"Nabídka sdílení přítomnosti - se všemi propady, stesky, láskami i smutky, s mizením života i nejistou vratkou budoucností - je tím, co Davida vysunuje nad pouhé malířské proudy a současně ho staví do jejich inovativního prostředí. Zážitek malby se stává poutem možnosti přežít svůj život", napsal před lety o Jiřím Davidovi, jednom z nejslavnějších současných českých výtvarníků, kurátor a filmař Martin Dostál.
Konstantní životní tíže, vyrovnávání se se smrtelností a také s pochybnostmi nad smyslem vlastní práce jsou i tématem současné výstavy Jiřího Davida, pojmenované Blíže noci. Do 15. dubna je k vidění v Galerii Futura na pražském Smíchově.
Obrazy, jejichž základem jsou digitální tisky fotografií a dalších kreseb či maleb, které inspirovala četba filosofických a sociologických textů, umělec osadil celé přízemí. Výjimečně je ve Futuře k vidění také několik atypických skleněných váz, jež Jiří David vytvořil na přání svého mecenáše.
Do základních struktur obrazů David domalovává postavy, budovy, stromy. Všechny objekty jsou však napůl cesty mezi přítomností a odchodem. Autor je zachytil v nervním pohybu, mizí a zase se objevují, zápasí se svou tělesností. Mění výrazy, často hýří barvami, připomínají civilizaci na pokraji apokalypsy.
O prvních tazích štětce po plátně mluví David jako o "bolavé a traumatizující činnosti, již je pro něj těžké ustát." V době přípravy obrazů podle svých slov navíc nemohl spát a několik měsíců procházel úzkostnými stavy, které se snažil ustát bez pomocí léků. I proto výstavu vnímá jako vyrovnání se s určitou prázdnotou.
"Ne ve smyslu existencionálna, ale s prázdnotou smyslu. I když některé práce vypadají opuletně, je to spíš rekapitulace, jestli těch skoro 40 roků intenzivní, vědomý práce má alespoň pro nějakej úzkej okruh lidí význam," řekl v rozhovoru s kurátorem výstavy Michalem Novotným.
Spánek se prý Davidovi někdy dařilo navodit erotickými myšlenkami, a i to se na výstavě odráží. Obrazy v zadní části galerie jsou sexuálně explicitní, autor je ale pokaždé něčím narušuje a prvotní expresivitu tlumí nebo posouvá směrem k dalším možným interpretacím.
"To, že akty mají tvář zakrytou nebo zalitou nějakou hmotou, která může popřít identitu, hraje velkou roli," konstatuje David. Odkazuje přitom opět na sen - ten, který se mu často vracel v teenagerských letech. Figurovala v něm jím zabitá žena a muž, jenž se zločinu snažil přijít na kloub.
Jiří David se narodil v roce 1956, studoval na pražské AVU a byl členem výtvarné skupiny Tvrdohlaví. Pracuje s fotografií, malbou, textem i objektem, reaguje na politické dění. Nejsilněji média reflektovala jeho sedmnáct metrů vysoké neonové srdce na Pražském hradě, kterým se v roce 2002 loučil s prezidentem Václavem Havlem. David se podílí na vedení Ateliéru intermediální konfrontace na UMRPUM. V roce 2015 se svou interpretací Muchovy Slovanské epopeje reprezentoval Českou republiku na bienále v Benátkách.
