reklama
 
 

Jak se bavit v Česku o Bohu a nepřipadat si jako idiot

12. 6. 2011 8:00
Po Gottlandu vydal Szczygiel knihu Udělej si ráj

Recenze - „Ale Češi jsou v Polsku opravdu populární," přesvědčuje mě už asi potřetí moje známá bohemistka z Polska, protože se mi tomu pořád nechce věřit. „Zbožňujeme vaše filmy, novou vlnu, Petr Zelenka je u nás mnohem, mnohem slavnější než u vás...  A taky je to díky Mariuszovi Szczygielovi. V Polsku je hodně oblíbený, protože umí perfektně psát."

Že polský novinář Szczygiel umí skvěle psát, musí být jasné každému, kdo četl jeho Gottland -  knihu, která v českém překladu působila trochu jako zjevení - i čtenářům autorovy novinky Udělej si ráj. Jako zjevení působí především to, že nás, Čechy, někdo obdivuje jakožto národ. Nás, mistry v sebemrskačství a mikroskopickém sebevědomí. A zrovna Poláci - národ, který je nám z našich sousedů (nebojím se to říct) nejvíc „ukradený".

A pak jeden z nich přijde a začne nám svými knihami naznačovat, že si můžeme být užiteční. Kdyby pro nic jiného, tak si můžeme být navzájem zrcadlem. A to není málo. Vedle plačtivých Čechů staví Szczygiel hrdý patos severních sousedů, který jim samým asi občas přijde trapný. Vedle jejich upřímné víry v Boha náš ironický relativismus.

Právě o Bohu a dalších věcech přesahujících individuum je tato kniha. Čech si nejspíš při prvním přečtení titulku Udělej si ráj pomyslí, že to je eufemismus pro onanii.

Lovec perliček

Ptám se nad jejími stránkami, proč je ten Szczygiel tak dobrý. Jeho recept na psaní je vlastně docela jednoduchý. Sesbírat o nějakém jevu, co se dá, najít a vypíchnout humorné hrany a pointy, sám stát trošku v pozadí jako nestranný a skromný pozorovatel, který si k věcem umí najít své cestičky.

Nic neošidí: když píše o návštěvě papeže v Česku, pendluje vlakem mezi Prahou a Brnem, aby stihl všechny významnější zastávky ctěného návštěvníka. Rád se k věcem dobírá zespodu, zajímá ho drobnokresba všední stránky dne, protože ví, že když bude pokorně čekat na příležitost, v každém příběhu se může zaskvět „perlička na dně". A Szczygiel je lovec perel.

Taky bych řekl, že má rád Kurta Vonneguta, protože jeho lapidární styl, upřímný až na kost,  se mi při čtení čas od času připomínal. Vonneguta má ostatně rád i Petr Zelenka. Ještě než natočil první film, napsal o něm knihu, dnes dávno zapomenutou. Už začínám mimochodem chápat, proč Zelenka umístil děj svých Karamazových do polské továrny. A proč tam nechává v závěru pro mě nepřijatelně pateticky zemřít jednoho z diváků. Ta smrt, to je dárek pro Poláky.

Není snadné býti hrdinou

I při čtení si občas musíme připomenout, že kniha je primárně určená Polákům. Každý, kdo má trochu v oblibě Egona Bondyho, musí poznávat zdroje, z nichž autor čerpá v úvodním eseji. Vlastně se nedozvídá nic moc nového, ale může obdivovat umění přesné extrakce z pramenů. Více historicky zeměřený Gottland začíná Baťou, Ráj začíná právě Bondym a jeho exkrementální poezií i životní filozofií.

Krásný je Bondyho (či snad Boreckého?) citát shrnující podstatu komunistické revoluce: „V monarchii jeden sral na všechny, kdežto revoluce přináší obrat. Dočasně serou všichni na jednoho, aby došlo k současnému stavu, kdy všichni serou na všechno." Věru jsme hodně daleko od hrdinských dní, kdy Tomáš Baťa připomínal dělníkům, kolik má den vteřin, aby si uvědomili, že nemají promarnit ani jedinou.

Když Szczygiel čte o Bondyho smrti způsobené uhořením v posteli ze zapálené cigarety, vyskočí mu „související odkazy": Hledáte postel nebo matraci? Tisíce nabídek zde! Ráj postelí.  To jsou právě ony perličky na dně; někdy mi připadá, že Szczygiel je kronikářem absurdity. Asi je to něco, čeho je také v Polsku málo.

