reklama
 
 

Komiks navzdory cenzorům. Tančící dům vystavuje retrospektivu Káji Saudka

28. 3. 2019 17:02
Pražská galerie Tančící dům otevřela retrospektivu proslulého kreslíře Káji Saudka. Kromě originálů slavných komiksů tu jsou v dosud největším počtu vystaveny i jeho olejové malby, privátní erotické kresby a také filmové plakáty.

"Komisaři, kteří schvalovali filmová díla i jejich propagační materiály, často namítali: Vždyť ten film není kreslený, tak proč tam má být Saudek," vzpomíná malířova vdova Johana Saudková na dobu, kdy o zakázkách jejího muže rozhodovali cenzoři.

"Bylo to tak po většinu jeho tvůrčího života. Musel sám sebe cenzurovat, jinak by nic nemohlo vyjít," vysvětluje Saudková, která prý k cenzorům pro razítka chodila místo svého muže.

"Se vším se muselo nejprve zajít do Mánesa, tam lidé ze Svazu výtvarných umělců dávali to razítko. Teprve když jej autor dostal, mohl být proplacen."

Kulisák, který umí kreslit

Kája Saudek, který žil v letech 1935 až 2015, pracoval nejprve jako kulisák v barrandovských ateliérech, pak také jako pomocný architekt. Scenárista Miloš Macourek jej roku 1966 coby kreslíře přizval k filmové komiksové parodii Kdo chce zabít Jessii?. Tím začala Saudkova popularita, již neudusila ani nechuť kulturních schvalovatelů.

Těm se nelíbil Saudkův zřetelný obdiv k americkým komiksům ani neskrývaná erotičnost jeho prací. "Pokaždé, když byl na určitou dobu zakázaný, nepřestal malovat, dělal obrazy, do kterých mu cenzor nemluvil," říká Johana Saudková a ukazuje například akt africké ženy s krkem uvězněným ve vysokém zlatém náhrdelníku.

Plátno visí vedle stěny věnované Muriel, Saudkovu nejznámějšímu komiksu z roku 1969. První díl plánovaného cyklu Muriel a andělé, pro který psal scénář opět Miloš Macourek, mohl vyjít až roku 1991, druhý, nazvaný Muriel a oranžová smrt, o pět let později.

Na počest komiksu dnes stejné jméno nese cena každoročně udílená nejlepším českým komiksovým tvůrcům.

Plakáty pro jeskyňáře

Muriel je na výstavě v Tančícím domě zastoupena "jen" v tiscích. Zato Lips Tullian, komiks, který v sedmdesátých letech na pokračování tiskl časopis Mladý svět, tu je v několika verzích včetně originálních kreseb.

Scénář psal Jaroslav Weigel, mimo jiné herec Divadla Járy Cimrmana. Navzdory úspěchu, který Lips Tullian přinesl časopisu v podobě zvýšeného nákladu, po dokončení komiksu už Kájovi Saudkovi nebyla prodloužena smlouva.

Možná právě tehdy kreslíř navázal spolupráci s Českou speleologickou společností. Pro české jeskyňáře pak kreslil obálky jejich časopisu, komiksy, plakáty a také je autorem jejich znaku.

"Speleologové byli tak trochu utajení, nikdo o ně neměl zájem, a tak se přes ně mohl Kája Saudek dostat k široké veřejnosti," vysvětluje Berenika Saudková, kreslířova dcera a spolukurátorka nynější pražské výstavy.

Podle druhého z kurátorů Davida Goldberga vycházely některé Saudkovy práce pro jeskyňáře ve stotisícovém nákladu, i když členů společnosti mohlo být tak tisíc.

Maloval i na dovolené

Na výstavě nechybí ani filmové plakáty včetně slavné Barbarelly z roku 1968. Johana Saudková vzpomíná, jak se s manželem chodili dívat na plakátovací plochy, kdykoliv byl nějaký vytištěn. "Jen co je vylepili, rychle mizely, zůstaly z nich jen kousíčky. Lidé si to brali domů. Chodili jsme po městě a koukali, jak Kájovy plakáty mizí. Z toho se radoval," říká Johana Saudková.

Ta prozrazuje ještě jiné malířovy rituály. Například že rád pracoval časně ráno. Vstával prý ve čtyři hodiny, aby měl absolutní klid. "Jako každý maloval ve velkém osamění. Tvořil lehce a velmi rád. Maloval úplně každý den, i na dovolené," říká vdova a dodává, že si její muž více rozuměl se spisovateli než s malíři.

Postupoval podle scénářů Miloše Macourka, Josefa Nesvadby, Jiřího Grygara, Vladimíra Železného, Ondřeje Neffa nebo Jaroslava Weigela. "To byli všechno lidi, se kterými se dobře pracovalo a zároveň je Kája ctil. Měl také rád Ivana Jirouse a Josefa Škvoreckého, i ti k nám chodili," vyjmenovává Saudková.

Z malířů si oblíbil jen mistry 19. století. Obdivoval prý Alfonse Muchu a Gustava Klimta, jehož jeden obraz se mu podařilo koupit v pražském antikvariátu. "Dali jsme za něj všechny úspory," směje se Saudková.

Kreslíř Kája Saudek, dvojče fotografa Jana Saudka, zemřel roku 2015 ve věku osmdesáti let. Posledních devět let dožíval v kómatu poté, co mu nešťastně zaskočilo sousto.

Kája Saudek: Od aut po ženy

Galerie Tančící dům, Praha, výstava potrvá do 29. září.

Současná pražská výstava jeho děl je rozprostřena do tří podlaží, přízemí galerie v Tančícím domě patří především komiksům a replice Saudkova ateliéru. V prvním podzemním patře se nacházejí zejména plakáty a filmové ukázky - kromě snímku Kdo chce zabít Jessii? je zde promítán například film Čtyři vraždy stačí, drahoušku.

Druhé podzemní patro je přístupné jen zletilým návštěvníkům, protože tři malé sály patří Saudkovým osobním, až pornografickým kresbám.

autor: Magdalena Čechlovská | 28. 3. 2019 17:02

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama