Recenze - Jedna z nejmladších českých spisovatelek Petra Soukupová dostala za knížku K moři cenu Jiřího Ortena. Téma mezilidských vztahů tu líčí nekompromisně: všechno je špatně, všechno je beznadějné.
Ženy, muži, děti a jejich vzájemné vazby. Autorka je pozoruje pod čtivým drobnohledem - popisuje, co dělají, a zároveň to, co si přitom myslí. Klíčovým psychologickým motivem je naprostá neschopnost se dorozumět; je to realita napůl.
Vnitřní svět postav je plný otevřených ran, plný zklamání, plný beznadějného očekávání. A jakákoli interakce pak logicky vede výhradně ke konfliktům. Usmíření, natož odpuštění neexistuje. Nanejvýš tak klid zbraní.
Strohými, úsečnými větami charakterizuje Petra Soukupová své hrdiny a jejich jednání. Vypravěčský styl podobný deníkovému zápisu nebo filmovému scénáři - autorka ostatně studuje FAMU - hovoří o všeobecně srozumitelných tématech partnerského a rodinného soužití. Vybírá si však takřka výhradně negativní vazby a záporné lidské vlastnosti.
Před čtenářem defilují rodinní příslušníci, jejichž arzenál je tvořen egoismem, sobectvím, vztahovačností, alibismem, útočností, nesolidaritou, leností, pohodlností, lhostejností. Přímočaře, s chladnou nestranností, popisuje autorka všechny osudové zvraty: mužskou nevěru, rozpad manželství, křivdy na dětech, sourozenecké půtky, intriky.
Pocity láskou zlomené mladé dívky, rozmazleného fracka či pubescentky řešící svoji nadváhu jsou autentické a tísnivé. Zde je autorčino vyprávění také nejpůsobivější. I proto, že čas se téměř zastaví. Z pasáží mapujících celé roky i desetiletí se najednou příběh zpomalí a popisuje události rodinné dovolené u moře den po dni, někdy i minutu po minutě.
A vzhledem k tomu, že je zde jediný muž (otec dvou rodin) a samé ženy (jeho vlastní děti - vlastní a nevlastní sourozenci), graduje příběh v pomyslnou dívčí válku. O své místo v rodině, o svůj vztah k otci, vůbec o smysl života, kde naprosto chybí porozumění.
Vypravěčka sama je v roli vševědoucího. Osudy protagonistů líčí od samého úvodu s odkazy na jejich budoucí životní kroky. Například sny a niterné tužby hrdinek (stran svého partnera, profesního uplatnění) hned v následující větě utne suchým konstatováním, jak to bude ve skutečnosti. Tento vysvětlovací manévr mění čtenářovu zvědavost z tradičního „co bude dál" na méně otřepané „proč tomu tak bude".
Vzhledem k převaze ženských postav a zaměření se na nejcitlivější fáze věku (dětství a především zrání) je atmosféra knížky dusná a emociálně zjitřená, rodinné situace (ať doma či na výletě) plné malicherné hašteřivosti i zdánlivě ostrých křivd.
Od příběhové banality a literárního klišé je však Petra Soukupová chráněna velmi trefným popisem vnitřního života postav i tím, jak pracuje s napětím. Ke konfliktu míří jasně, bez odboček. A většinou jej předešle vhodným detailem, třeba rovnou v nadpisu kapitoly (Potápěčské brýle, Krokodýl). Výrazný styl s rychlým tempem kusých vět a lakonických dialogů napětí jen umocňuje.
Próza K moři je laděna ve značně pesimistickém duchu, optimista bude stěží hledat záchytné body. Touha po rodinném smíření zůstává zasuta pouze v srdcích postav. Přes svoji vlastní introverzi se nikdo z nich jen tak nedostane; proto jsou jejich pozdější životní kroky takové, jaké jsou - plné kdyby.
Jestli lze kromě autorčina vcelku depresivního pohledu na mezilidské vztahy najít v knížce poselství, pak to, že vše stojí a padá na schopnosti komunikace.
Petra Soukupová: K moři. 204 stran. Vydal Host, Brno 2008. Doporučená cena 189 korun.