Humanista Houellebecq vypráví o úpadku člověka

Jakub Novák
19. 6. 2012 7:29
Znovu vychází vyprodaná prvotina Michela Houellebecqa
Foto: Profimedia.cz

Recenze - Na pulty knihkupectví se dostala reedice v Čechách dlouho vyprodané románové prvotiny Michela Houellebecqa "Rozšíření bitevního pole".

"Psaní nepřináší úlevu. Připomíná, vymezuje… Nezbaví nás krvavé mlhy, v níž se plácáme, avšak aspoň vytváří pár záchytných bodů."

Foto: Aktuálně.cz

Knihou, provázející čtenáře bezčasím života jednoho úspěšného středostavovského kádra, odstartoval před lety enfant terrible francouzské moderní literatury hořkosladkou výpravu za utrpením, které člověku přináší nezastavitelný běh dějin a společenské nastavení, vmžiku ochotné semlít každého, kdo se vychýlí z kurzu.

A to třeba ani ne vlastní vinou - nestačí totiž jen dodržovat pravidla. Můžete totiž všechno dělat "správně" a přitom stejně skončit bez přátel.

Houellebecq stránku po stránce, ve třech po sobě následujících epizodách, popisuje postupnou dezintegraci profesně úspěšného muže, který ovšem vyhořívá na všech úrovních sociální interakce s okolním světem.

Kulisy okolního světa jsou velmi jednoduché, ale o to reálnější a v kontextu celkového sdělení i mnohem lépe odpovídající.

Kniha je psána ich-formou, a místy se tak až nepříjemně dostává čtenáři na kůži. Popisovat tu v několika odstavcích, kam děj hlavního "hrdinu" zavede, je prakticky bezpředmětné. Jedním z hlavních důvodů je přitom fakt, že autor se formálně vrací v čase a stylově navazuje na francouzské „existencialisty" z 30. a 40. let minulého století.

Foto: Aktuálně.cz

Ostatně sám autor se proti modernímu románu vymezuje přímo v knize, zavrhuje zhovadilé lpění na realistických detailech, které mají čtenářům dopodrobna vykreslit každou z postav a zároveň pátrá po literární formě, lépe odpovídající "popisu lhostejnosti a nicoty".

Odsouvá tak samotný děj až na okraj zájmu; v knize slouží pouze jako jakési lešení a jednotlivé obrazy působí spíše jako přemístění několika židlí na divadelním jevišti při přechodu jedné scény v druhou. V centru pozornosti se tak ocitá sám člověk a cesta, na kterou je po narození vyplivnut a ponechán napospas, a to až do chvíle, kdy se neutopí.

Kniha vypráví o postupném úpadku a opouštění oné omezené schránky, která nevyhnutelně stojí za trápením, které nám existence přináší.

"Popravdě řečeno vás nic nemůže zachránit před stále častějšími chvílemi, kdy vás pocity naprosté samoty, univerzální prázdnoty a tušení bolestného a definitivního krachu vaší existence vrhají do stavu skutečného utrpení. A přitom se vám stále nechce umřít."

Foto: Aktuálně.cz

Je až zarážející, do jaké míry se Houellebecquovi podařilo už v roce 1994, kdy román vyšel, podchytit postupné odlidšťování a odcizování se sobě navzájem, způsobené a jdoucí ruku v ruce - mimo jiné - s nástupem nových technologií. Stále více "stupňů volnosti" činí časem mezilidské vztahy zhola nemožnými, jak píše Houellebecq - a za rohem již číhá smrt, jejíž obraz v pozadí provází čtenáře téměř na každé straně knihy.

Nicméně spíše než strach ze smrti je tu znát strach ze stáří samotného - staré lidi tu prakticky nepotkáte, stejně jako v knize prakticky nenarazíte na děti, pouze na jisté upomínky na dětství a dobu, kdy většina z nás „vstoupila na bitevní pole", dobu, jsme se všichni zajímali o svět.

Houellebecqova prvotina samozřejmě vykazuje nedostatky, jež lze nalézt i u každého jiného debutu, nicméně ona neuhlazená syrovost je zdaleka přebíjí. Depresivní vlny tu čas od času proráží vlnolamy poměrně osobitého humoru, který čtenáře drží kus od okraje hlubiny, jež se v knize ukrývá.

Díky za ně…

Michel Houellebecq: Rozšíření bitevního pole (Extension du domaine de la lutte). Přeložil Alan Beguivin, doslov Ondřej Kavalír. 144 stran. Vydala Euromedia Group, k.s. - Odeon, Praha 2012.

 

Čtěte také
Nevěřte tomu, jaký je Houellebecq. I když to říká on
Houellebecq píše rovnice, které se dají zpívat
Goncourta dostal nenapravitelný humanista Houellebecq

 

 

Právě se děje

Další zprávy