Jean-Yves Thibaudet zastavil v Rudolfinu čas

Petr Kadlec
14. 9. 2012 7:08
Klavírista Jean-Yves Thibaudet hrál na Dvořákově Praze krásně
Jean-Yves Thibaudet
Jean-Yves Thibaudet | Foto: Dvořákova Praha

Recenze - Zastavil čas. A stalo se to hned několikrát během večera, který na Dvořákově Praze (11. 9.) patřil dvěma Francouzům: skladateli Claudu Debussymu a klavíristovi Jeanu-Yvesovi Thibaudetovi. Pokud měli pořadatelé obavu, jestli hrát celý večer Debussyho není trochu moc, ukázalo se jasně, že není. Tedy když ho někdo skutečně umí zahrát...

Taková monotematičnost (1 večer = 1 autor) je opravdu výjimečná. Klavírní recitály bývají repertoárově pestřejší. Na orchestrálních koncertech obvykle uslyšíte 2-3 skladby, na vystoupeních pianistů můžete čekat i 5-6 různých skladatelů. Třeba Bacha, Beethovena, Mendelssohna, Liszta a Chopina - tedy hudbu od baroka po romantismus, ve které uslyšíte přísnost a vážnost, heroičnost, oduševnělost a eleganci, virtuozitu i hluboký cit. Posluchač se toho hodně „doví" a jeho pozornost pořád poutá něco nového. Střídají se i různé druhy skladeb: od krátkých kousků až po několikavěté sonáty.

Čtěte také
Čistý a svítivý tón houslí matněl na pozadí orchestru

Na pražském debussyovském programu Jeana-Yvese Thibaudeta (v srpnu a začátkem září už ho uvedl v USA a Francii, v říjnu a listopadu s ním pojede do Ruska a opět do USA) byla 2. kniha Preludií, kterých je v ní tucet, Bergamská svita o 4 částech, 3 Rytiny a klavírní skladba Ostrov radosti. Takže na posluchače čekalo celkem dvacet drobných skladeb se stopáží mezi 2 a 6 minutami a na Jeana-Yvese Thibaudeta těžká zkouška: aby to i přes všechnu nápaditost hudby nebylo jednotvárné a aby se skladateli neprokázala medvědí služba.

Jean-Yves Thibaudet
Jean-Yves Thibaudet | Foto: Dvořákova Praha 2012

Debussy je posluchačsky (i hráčsky) náročný. Jeho hudba není pravidelná a přehledná třeba jako některý Mozart nebo melodická ve smyslu Chopina. Pořád se mění, chvěje, těká, neposedí a není melodická tak, že člověka poutá, aniž musí vynaložit námahu.

Debussy chtěl ve své hudbě vyjádřit „vnitřní krajinu", utkanou ze vzpomínek, dojmů a z naslouchání světu kolem. Proto mezi jeho Preludii najdeme Mlhy, Spadané listí nebo Ohňostroj, proto jsou v Rytinách části Večer v Granadě a Zahrady v dešti, proto je v Bergamské svitě Svit luny. Neobyčejné portréty chvil, bez jasných obrysů a barev, pořád jakoby nově vznikající pod rukama interpretů a před ušima posluchačů. Ostatně Debussy to byl, kdo kritizoval, že skladatelé tvoří příliš pro papír a málo k poslechu, že produkují hodně hudební metafyziky, ale málo opravdové hudby.

Prý existují lidé, kteří dovedou u růží rozeznat a pojmenovat desítky barevných odstínů, které běžně nevnímáme a splývají nám v jednu červenou barvu. Klavíristé potřebují pro Debussyho možná podobný druh smyslu. A ti opravdu vynikající objevují v jeho hudbě nekonečně mnoho hudebních barev a nuancí, které předávají nám ostatním.

Jean-Yves Thibaudet
Jean-Yves Thibaudet | Foto: Dvořákova Praha 2012

Jean-Yves Thibaudet hrál Debussyho bez zřetelného technického problému, naprosto s přehledem, inteligentně, vkusně a citlivě. Se smyslem pro detail, pro fantazii i pro humor. Kde bylo potřeba, tak virtuózně, ale bez exhibice. A nejsilněji ve chvílích, kdy mohl naplno uplatnit svůj křehký, jemný a přitom zřetelný úhoz do kláves.

