Výstava malíře Špaňhela v centru Prahy zpracovává atmosféru i dojem z baroka

Výstava malíře Špaňhela v centru Prahy zpracovává atmosféru i dojem z baroka
Reprodukce díla Jakuba Špaňhela z výstavy Pět světel nad vodou v pražské Galerii Arcimboldo.
Foto: Martin Polák
Martin Bedřich
22. 1. 2020 17:07
Ke světci Janu Nepomuckému, symbolu barokních Čech, odkazuje nová výstava malíře Jakuba Špaňhela. Koná se v Galerii Arcimboldo, ležící kousek od Karlova mostu, a oproti v Praze častým, ne vždy povedeným variacím na rádoby barokní notu představuje místo, kde člověk zažije skutečné setkání dvou uměleckých světů.

Třiačtyřicetiletý Jakub Špaňhel patří k nejznámějším malířům své generace. Vystavuje doma i v zahraničí, má snadno rozpoznatelný projev. Říká, že svůj rukopis našel už v raném dětství a od té doby že se zas až tolik nezměnil.

Jakub Špaňhel na archivním snímku.
Jakub Špaňhel na archivním snímku. | Foto: ČTK

Tvorbu muže, který před pěti lety vytvořil vitrážovou výzdobu pro kostel svatého Ducha v Ostravě, dlouho provázejí barevné pohledy do sakrálních interiérů. Vzhledem ke Špaňhelově oblibě velkých formátů se není čemu divit, monumentalita gotických a barokních chrámů pro něj představuje výzvu, při které si ovšem už ledaskdo pěkně "naběhl".

Osobitá kombinace citu pro impresionistický dojem z prostoru spolu s expresivní energičností malby, která je základem Špaňhelovy tvorby, však dovoluje nebanálně zachytit to, co daná místa činí výjimečnými.

Autor do hry nicméně vtahuje ještě jeden zdroj inspirace a výrazu, a to překvapivě z opačného rozměrového spektra - z grafiky. Už před několika lety to předvedl ve velkoformátových variacích na drobné rytiny Bohuslava Reynka nebo Václava Hollara. S nimi je spojen i Špaňhelův obrat k malbě vesměs jen černou barvou, postupně schnoucí tak, jak postupuje energicky vedený štětec, v jeho případě nezřídka přivázaný třeba i na násadu od koštěte.

V Galerii Arcimboldo představený soubor Pět světel nad vodou zpracovává nejen obecně barokní atmosféru, jak ji zažívá návštěvník barokních památek, ale možná také dojmy, které na člověka udělá právě barokní grafika.

Za Špaňhelovými černobílými plátny, na nichž je černá mnohdy redukována až do podoby téměř tušové abstrakce, jako by prozařovaly robustní lidové dřevořezy svatých obrázků, grafické frontispisy neboli titulní rytiny dobových knih, mědiryty grafiků, jako byl Michael Rentz, nebo dokonce slavný soubor Carceri od Giovanniho Battisty Piranesiho.

Dvacítka pláten v Galerii Arcimboldo, jež sídlí v konventním paláci řádu maltézských rytířů, je instalována v různě působících historických prostorách, kde vynikne jak jejich velkorysost a rozmáchlost, tak i jejich intimita - jakoby opět v ozvuku napětí mezi barokní teatrálností na jedné straně a jemností či usebraností té samé doby, kterou představují třeba rytiny modlitební knihy.

Foto: Martin Polák

Setkáváme se s explicitními svatými Jany, v různé míře redukovanými, Pannou Marií, ale také s abstrahujícími plátny, v nichž spíš jen tušíme inspiraci šerosvitnými barokními prostory, dynamikou tordovaných čili šroubovitě stáčených sloupů a rozvlněných draperií.

Vedle několika barevných pláten převažují ta černá, případně doplněná zlatými doteky - vedle černé se ostatně zlatá v různé intenzitě objevuje také ve výmalbě interiéru galerijních prostor.

Výstava nezapře autorství někoho, komu je baroko blízké a kdo ho zná. Uměnovědec nejspíš odhalí mnohem víc citací dobových děl a přímých inspirací, než kolik je zřejmé na první pohled. Ani to však nebrání nechat se atmosférou vystavených maleb autenticky vtáhnout.

Baroko mají mnozí pod kůží víc, než by si mysleli, a možná proto Špaňhelův soubor působí jaksi důvěrně. Pozitivně na něj reagují třeba i děti.

Ve zběsilosti turistického provozu staré Prahy je azyl této výstavy osvěžující a útěšný, protože rozhodně není kýčovitý. Před návštěvou se vyplatí projít si několik malostranských nebo staroměstských chrámů a naladit se na jejich měřítko a genia loci - člověk pak má lepší schopnost vyzkoušet, jak v tomto sousedství Špaňhelovy malby působí a na jaké struny v něm hrají.

Autor je literární historik a šéfredaktor nakladatelství Portál.

Jakub Špaňhel: Pět světel nad vodou

Kurátor: Radek Wohlmuth
Galerie Arcimboldo, Praha, výstava potrvá do 22. února.

 

Právě se děje

před 7 hodinami

Zdráhalová byla na 1500 metrů patnáctá, další titul má Wüstová

Rychlobruslařka Nikola Zdráhalová si vylepšila na mistrovství světa v Salt Lake City osobní rekord na 1500 metrů a obsadila 15. místo. Pátý titul na této distanci vybojovala favorizovaná Ireen Wüstová z Nizozemska. Martina Sáblíková se po zisku zlata na trojce a stříbra na pětce rozhodla nestartovat.

Sáblíková se po dohodě s trenérem Petrem Novákem odhlásila a šetří síly na závěr sezony. Čeká ji ještě MS ve víceboji v Hamaru a finále Světového poháru v Heerenveenu.

Bilanci Sáblíkové 21 zlatých medailí z MS na jednotlivých tratích i ve víceboji se dnes na jediný titul přiblížila nizozemská rivalka Wüstová. Patnáctistovku vyhrála o 21 setin před ruskou dvojicí Jevgenija Lalenkovová, Jelizaveta Kazelinová.

Zdráhalová si na olympijském oválu v Salt Lake City posunula osobní maximum na 1:54,241 minuty.

Zdroj: ČTK
Další zprávy