea umění Olomouc, které vlastní celou kolekci autorských knih. Instituce je systematicky sbírá už roky. "Definice zní, že to není kniha o umění, není to umělecká kniha, ale samotná kniha je uměním samým. Muzeum v Olomouci je jediná instituce, která se věnuje prostředí kultury a umění, jež vzniklo ve střední Evropě po druhé světové válce," dodává zástupkyně ředitele olomouckého muzea Gina Renotičre.
Na pardubické výstavě návštěvníci uvidí například díla Vladimíra Havlíka nebo Jana Měřičky. "Měřičkova rozměrná kniha vznikla tak, že sbíral přírodní materiál, konkrétně řasy. Studoval, jakým způsobem materiál pracuje ve formě slisovaných platforem," vysvětluje Renotičre.
Slovenský autor Dezider Tóth na dřevo přenáší krátké citáty. V galerii jsou takto seskupené dřevěné fošny s bílým středem a černě popsané kapitálkami, například "vlastník smrtelnosti" nebo "můj úsměv na cizích rtech".
Podle kurátorky Kováčové by návštěvníci neměli pominout slovenského zástupce směru pop-art Otise Lauberta. Jeho kniha je věnovaná řidičům motorových prostředků. Jsou na ní kolem dokola nejčastější dopravní značky a jmenuje se Hlavne tieto si musím zapamätať. "Jeho knížky jsou vtipné, zábavné. Pracuje často s nalezenými předměty," poznamenává Kováčová.
Jedna z vystavených knih má podobu svetříku či sáčka, které tvoří látkové štítky s anglickými názvy lidských vlastností. Lidé se tak mohou pomyslně "obléknout" do odvahy, optimismu, sebejistoty, upřímnosti nebo znalosti. Další dílo se věnuje paktu Ribbentrop-Molotov, jímž hitlerovské Německo a Stalinovo Rusko v roce 1939 uzavřely dohodu o neútočení a rozdělily si oblasti vlivu v Evropě.