Mimochodem: úhoz je jedno z největších tajemství klavírní hry a jedna z věcí, která podstatně ovlivňuje, jak hudba ve výsledku zní. Záleží na fyzických dispozicích, na velikosti klavíristovy ruky, dokonce na tloušťce prstů! Záleží na tom, s jakou silou se hraje, jestli uvolněně nebo v napětí, záleží i na tom, jak se u klavíru sedí. Ale to všechno vysvětluje jenom zčásti, proč na tomtéž klavíru dokážou různí klavíristé vytvořit diametrálně odlišné tóny. Někdo lehké a perlivé, jiný ostřejší a konkrétnější, někdo zase hlubší a měkčí; něčí úhoz dokáže z klavíru vylákat miliony barev, jiný je suchý a bezbarvý.

Jean-Yves Thibaudet
Jean-Yves Thibaudet | Foto: Dvořákova Praha 2012

S Jeanem-Yvesem Thibaudetem zažívali posluchači v Rudolfinu celé dlouhé minuty tiché, křehké a barevné hudby. Okamžiky, kdy se poslouchá se zatajeným dechem, nikdo se neodváží ani pohnout, aby se prodlévající čas zase nerozběhl... Třeba závěr preludia Kanopa nebo preludium o tančících vílách. Ale také Ohňostroj: barvitý a přitom napínavý (Thibaudetova schopnost stáhnout dynamiku - při rychlém běhu prstů po klávesách - z největší síly do největšího ticha prostě brala dech), anebo Generál Lavine, portrét výstředníka, který klavíristovi vyšel se vší nemotornou dobrosrdečností.

Jean-Yves Thibaudet má samozřejmě celou řadu konkurentů. A zároveň platí, že každý z velkých interpretů zachytí u Debussyho - podobně jako u Bacha, Mozarta, Beethovena nebo Dvořáka - vždy jen určité rozměry jejich hudby. Někteří klavíristé u Debussyho víc vyprávějí příběhy nebo objevují skryté melodie (Ivan Moravec), u jiných máte pocit, že neposloucháte hudební drobničky, ale úryvky zpráv z úplně jiných světů (Svjatoslav Richter). Jean-Yves Thibaudet je malíř impresí, ale je v tom mistr.

Ještě jedna imprese, ne tak hezká. Thibaudetův koncert byl tak trochu ostuda pražského publika. Na recitál světoznámého klavíristy přišlo asi pět set lidí - ani ne polovina Rudolfina. Ti ovšem jeho Debussyho poslouchali velmi pozorně a aplaudovali srdečně. Jean-Yves Thibaudet přidával nejprve dvě kratší skladby katalánského skladatele Federica Mompoua, a protože publikum bylo vytrvalé, zakončil večer nečekaně dlouhým přídavkem - Ravelovou Pavanou za mrtvou infantku.

PS: Na Debussyho hudbu by se neměly psát recenze, měly by vznikat básně.


 

Právě se děje

před 30 minutami

FIA vyhlásila osobností roku zesnulého Laudu

Mezinárodní automobilová federace (FIA) vyhlásila osobností roku trojnásobného mistra světa formule 1 Nikiho Laudu, který v květnu v 70 letech zemřel. Legendární Rakušan působil do své smrti ve funkci šéfa dozorčí rady stáje Mercedes.

Pilot Mercedesu Lewis Hamilton na slavnostním večeru v Paříži převzal šestou trofej pro šampiona F1. Už pouze jedna mu schází k vyrovnání rekordní bilance Němce Michaela Schumachera. "Byl to zatím nejlepší rok v mé kariéře. Jsem pyšný na to, co jsme s týmem dokázali," uvedl britský jezdec, který letos vyhrál jedenáct Velkých cen a nasbíral rekordní počet bodů (413).

Nováčkem roku byl zvolen thajský pilot formule 1 Alexander Albon, který skončil v šampionátu osmý. V japonské Grand Prix mu o jedno místo unikly premiérové stupně vítězů.

Ocenění za akci roku přisoudili fanoušci Nizozemci Maxi Verstappenovi za souboj s monacký jezdcem Charlesem Leclercem z Ferrari ve Velké ceně Británie.

Zdroj: ČTK
Další zprávy