Fotogalerie - Před sedmi lety v londýnské Tate Modern popsal sklo na rušné chodbě výzvou: „Polibte mě!“. Přes průhlednou bariéru se pak líbal s anonymními návštěvníky. Akce získala ohlasy z celého světa a Jiří Kovanda se v té době dostal do širšího povědomí, přestože umělecky působil už od 70. let.
Ke své rané tvorbě poetických performancí se teď v novém kontextu vrací na své první významnější pražské výstavě. Název přidává k Jiřímu Kovandovi dovětek – „proti zbytku světa“.
První patro Domu fotografie, znovuotevřeného prostoru Galerie hlavního města Prahy, obsadily jednoduše aranžované dokumentace prvních uměleckých představení. Ve druhém patře pak mají místo navazující koláže i instalace – listů, klacků, kostek cukru nebo barevných šňůrek na stěně.
Vybrané rané práce zasadili kurátoři Guillaume Désanges a François Piron do kontextu reprodukcí a fotokopií výtvarných děl mnoha světových tvůrců. Každé Kovandovo dílo tak vyvolává vizuální odezvu a intuitivní propojení s díly ostatních umělců minulosti i současnosti.
Prostotou a nenásilností veřejných akcí ze 70. let se po svém vyrovnával s československou totalitou. Místo okázalých politických gest se zabýval takřka nepostřehnutelnými projekty, které zkoumaly chování jednotlivce v rámci společnosti a osamělost člověka v moderním světě. Na ulici za fotografické dokumentace vrážel do kolemjdoucích nebo se upřeně díval do očí cestujícímu na eskalátorech.
„Rukama shrabuju smetí, prach, vajgly… a když toho mám hromadu, zase to rozpráším…“ zapsal si v roce 1977 na Střeleckém ostrově. Nebo na to šel úplně jednoduše: „V 19.40 jsem měl sraz s několika přáteli. Rozhodl jsem se, že na smluvené místo přijdu asi o 10 minut dřív…“. Silným rysem Kovandova díla je ostatně i neustálá polemika a balancování na hranici toho, co je a co není uměním.
Nepostřehnutelnost akcí zaručila Kovandovi klid od StB, nebylo koneckonců možné činnost jakkoliv zveřejňovat. Nenápadnost korespondovala i s jeho dílem, které vzbudilo zájem až okolo nového tisíciletí. Na ranou tvorbu pak navazoval po postmodernistickém intermezzu naplněném fotografií, malbou, kolážemi a kresbou. Těmi později své nové i dřívější akce s lehkostí doplňoval.
Kurátorsky výstavu zaštítili Francouzi Guillaume Désanges a François Piron, kteří jako by podtrhovali, že Kovanda je možná známější spíš za hranicemi než v Čechách. Ostatně, výstava přicestovala do Prahy přes Amsterdam, Brest, Valencii a Barcelonu. V Domě fotografie v Revoluční ulici teď Kovandovu instalaci rozšířilo ještě site-specific dílo a nové koláže a skulptury vycházející z raných prací.
„Kovanda nevychází z představy určitého specifického místa vhodného pro dané dílo, ani představy místa, jež by se dalo nějak uzpůsobit,“ připomíná důležitý aspekt kurátor François Piron. „Naopak konkretizuje nápad a přípravu situace, jež se má stát výchozí pro nový projekt nebo pro realizaci některého ze starších projektů. Nestará se ani o časové zařazení nebo chronologii.“
Jiří Kovanda proti zbytku světa. Do 15. června 2014. Galerie hlavního města Prahy, Dům fotografie, Revoluční 1006/5, Praha 1. Kurátoři: Guillaume Désanges, François Piron.
