Praha - Tématu poválečných proměn českého pohraničí se věnuje ve své nové výstavě Lukáš Houdek. "Vrací se v ní na rodné Tachovsko a snaží se vybavit dávno zapomenuté osudy obyvatel zaniklých obcí," popisuje autorovy záměry kurátorka výstavy Klára Vorlíčková.
Expozice v kavárně Era svět na Jungmannově náměstí se jmenuje Musíš zapomenout na Johanna a tvoří ji dvacítka rozostřených fotografií opuštěných stavení, před nimiž stojí postavy, kterým chybí obličeje.
Lukáš Houdek se ve své tvorbě zabývá zejména problematikou identity, ať už své vlastní, nebo transgender osob - je také jedním z kurátorů výstavy Transgender Me. V posledních letech se ve své tvorbě věnuje tématu poválečného vysídlení Němců a proměnám českého pohraničí (projekty Umění zabíjet, Umění dosídlit, Odložené životy, Musíš zapomenout na Johanna).
"Na Tachovsku jsem strávil prvních devatenáct let svého života. Nikdy jsem o obcích, které zanikly následkem vysídlení jejich obyvatel po druhé světové válce, neslyšel. Většinu lidí v mém okolí tyto ruiny nezajímají, o to míň jejich historie a už téměř vůbec lidé, kteří po staletí tvořili jejich obyvatele. Jako bychom vlastně ani nechtěli vědět, kdo zde žil před námi. Možná z toho máme strach," říká ke své práci Houdek.
Svými fotografiemi se prý sám zamýšlí nad tím, jak tito zmizelí sousedé asi vypadali, jak mohl vypadat jejich každodenní život. "Vycházel jsem zejména z fotografií a vyprávění odsunutých rodin, se kterými jsem se setkal. Ty často odrážely buď klasické statické portréty rodinných příslušníků, nebo zachycovaly běžné situace každodenního života. A ty jsem pak dále rozpracoval," dodává Houdek.
Kdo uměl lépe zabíjet?
O rozruch v médiích a tím i o diskusi k tématu se Lukáš Houdek postaral projektem Umění zabíjet. V souboru padesáti fotografií se pokusil zrekonstruovat dění na místech, kde byli zavraždění po druhé světové válce čeští Němci při odsunu. Doložené události, které objevil v archivech na autentických místech ilustroval pomocí panenek Barbie. Výstava se náhodou setkala s děním v prezidentské kampani, což jí přidalo na naléhavosti.
"Nemyslím si, že můj projekt něco změní. Co ale může dokázat, je donutit občany naší země, aby se nad odsunem/vyhnáním zamysleli, aby si k němu něco víc zjistili a utvořili si na něj vlastní názor. Co tak slyším kolem sebe, děje se to. Myslím, že naše hysterie může záviset i na tom, že o tom tématu nic nevíme. Víme, co nám bylo opakováno minulým režimem, ta černobílá pravda o výhradně zlých Němcích a výhradně hodných Češích, zatímco fakta byla zamykána do archivů pod štítkem "tajné". Dnes už tyto dokumenty tajné nejsou, proto si myslím, že právě teď máme možnost se o poválečných dějinách dozvědět více a zaujmout k nim vlastní postoj," řekl v online rozhovoru se čtenáři Aktuálně.cz Lukáš Houdek.
