Klidně by to mohla být výstava jednoho díla. Obraz od krále vídeňské secese Gustava Klimta nazvaný Panna působí tak silně, že by návštěvníky do pražského Veletržního paláce přivedl sám o sobě.
Kurátoři Národní galerie ale využili stého výročí úmrtí Klimta i jeho o generaci mladšího přítele Egona Schieleho a z největší české sbírky umění vybrali ještě další díla.
Výstava nazvaná Konec zlatých časů tak připomíná více autorů vídeňské moderny - malíře Oskara Kokoschku, Otakara Kubína, Emila Orlika nebo architekta Josefa Hoffmanna.
Konec velké epochy ilustruje už sugestivní prolog. Než se návštěvník dostane do východního křídla ve čtvrtém patře paláce, kde výstava začíná, musí projít částí expozice užitého umění kolem roku 1900. Spatří zde díla plukovníka fotografa Jindřicha Bišického, který sloužil v první světové válce.
Hned první snímek zachycuje zabitého vojáka, další dokumentují rozstřílené budovy, rozbité mosty, přesuny vojska a život naverbovaných mužů v zákopech. Je to drsné uvedení do kontextu doby, jež vyústila v katastrofu a idealizována bývá jen kvůli kráse tehdejšího umění.
Samotná přehlídka Konec zlatých časů začíná souborem typicky úzkých, výškových plakátů k výročním výstavám vídeňského spolku Secese. Jeden z nich zhotovil také Gustav Klimt.
Dramaturgie expozice je rafinovaná, Klimtova díla - grafiky a kresby - jsou rozeseta po celé výstavě.
Výhled na jeho Pannu, které patří zadní stěna výstavního křídla, zpočátku zakrývají práce jiných umělců z konce 19. století. Často jde o německy hovořící autory narozené na českém území.
💫 Už jste komorní výstavu Konec zlatých časů viděli? Vedle děl Gustava Klimta a Egona Schieleho najdete na výstavě i další práce členů vídeňské moderny ze sbírek NGP! Děti a mládež do 26 let mají vstup zdarma. →bit.ly/Konec-zlatých-časů
Zveřejnil(a) Národní galerie v Praze dne NaN. undefined NaN
Pražský rodák Emil Orlik, malíř, který většinu života působil v Berlíně, byl vyhlášeným portrétistou. Zachytil například skladatele Gustava Mahlera a Arnolda Schönberga, spisovatele Thomase Manna i Maxima Gorkého, modelem mu byli též prezident Tomáš Garrigue Masaryk nebo fyzik Albert Einstein.
Orlik celý život udržoval kontakt s pražským prostředím, díky tomu se do sbírky Národní galerie dostalo na tisíc jeho prací, především grafik. Nyní je vystavena část z nich včetně velké olejomalby Model z roku 1904.
Fantaskní výjevy z podivné zvířecí říše jsou dílem malíře a loutkáře Richarda Teschnera, jenž jako by předznamenal pozdější tvorbu animátora Jiřího Trnky. Však i Teschner, který vystudoval pražskou akademii u Václava Brožíka, se zajímal o vznikající filmové médium.
V pozdější části přehlídky divák spatří obrazy Egona Schieleho, jež spolu s Klimtovými malbami patří k nejcennějším ve sbírce Národní galerie.
Na rozdíl od Panny by se ale jediným tahákem výstavy pro svou pochmurnost nikdy nestaly: největší je temné plátno z roku 1911 Těhotná žena a smrt, které do své sbírky zakoupila Moderní galerie - předchůdkyně současné Národní galerie - až po autorově smrti v roce 1930.
Vedle expresivního obrazu visí ještě dvě Schieleho kresby - ležící akt a Sedící žena s pokrčenými koleny (Edith) z roku 1917. Je na ní Schieleho rusovlasá manželka, jež zemřela těhotná na španělskou chřipku v roce 1918, jen pár dní před svým mužem.
"Portrét Edith patří k nejoblíbenějším dílům ze sbírek Národní galerie," poznamenává Zuzana Novotná, kurátorka Sbírky grafiky a kresby.
Konec zlatých časů
Kurátoři: Otto M. Urban, Zuzana Novotná, Olga Uhrová a Petr Šámal
Veletržní palác, Praha, výstava potrvá do 15. července.
Soubor Schieleho prací doplňuje autorovo Zátiší s květinami a pohled na Český Krumlov nazvaný Mrtvé město. Oba obrazy slavný expresionista namaloval v roce 1911 a do Národní galerie se dostaly v 60. letech z pozůstalosti sochaře Jana Štursy.
Nakonec zbývá už jen několik kroků k obrazu Panna, před nímž téměř nepřetržitě přešlapuje alespoň pár návštěvníků.
Nejprve upoutá souhra barev a ornamentů, z nichž ve střední části vystupuje krásný obličej spící dívky. Hlava je nachýlená k pravému rameni a dívčinu nevinnost symbolizuje dětsky odevzdaná póza s rukama zvednutýma k hlavě.
Zpod pestré přikrývky, která ji cudně zakrývá až k bradě, vylézají nahá ženská těla - dívčiny smyslné sny. Kolem dívky tvoří jakýsi vor, plující po kalné řece.
Kurátoři nabízejí obvyklý výklad: malíř zachytil napětí mezi krásou a její pomíjivostí, mezi mladostí a smrtelností.
Obraz Panna, vytvořený v roce 1913, se do sbírky Moderní galerie dostal hned o rok později, poté, co byl spolu s dalšími deseti Klimtovými obrazy vystaven v pražském Rudolfinu. Jeho původní cena byla vysoká, 26 tisíc tehdejších korun. Jeden z příznivců pražské galerie, baron Friedrich von Wieser, však u malíře vyjednal příznivější cenu 20 tisíc korun.
Ovšem dnes by Klimtova Panna byla k nezaplacení.
