Kořeny lidství. Kniha tří fotografů o Ukrajině je depresivní i romantická

Kořeny lidství. Kniha tří fotografů o Ukrajině je depresivní i romantická
Karel Cudlín: Zakarpatska Oblast, 1993, černobílá fotografie, kinofilm.
Karel Cudlín: Zakarpatska Oblast, 1998, černobílá fotografie, kinofilm.
Karel Cudlín: Mukachevo (Zakarpatska Oblast), 1994, černobílá fotografie, kinofilm.
Karel Cudlín: Zakarpatska Oblast, 1994, černobílá fotografie, kinofilm.
Foto: Martin Wágner/400 ASA
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
16. 7. 2020 11:18
Je to ušlechtilost, nebo příživnictví, hledat krásu v zaostalosti? Tři fotografové sdružení ve spolku 400 ASA Karel Cudlín, Martin Wágner a Jan Dobrovský vydali monografii o zapadlých koutech Ukrajiny. Knihu doprovázejí texty reportérky Petry Procházkové.

Nejstarší a nejmladší černobílou fotografii v publikaci dělí 27 let. Většinou ale nelze poznat, která byla pořízena v roce 1991 a která předloni. Na Ukrajině stále zapřahají koně do loukoťových povozů a při práci na poli, i když ve stejné vesnici jsou i sedláci, co mají traktor. O ty ale objektiv nezavadí.

Otázka, co autoři vynechávají, se vtírá. Nakonec ale není důležitá, vždyť dokumentarista nerovná se novinář, který by měl hlídat míru objektivity. Název Lost Europe evokuje slavnou knihu Broken Dream z roku 1997 od Antonína Kratochvíla, jenž je také členem 400 ASA. Fotograf v ní zachytil neoficiální život lidí a životní prostředí zemí východního bloku v době hroutících se komunistických režimů. Broken Dream patří k nejvýraznějším vizuálním svědectvím historického předělu.

Poprvé svobodná

Takové kvality Lost Europe přes velikášský název i nákladnou knižní úpravu nemá. Její přednosti jsou jinde. Karlu Cudlínovi, Martinu Wágnerovi ani Janu Dobrovskému nešlo o to, aby vystihli společenskou atmosféru Ukrajiny, země krutě zkoušené historií a od roku 1991 poprvé svobodné.

Naopak: vybírají si chudý venkov, zbytky starého způsobu života, ve kterém vidí nejen bídu a zaostalost, ale také krásu a čistotu. Sami se přizpůsobují tím, že fotografují výhradně černobíle, což pomáhá výtvarnosti a syrovosti výjevů. Současně se tou již dlouho prošlapanou cestou vzdávají bezprostřednosti a možnosti pojmenovat současnou "ztracenost" největší východní země Evropy.

Vybrané fotografie, z nichž mnohé už byly několikrát vystaveny, skládají depresivní, zároveň dojemný a romantický obraz. To, kvůli čemu se na Ukrajinu neustále vrací Cudlín i Wágner a co v roce 2017 poprvé přijel fotografovat Dobrovský, se dotýká něčeho hlubokého. Kořene lidství, se kterým jsme my - na blahobytném západě - už ztratili kontakt.

Karel Cudlín: Zakarpatska Oblast, 1994, černobílá fotografie, kinofilm.
Karel Cudlín: Zakarpatska Oblast, 1994, černobílá fotografie, kinofilm. | Foto: Karel Cudlín/400 ASA

Čerstvá smetana

"Ukrajina je čerstvě ušlehaná smetana, vedle které má vyspělá civilizace podobu šlehačky ve spreji se spoustou chemických přísad," shrnuje specialistka na země bývalého Sovětského svazu a novinářka českého Deníku N Petra Procházková.

Její text prostřednictvím krátkých črt nabízí emotivní vzpomínky na setkání s obyčejnými Ukrajinci, jejichž příběhy by vydaly na knihu. Vedle toho se Procházková pokouší stručně pojmenovat, proč se zemi nedaří vymanit ze zaostalosti a začít skutečně samostatnou existenci.

"Ukrajina přišla ve 20. století podle demografa Vadima Erlichmana o 17 milionů obyvatel, kteří byli buď zavražděni, zabiti v boji nebo zemřeli hlady," uvádí Procházková, jejíž text je v knize přednostně otištěn anglicky. Česká verze je jako tenký sešit vložena zvlášť.

Některé náměty už se staly pro východní zemi klišé, jako slepice nacpané na zadním okně auta nebo sešlost truchlících vesničanek kolem otevřené rakve. Leckdy se však daří najít jiný pohled. Karel Cudlín sleduje nepohodlnou poslední cestu nebožtíka v rakvi naložené na voze, jejž táhne pár koní. Bahnitá cesta se vine podél divoké říčky posilněné tajícím sněhem. Jeho zbytky jsou vidět na okolních stráních.

