Třiasedmdesátiletý rodák ze severočeských Teplic byl po roce 1968 vyloučen z pražské Akademie výtvarných umění. Chvíli se živil jako kameník na Karlově mostě nebo restaurátor, nakonec emigroval. "Dostat se ven bylo složité. Člověk musel mít známého v bance, na národním výboru. Nebyl jsem členem svazu výtvarných umělců a chtěl po nich pouhé potvrzení, že nejsem členem. Ale ani to mi nikdo nechtěl podepsat," vzpomínal pro Paměť národa, jak v utečeneckých táborech půl roku bez peněz čekal na udělení azylu.
Nakonec se Zeithamml usadil v Německu, kde dostudoval, našel si práci jako malíř v divadle a začal vystavovat i prodávat svá díla. Do Česka se natrvalo vrátil až koncem tisíciletí, přestože už roku 1995 se stal profesorem pražské akademie a začal tam vést jeden z ateliérů sochařství. Na škole nakonec přednášel do roku 2016.
Podle kurátora nynější výstavy Petra Vaňouse patří mezi arbitry současného českého sochařství. K umění přistupuje "z hlediska nadčasových principů, které jsou obecně tvůrčí, vztahují se k hmotě", říká. "Když přehlédneme sochařské dílo Jindřicha Zeithammla, vlastně si prolistujeme celé dějiny umění až na úplný počátek, kdy filozofie uvažovala v čistých idejích vztahu člověka a přírody," myslí si Vaňous.
Přehlídka v tomto záběru poprvé přibližuje autorovy obrazy a kresby na papíře. Díla, která dosud nevystavil, pocházejí z přelomu 70. a 80. let minulého století. Jako emigrant tehdy Zeithamml studoval na akademii v německém Düsseldorfu u profesora Norberta Krickeho. A na malbách i kresbách znázorňoval tytéž procesy, jež se odehrávaly v jeho sochařské tvorbě.
"Divák tady má jedinečnou možnost nahlédnout, jak Jindřich Zeithamml vnímá, jaké poslání má nést umělecké dílo. To poslání je nekonečný obrodný proces, cyklická stopa, která životu a světu dává smysl v tom, že se opakuje, že věci vznikají, zanikají," rozpráví kurátor. "Proces můžeme vztáhnout i k tomu, co člověka přesahuje a co se vztahuje k fenoménům víry, nekonečna. K něčemu, co se člověk snaží pojmenovat, ale nikdy se mu to nepodaří," dodává.
Do budějovického Domu umění umístil Zeithamml jediný trojrozměrný objekt, metaforickou sochu nazvanou Schrána. Připomíná sloup a sestává z částí, jež lze vnímat jako obrazy. "Je pojatá velmi barevně, část sloupu je prázdný prostor. Můžeme to číst metaforicky, že jsou jádra, která dávají věcem na povrchu smysl. Tady je to naznačené prázdným prostorem, který je ale vnitřně vyložený fólií z pravého stříbra. To znamená, že je to ta nejcennější část sloupu, kterou ale vidíme jen z určitého úhlu pohledu. Jsou to mimikry, barevné, takže vás přitáhnou, ale pak se setkáte s odvrácenou, daleko podstatnější stranou věci," interpretuje Petr Vaňous.
Diváci dále uvidí barevné tisky i dva barevně odlišné ovály z roku 1975, závěsné formáty na pomezí obrazu a sochy.
Zeithamml pracuje se základními geometrickými obrazci jako kruhem, čtvercem, obdélníkem. "Objevují se také přechodové tvary jako elipsa, deformovaný kruh. Přechodový stav, proces, který můžeme číst jako růst kruhu, nebo smršťování. Do geometrie se tak dostává pohyb, dostáváme se do procesu proměny, a to je zásadní téma," doplňuje Petr Vaňous.
Umělec v rozhlasových vzpomínkách řekl, že se zabývá "kruhem a čtvercem, anebo lépe řečeno cestou od kruhu ke čtverci a naopak, vztahy mezi vnitřním a vnějším, prostě proměnou, která se děje mezi rovným a křivým, nebo mezi křivým a rovným tvarem".
Jindřich Zeithamml již na jihu Čech vystavoval dvakrát, poprvé roku 2000 právě v budějovickém Domě umění, o dva roky později v krumlovském Egon Schiele Art Centru.
