Recenze - „Autor, kterého zná publikum pod jménem Kafka, není Kafka, ale zkafkologizovaný Kafka," proklamují autoři scénického čtení Kafka je mrkev, které v premiéře uvedlo Divadlo v Dlouhé.
Kafkologie se zabývá výkladem osobnosti a díla Franze Kafky. Její postuláty se od dob Kafkova prvního vykladače Maxe Broda skoro nezměnily. Slovy Milana Kundery: je vzdálena literární kritice, ba vyhýbá se pojímání knih v kontextu moderního umění, a svůj objekt hlavně zkoumá psychologicky.
Jak už to u -logií bývá, vypovídají méně o předmětu svého zkoumání než o sobě samých a svých tvůrcích. Večírek Davida Drozda a Pavla Baďury to potvrzuje právě na příkladu přeabstraktnělé kafkologie.
Ani jejich opus nesděluje o Kafkovi prakticky nic, a o liblické konferenci z roku 1963, jejímuž výročí je zasvěcen, jen něco málo. Ale je velmi zábavný.
Základní situace scénáře Kafka je mrkev je jednoduchá. Čtyři členové Spolku sucharů se pokoušejí konferenci zrekonstruovat a tím vystoupit ze závislosti na čase, dosáhnout horizontu události. Ten funguje jako dokonalý reprezentant abstraktního pojmosloví, které je tělem intelektuálské kafkologie i zbraní v přestřelkách účastníků konference.
Kafkovo dílo bylo tehdy takřka nepřístupné a oficiální ideologií odmítáno. A byly to - paradoxně! - právě politické motivy, jež přesně před pětačtyřiceti lety vířily na zámečku v Liblicích při pokusu odpolitizovat Kafku.
Suchaři odehrávají průběh konference pouze ve čtyřech mužích, což hercům dává možnost vytvářet přesné a vtipné charakterizace. Jan Vondráček zastává extremistické východoněmecké postavy, Miroslav Hanuš vyniká jako stařičká Marie Majerová a několik umírněných marxistů.
Kromě občasného zmatku v postavách naráží čtveřice Sucharů na praktické problémy - například jak během pauzy vykouřit tolik cigaret, kolik zvládlo celé shromáždění. Svedou to a vzniká alegorická scéna, v níž se marxističtí specialisté zahaleni dýmem dusí vlastními slovy.
Cigarety jsou pro celé dílko významným motivem; nejenže kromě černé kávy představují základní živinu pro intelektuální organismus a formulka „Nechceš cigáro? v závěru jako v pohádce vysvobodí zakletého katatonického Gróňana (sic). Východní účastníci konference jsou navíc podezíráni, že žebrat o západní značky tabáku je pro ně přinejmenším stejně důležité jako rokovat.
Večer se postupně zvrhává z výukového přes investigativní do naprosté recese. Zesměšnění jsou nejen „debilní soudruhové z NDR", ale trochu i iniciátor konference profesor Goldstucker nebo čtrnáct let stará polemika Václava Klause s Alexejem Kusákem v Lidových novinách - a také sami pátrající Suchaři.
V globálu je tu vysmíván zápas tezí, které rozbřednou v řetězec interpretací, desinterpretací a pojmů, ze kterých se vytrácí předmět (v tomto případě Kafka) a mnohdy i smysl. Zaplaťpánbůh nejde o hon na komunisty ani tu není popřen význam dialogu o Kafkovi nebo dokonce Kafky samotného.
Tvůrci používají nejjednodušší možný humor, který vychází z důsledné doslovnosti a slovních hříček. Je školácký - stejně jako název pořadu - a funkční. V určitých aspektech je večer srovnatelný s cimrmanologickými semináři, ale i s pořadem S politiky netančím.
Značný význam má forma scénického čtení. Nejen pro jeho provizornost, která dává spoustu prostoru improvizacím a vtipům, ale pro samotný fenomén čtení. Jde přece o čtení konferenčních příspěvků, o písemnou komunikaci, o to, zda a jak číst Franze Kafku, o literaturu vůbec, o čitelnost a nečitelnost.
Horizont událostí byl svým způsobem dosažen. Franz K. je vyvázán z času a v podobě nic neříkající ikony stále vytváří kolorit Prahy. Je odpolitizován, ale vstoupil na pole marketingu, kde představuje obchodní značku města a státu.
„Nalijme si černé kávy. Kafka je mrkev."
Divadlo v Dlouhé Praha - Kafka je mrkev. Režie Pavel Baďura, scénář a dramaturgie David Drozd, hrají a čtou Pavel Tesař, Miroslav Hanuš, Jan Vondráček, Martin Matejka a Martin Veliký. Premiéra 7. dubna 2008. Další představení diváci uvidí v rámci festivalu Mezi ploty.