Martin Wágner: Donbass, 2006 MW, černobílá fotografie, kinofilm.
Martin Wágner: Donbass, 2006 MW, černobílá fotografie, kinofilm. | Foto: Martin Wágner/400 ASA

Rakev na přívěsu

Fascinující pohřební scénu zachytil i Martin Wágner. Také zvolil širokoúhlý záběr, místo bahnitého úvozu vyfotografoval hřbitov s připravenou jámou a na pozadí s nesmírně rovným, do daleka ubíhajícím horizontem ukrajinské krajiny. V popředí stojí vousatý pop, hledící na zemřelou v otevřené rakvi, kterou právě přivezli na přívěsu za osobním autem.

Jan Dobrovský též zachytil pohřební přípravy. Ze vchodu do městské bytovky vychází stará paní v baretu a se psem v náručí. Vedle schodů je opřené víko rakve a dva věnce s umělými květinami.

Mnohým snímkům dominuje bahno, lidé v neforemných vaťácích a oprýskané domy. Interiéry jsou nuzné, místo sporáku leckde ještě používají kamna. Na zdi ale nesmí chybět gobelín a na stole lahev samohonky.

Fotografie jsou v knize řazeny tematicky, nikoliv chronologicky či podle autorů. Stránky neruší žádný popisek. Původ i autory snímků prozrazuje seznam na konci. Stejné téma dává ale vyniknout rozdílnému rukopisu. Nejvíc se odlišuje Jan Dobrovský. Jeho snímky, které pocházejí z posledních tří let, působí jasněji, nemají zrno a jsou perfektně prokreslené.

Jan Dobrovský: Volyn Oblast, 2017, černobílá digitální fotografie.
Jan Dobrovský: Volyn Oblast, 2017, černobílá digitální fotografie. | Foto: Jan Dobrovský/400 ASA

Mléko Coca-Cola

Letos šedesátiletý Dobrovský má zálibu ve velkých celcích, zachycuje paneláková sídliště, periferii města i okraj vesnice. Všímá si divokého porostu, který často tvoří přední plán jeho výjevů. K výjimkám patří například ten z tržnice. Ženy v šátcích prodávají mléko v PET lahvích od Coca-Coly.

Obal knihy Lost Europe.
Obal knihy Lost Europe. | Foto: 400 ASA

Rovněž šedesátník Cudlín objevil Ukrajinu jako své téma mezi prvními českými fotografy. Jeho specialitou je dokumentování zbylé židovské komunity, která před druhou světovou válkou čítala 1,5 milionu lidí. V knize vynikají jeho partičky dětí, zrnité fotografie, na kterých ze tmy vystupují světlé dětské tváře. Jednou se k sobě tisknou, když nakukují do okna, jindy hodují u stolu prostřeného poctivými domácími dobrotami - masitými závitky a kyselými okurkami.

Podobný rukopis má o 20 let mladší Wágner. Na Ukrajinu začal jezdit jako teenager, kromě jiných námětů se často vrací do opuštěné krajiny Černobylu.

Tři fotografové popisují společnou knihu jako procházku do minulosti, "zachycení opravdovosti, po které se nám stýská, ale už bychom ji neuměli ani nechtěli žít".

Spolek 400 ASA vznikl před dvěma lety. Kromě autorů, které spojuje ukrajinské téma, a Antonína Kratochvíla jsou jeho členy ještě Alžběta Jungrová, Jan Mihaliček a Tomki Němec. První společnou výstavu jim připravila Národní galerie. Na září chystají otevření vlastní galerie s kavárnou v rekonstruované trafostanici na Smíchově.

Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Martin Wágner: Lost Europe

Nakladatelství Paseka 2020, 304 stran, 1400 korun

To, co se prohnalo Ukrajinou, si neumíme představit. Je to memento: podívejte se na to, ať nikdo netvrdí, že to bylo bezvadné, říká fotograf. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 28 minutami

Dálnici D8 u Lovosic znovu uzavřela nehodu kamionu

Dálnice D8 ve směru na Ústí nad Labem a dál na Drážďany je u Lovosic uzavřená. V noci tam v místě zúžení před sjezdem na průmyslovou zónu havaroval kamion. Policie odklání dopravu na exitu 45 Lukavec, zpátky na dálnici se řidiči vrací na nájezdu Lovosice. V okolí se tvoří kratší kolony, vyplývá z informací Národního dopravního informačního centra. Auta by se do uzavřeného úseku měla podle odhadu silničářů vrátit kolem 09:00.

Dálnice D8 u Lovosic byla neprůjezdná také v pondělí v noci a dopoledne. V úseku, který je kvůli stavebním pracím zúžený do jednoho pruhu, najel kamion do betonových svodidel. Vozidlo začalo hořet. Řidič stihl včas vystoupit, nikdo nebyl zraněn. Provoz byl kvůli odklízení následků a vyšetřování obnoven až po téměř deseti hodinách.

Zdroj: ČTK
Další zprávy