Recenze - Už je skoro tradicí, že v hierarchii filmového marketingu stojí autoři knižních předloh na dost nízkých pozicích. To je přes nálepku "Podle slavného románu" i případ dvou letošních kandidátů na Oscara za nejlepší film.
Snímky Pokání a Tahle země není pro starý jsou přepisy děl předních světových prozaiků, Angličana Iana McEwana a Američana Cormaca McCarthyho. Stojí za to se před Oscary k oběma knihám vrátit a připomenout si, proč se staly světovými bestsellery. Ostatně obě právě vycházejí v češtině v dotisku.
Starý pravicový exot
Jen těžko bychom hledali odlišnější autory. Cormac McCarthy rozhodně není na rozdíl od Iana McEwana typem moderního autora, který objíždí literární festivaly, pořádá čtení a dává rozhovory. Možná v tom hraje roli věk. Narodil se v roce 1933 na východním pobřeží, ale postupně přesídlil nejprve do Tennessee, Louisianny a posléze skončil v Novém Mexiku, kde se mu evidentně zalíbilo a kde hodlá podle všeho zůstat.
I to možná vysvětluje, proč je McCarthy ve srovnání s ostatními americkými intelektuály značně exotickým zjevem. Tento až militantní pravičák se netají podporou prezidenta Bushe, veřejně bojuje proti rozvodům, potratům i jiným "vymoženostem" a obhajuje právo amerických občanů vlastnit a nosit zbraň.
Je to zkrátka člověk ze staré školy, který se nedokáže smířit s tím, jak se za posledních padesát let proměnil svět. A právě tyto postoje jako by projektoval do jedné ze tří postav svého předposledního románu Tahle země není pro starý.
Šerif Ed Tom Bell má pád dní před důchodem, celý život strávil na mexicko-americké hranici honěním lupičů a pašeráků a teď se těší, že si konečně užije klidu s milovanou ženou.
Ani jemu se nelíbí, kam svět spěje, jak vzrostlo násilí a brutalita, jak se proměnilo i zločinecké podsvětí. Právo je pro něj nade vše a v duchu starého dobrého divokého
Jenže někdejší romantika je ta tam. Osud mu přivane do cesty pravděpodobně největší a nejtěžší případ kariéry. Místní mládenec Llewelyn Moss se v noci místo lovu přimotá nechtěně k hromadné vraždě, kde si vyřizovaly účty dvě bandy pašeráků drog.
Kromě na kusy rozstřílených mrtvol najde i velké množství hnědého heroinu a - což ho zaujme podstatně víc - skoro 2,5 milionu dolarů. Llewelyna nenapadne nic chytřejšího, než peníze vzít, a aby všemu nasadil korunu, vrátit se ještě téže noci na místo činu. Podaří se mu sice uniknout jisté smrti, ale nechá tam auto, z nějž vrahové bez problémů zjistí, kdo je o peníze připravil.
Začíná zoufalý boj o přežití, kdy mu jde v patách nejen narkomafie a profesionální zabiják, ale také šerif Bell, který se pokouší zabránit dalšímu krveprolití, a především zachránit nevinné životy těch, které do toho Llewelyn zapletl.
Na základě McCarthyho postojů by se dalo mylně vysuzovat, že bude idealista že bude chtít, aby vyhrálo dobro nad zlem, a hlavně že bude umírněný, pokud jde o líčení násilí. Naopak!
Jeho svět na jižní hranici je nelidsky krutý, tečou v něm potoky krve, nikdo nemá s nikým slitování. Jak říká jedna z postav: "Tahle země je na lidi tvrdá, lidi nemaj pocit, že by se měli za něco zodpovídat."
Některé scény jsou mimořádně drsné, pro slabší povahy až nepřijatelné. Jen tak, nechal se slyšet autor, však lze někoho vyburcovat z letargie. Kdyby byl McCarthyho svět jen o něco shovívavější, nehnuli by lidé ani brvou.
K působivosti přispívá i mimořádně sevřený jazyk. McCarthy nehýří barvitými popisy krajiny a okolí, jeho postavy nejsou "ukecané". Právě naopak. Vše je osekané na kost, dialogy působí mnohem víc divadelně než jako literární promluvy, jsou bez zbytečných uvození, vysvětlivek, odkazů.
Šťastná ruka Coenových
Jako by už při psaní myslel na budoucí filmové zpracování. Nejzajímavější jsou jakési vnitřní monology šerifa Bella, do češtiny trefně přeložené důsledně nespisovnou češtinou, kde "starosvětsky" hodnotí svět kolem sebe a posunuje děj.
Z reakcí kritiků je jasné, že angažování bratrů Coenových jakožto režisérů filmové verze bylo šťastnou volbou. Spolu s Quentinem Tarantinem patří Ethan a Joel mezi ty tvůrce, kteří se nezaleknou bezútěšného tématu a vyhroceného násilí a dokáží ho "vkusně" a především zajímavě ztvárnit.
Jak to vypadá, měli Coeni šťastnou ruku i při výběru hlavních protagonistů. Tentokrát svěřili hlavní úlohu ostřílenému Tommy Lee Jonesovi v roli šerifa Bella a Javieru Bardemovi jakožto nájemnému vrahovi Chigurghovi.
Tento charismatický Španěl se ze všech nejčastěji objevuje v hereckých nominacích a právě jeho "nelidská" postava řezníka, který chladně, systematicky a podle jakýchsi zvrácených pravidel zabíjí na potkání, nejvíc symbolizuje blížící se apokalypsu.
A je taky pravděpodobné, že jeho tajemný původ a brokovnice s tlumičem zaujaly příznivce demokratů a bizarních postav podstatně víc než McCarthyho moralistické lamentace.
Možná, že Coeni knihu přečetli jiným způsobem, ale filmová verze moderního divokého západu à la McCarthy je každopádně věrná a strhující. Soudě tedy podle cen, nadšených reakcí diváků a tentokrát překvapivě i autorových věrných příznivců.
Cormac McCarthy: Tahle země není pro starý. Argo, Praha 2007, překlad David Petrů. Dotisk 2008.
