Recenze - Sotva skončila jedna, je tu druhá. Rok se zlomil a je tady další výstava, pod kterou je jméno Milana Knížáka. Ale tyhle dvě prezentace se od sebe liší jako nebe a dudy.
Jestliže první se odehrávala v reprezentativním Mánesu, současná je poskládána za rohovým výkladem v Holešovicích kousek od Veletržního paláce. Jestli se ta loňská soustředila na nové práce z poslední doby, letošní - přestože představuje bez výjimky artefakty z tohoto roku - odkazuje až k polovině 60. let a sérii destruovaných desek.
Jestli se ta předvánoční nesla v duchu masivní prezentace, novoroční je označená jako speciální prodejní akce a ceny jsou viditelné - stejně jako exponáty - na první pohled.
A jsou to právě ony, které nejednoho z kolemjdoucích zaujmou víc než vystavené práce. Pohybují se od sto tisíc až zhruba do půl milionu.
Můj kamarád ministr...
Pak je tu ještě jedna zajímavá věc, pečlivě a velmi netypicky strukturovaný životopis v ich-formě, kde se mimo jiné dočtete: Profesory i studenty, kteří nesouhlasili s mým způsobem vedení AVU, jsem vyhodil. Zúčastnil jsem se konkurzu na generálního ředitele NG, skončil jsem na čtvrtém místě.
A dále: Můj kamarád ministr kultury mne přes rozhodnutí komise jmenoval generálním ředitelem. Po svém nástupu do NG jsem nechal za vysoké ceny nakoupit svá umělecká díla. Do sbírek jsem nakoupil i množství děl vytvořených studenty mého ateliéru na AVU. Zamezil jsem definitivně pokračování Chalupeckého ceny v prostorách NG. Ačkoli se mé jméno nevyskytovalo mezi 80 nominovanými, byl jsem primátorem Bémem jmenován do Grantové komise hl. m. Prahy.
Bylo by to neobvykle otevřené, vyzývavé, pragmatické, pikantní zvlášť teď, kdy média upozornila na věci ohledně díla Josepha Beuyse, které prý Knížák prosadil koupit do sbírek NG od svého známého za přemrštěnou cenu. Bylo by to zvláštní, kdyby to všechno ovšem nebyl fake, a nebo spíš a přesněji řečeno fuck.
Konceptuální vystoupení pod křídly galerie Vernon v rámci řady tzv. Vernon projektů má totiž na svědomí umělecko-aktivistická skupina Guma Guar, která se pro tuto příležitost přejmenovala na Milan Knížák.
... a taky moje cena
Prostřednictvím kurátorského textu se sice dozvíte, že jde o akci, která se má zabývat hlavně problematikou umění a komerce a jménem autora jako obchodní značkou, ale zmiňovaná stránka věci je stejně okrajová jako zástupná, a všichni to vědí.
|
Čtěte také: Ministerstvo kultury: Knížák při nákupu díla nechyboval Čtěte také: Celebritózní umělec Knížák si hraje na rebela |
Tenhle projekt je prostě o moci a možnosti ji po/užít anebo zne/užít, o střetu zájmů a kritice Knížákova dlouholetého působení na domácí umělecké scéně. Autorům nejde o to vystavit "nějaký" rukopis, ale právě jen a jen ten Knížákův.
Také případný prodej má sloužit ke shromáždění částky určené na Cenu Milana Knížáka, což parafrázuje jeho rozhodnutí založit alternativní ocenění k Chalupeckého ceně.
Knížák - všeobecně uznávaný za své dřívější práce a postoje - už minimálně deset let rozděluje českou výtvarnou scénu. Je to kontroverzní postava, která vyorala nepřehlédnutelnou brázdu. Už to, že představuje základní objekt vymezování se skoro pro celou výtvarnou a uměnovědnou scénu, je dost výmluvné.
Budeme to umět bez něj?
Všeobecně se soudí, že by měl z čela NG a jiných "mocenských pozic" odejít a dřív nebo později se jeho odpůrci samozřejmě dočkají. Bude zajímavé, co se stane po tom, až společný nepřítel zmizí.
A jestli si místní umělecká společnost nakonec nějakého toho "Knížáka" nebude muset sama vytvořit. Adeptů by mohlo být hned několik a skoro určitě by zase vzešli ze strany tvořících umělců.
Tahle akce víc než cokoli jiného především deklaruje postoj. Ten momentálně správný, samozřejmě. A docela vtipně. Provokace a konfrontace jsou nedílnou součástí Knížákova projevu, stejně jako skupiny Guma Guar. Je jasné, že tady naštěstí platí ono okřídlené, když dva dělají totéž, není to totéž. Alespoň zatím.
Ale otázkou je, jaký smysl bude mít tahle akce s časovým odstupem a jestli Knížákovi vlastně nedělá tím, jaké mu přisuzuje postavení a význam, spíš reklamu.
A jestli není ve skutečnosti antiproduktivní, protože bez Knížáka je možné docela dobře existovat už teď. Stačí chtít.
Milan Knížák (Guma Guar): Podivný Kelt. Vernon Projekt, Heřmanova 12, Praha 7. Výstava se koná do 15. března.