Ani rozhovor s Janem Saudkem nepřináší nic, co bychom už od tohoto svérázného fotografa nečetli tucetkrát. Zato následující text o Češích v kritických okamžicích dějin (Od heydrichiády po Nagano) je Szczygiel v nejlepší formě. Třeba jeho dohadování s taxikářem ohledně tématu odvahy atentátníků na Heydricha. Szczygiel mu předhazuje příklady hrdinství, aby na každý slyšel relativizující protiargument. Scénka skoro jako z Haškovy povídky zakončená autorovým povzdechnutím: „Přiznávám, dámy a pánové, že v Čechách není snadné provést hrdinský čin."

Novinář se vyptává, proč nemají atentátníci pomník. Taxikář odpovídá: „Jak to, že nemají pamětní místa? Mají. Naproti Cyrilovi a Metodějovi, pár metrů od toho okénka smrti, je bezvadná hospoda a ta se na jejich počest jmenuje U Parašitustů. To vám nestačí?"

(Autor psal text zřejmě ještě před tím, než byla v Kobylisích odhalena mimořádně nepovedená socha připomínající trojici sebevrahů těsně před skokem. Podle místostarostky Prahy 8 při výběru rozhodovala „filozofická kritéria vystižení holdu ctnostem".)

Česko - duchovní pustina

Jedním z klíčových textů knihy je stať Jak se vám žije bez Boha. Čtenář je vyrozuměn, že v Polsku je věřícím téměř každý. Poláci nevycházejí z údivu, jak mohou Češi žít bez víry a důvěry v boží milost. Autor vybírá několik českých „neznabohů" ze svých známých a nechává je odpovídat na dotazy polských přátel. Jak se vám žije bez Boha? „Jako bez tyrana," odpovídá Filip, „agresivní ateista". Zajímavé jsou odpovědi na otázku „Pokud tě zklamou všichni lidé, ke komu se obrátíš?"

„Vymyslela snad ty otázky nějaká babička?" durdí se Ondřej, homosexuální podnikatel. „Pokud by mě měli všichni zklamat, dávala bych si tím moc špatné vysvětlení," říká realisticky pedagožka Alexandra.

Čtěte také:
Rozhovor: Jožin z bažin je pro Poláky obraz typického Čecha

Fascinující je pohled polského faráře Zbigniewa Czendika na misi v České republice. Vyplývá z ní, že Česko je pro polské kněží jakousi duchovní obdobou amazonských pralesů. „Není to evangelizace v pravém smyslu slova. Jsem vlastně teprve v éře předevangelizace." Proto má Czendik radost i z knihy Natálky Kocábové o zfetovaném Ježíši. Je lepší o něm psát takto než vůbec.

Občas se novinář podělí o postřeh ze své rodné země. K případu nedávné letecké katastrofy, která vymazala ze světa značnou část polské politické reprezentace, připomíná, že let do Smolenska byl obdobou polského vyvolávání zemřelých zvaného dziady. Nebylo možné opozdit se s příletem na takovou mystickou událost; proto asi posádka vyvíjela tlak na pilota, aby raději riskoval.

Kdyby pro nic jiného (informace, zábava),  je kniha Udělej si ráj v jedné věci obzvláště přínosná. Ukazuje, jak otevřít téma víry, aniž by bylo třeba sklouzávat k demagogii či evangelizaci.

V Česku je velmi těžké najít prostor a jazyk k hovoru o Bohu na „neutrální půdě". Věřící i ateisté mají jakž takž jasno. Pořád tu ale zbývá hodně prostoru pro ty ostatní, kteří postrádají diskurs o fenoménu Boha, pocitu Boha, pocitu nepřítomnosti Boha, duchovnosti bez Boha a dalších podobných tématech.

Když začne v Česku o Bohu hovořit člověk, který se považuje za víceméně nevěřícího, začne si okamžitě připadat jako idiot. Kniha Udělej si ráj trochu toho prostoru k diskusi poodhalila.

Mariusz Szczygiel: Udělej si ráj. 221 stran. Přeložila Helena Stachová. Dokořán/Jaroslava Jiskrová - Máj, 2011.

autor: Ivan Adamovič | 12. 6. 2011 8:00

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama