Hilary Mantelová předvádí těla, která tvořila dějiny

Boris Hokr
3. 8. 2013 9:27
Recenze knihy oceňované britské autorky, která právě vychází v češtině
Foto: Reuters

Recenze - Když v roce 2009 získala Hillary Mantelová za knihu Wolf Hall ceněnou Man Booker Prize, definitivně se zařadila mezi britskou spisovatelskou elitu. Kam ovšem, jak dokládá i skvělý "duchařský" román Za temnotou, kvalitou svých děl patřila už dávno. A i v rámci této elity se jí ovšem povedl husarský kousek, když „Bůkra" vyhrála i s pokračováním nazvaným Předveďte mrtvé.

Král chce, král si přeje

Zatímco v první knize jsme mohli sledovat osudy kovářského syna Thomase Cromwella na pozadí zapuzení Kateřiny Aragonské, první ženy Jindřicha VIII. - a přeneseně i tragédii Cromwellova ochránce kardinála Wolseyho a lorda kancléře Thomase Morea, tentokrát dějiny udeří na Annu Boleynovou.

Její pád spadá do období od podzimu 1535 po léto 1536. Kniha tedy mapuje kratší časový úsek - a také na méně stranách - je ale o to sevřenejší a v dopadu v dobrém slova smyslu víc zdrcující.

Předveďte mrtvé je tím vzácným úkazem, kdy druhý díl předčí první. Pokud bychom tedy uvažovali striktně v rovině jednotlivých knih. To by však bylo chybou a vůči Wolf Hall by se jednalo o nespravedlnost. Mantelová si totiž v prvním románu připravovala půdu. Důkladně a s grácií, na jakou se ovšem zmůže málokdo (Booker budiž důkazem, že?). Obě knihy nelze oddělit, jakkoliv je lze číst i samostatně toliko se základním povědomím o tudorovské Anglii (klidně založeném nikoliv na středoškolském učivu, ale třeba výborném seriálu Tudorovci).

Oba romány mají prostě své místo v celku - což kromě jiného znamená i to, že objektivně bychom měli hodnotit až po vydání závěrečného svazku „cromwellovské" trilogie, na němž autorka usilovně pracuje. Ovšem jak už bylo řečeno: přestože romány tvoří promyšlený celek, rozkoš z čtení nabízejí i samostatně. Každý ovšem svým způsobem.

Wolf Hall začínal scénou, v níž je mladý Cromwell téměř ubit k smrti vlastním otcem. S každým záchvěvem bolesti a krvavým plivancem dávala Mantelová jasně najevo, že její výlet do historie bude drsným příběhem nezdolné vůle a boje proti nepřízni osudu. To pak bylo doloženo na poměrně dlouhém časovém úseku a několika dílčích zvratech.

Předveďte mrtvé se naopak otevírá scénou sokolničení; scéna je to takřka poklidná, avšak tušíme pod povrchem nebezpečné proudy.

Thomas Cromwell již patří k nejmocnějším můžům v zemi, ale na své cestě ztratil mnohé - včetně lidí. A jejich stíny jej provázejí na každém kroku. Po zesnulých dcerách pojmenoval své sokoly, slova „zrádce" Morea jej napadají v nejméně vhodných chvílích a ve starých písemnostech stále znova a znova naráží na rukopis svého milovaného kardinála Wolseyho. Vše přitom směřuje k jednomu jedinému cíli: nezastavitelně, bez odboček a bez kompromisů. Anna Boleynová musí zemřít.

Předveďte mrtvé tak dostává makabróznějšímu významu svého názvu (který ovšem, jak připomíná ve své poznámce překladatelka, odkazuje také ke slavnému Habeas Corpus). Navíc si Cromwell, který královninu smrt připravuje, ve vší své moci uvědomuje, že je zranitelný a smrtelný, že stejně jako odešli mnozí před ním, odejde jednou i on. Avšak nenechává se tímto vědomím nijak omezovat. Dál činí, co musí.

A co že musí činit králův sekretář?

Zrušení manželství Jindřicha a Kateřiny se neobešlo bez komlikací. Anglie se rozkmotřila s Římem, panují obavy, co učiní císař, jak se zachová král francouzský... A tak musí Cromwell šeptat Evropě sladká slovíčka, vymýšlet stále nové fráze a dávat si pozor na nepřátele, kterým je jeho vzestup trnem v oku. A do toho plánovat reformy, posílení Anglie ve všech směrech, plnit králova přání... A čekat na příležitost pomstít se za smrt kardinála Wolseyho.

Čtěte více:

Psát dějiny do kůže lidí

Mantelová ví, že svět je největším divadlem ze všech, a rozehrává se svými herci, jimž je Cromwell principálem, hned několik tragédií i komedií současně, které se nebijí, ale dodávají si vzájemně stále nové a nové impulzy. Tu nechá nahlédnout do osamění zapuzené Kateřiny, onde odlehčí situaci kloboukem císařského velvyslance Chapuyse, pak se ponoří do právních kliček nebo nechá stránky pohltit temnými tušeními a přízraky věcí minulých i příštích.

To vše pochopitelně za využití pečlivých rešerší, aniž by se nechávala něčím svazovat. Dobře ví, že historie je příběh. Příběh, který se mění, přepisuje, promazává, doplňuje. Její historie se proto nikdy netočí kolem dat a sebelépe čtenáři prodaných informací, jak se šířila móda žluté látky či kolik vynášelo jaké obročí. Netouží ukázat, jak chytrá a nastudovaná její kniha je.

Ne, Mantelová chce hlavně vyprávět a její historie se proto točí kolem míry všech věcí - lidí. Je příběhem Thomase Cromwella, ale ten si stále drží určitou záhadnost. Autorka vynechala ve Wolf Hall více než dvě desetiletí jeho života naplněná touláním po Evropě. Zbavila se tak jakéhokoliv nebezpečí, že by se z jejího díla stal další, byť stylisticky nad jiné vytříbený román dobrodružných historek na pozadí dějin. Ale zároveň ponechala své postavě mnohá tajemství, s nimiž nyní může operovat.

Cromwella poznáváme skrze jeho činy; zvážené, promyšlené, brilantní. Jen občas se nám dostane emocí; přesto je za jeho pečlivě ovládnou tváří cítíme, stejně jako ona léta jeho života, která nám jsou skryta. A cítíme i jiné věci. Cromwell vyšel z temnoty; nuzných poměrů a nezmapovaných událostí. A do temnoty také kráčí. Opona jeho života je každým krokem blíž.

Spisovatelka Hilary Mantelová s výtiskem své knihy, která v češtině vyšla pod názvem Předveďte mrtvé.
Spisovatelka Hilary Mantelová s výtiskem své knihy, která v češtině vyšla pod názvem Předveďte mrtvé. | Foto: ČTK

Neméně zajímavé jsou i portréty dalších postav. Jindřich touží po lásce; svěží a věčně nové. Za vším hledej ženu... zde osobní touhy jednoho muže hýbou polovinou Evropy a nejlepší mozky své doby se namáhají, aby z nich učinily zájmy státu - náboženské, hospodářské, politické... Pozornost na sebe strhává i umírající Kateřina a vůbec ženské postavy - intrikující, svádějící, milující a nenávidějící, ale především bojující o své děti. Které však nezřídka nepřežijí ani porod.

Nemá cenu pouštět se zde do úvah nad tím, do jaké míry existuje něco jako mužské či ženské psaní. Rozhodně však existují motivy, které prostě jedno pohlaví nezajímají, a pokud ano, tak jen okrajově. Zde je takovým motivem právě smrt a neustálé maření nadějí spojených s potomky. Ale třeba také osamělost královny jdoucí na smrt.

Historický román první jakosti

I v tomto ohledu je třeba před Mantelovou smeknout. Nebojí se naturalisticky působících scén; ví, že život začíná i končí v krvi a bolesti a křiku, ale scénu popravy Anny Boleynové, která by sváděla k nějaké expresi či patosu, zvládá s obdivuhodnou decentností a důstojností. Za což vděčí především svému jazyku. Nebojí se vulgárností, ani suché řeči právních dokumentů. Kombinuje minulý čas s přítomným, až každá stránka vibruje napětím tváří v tvář dějinám.

Ale také chápe moc metafor a symboliky vycházející z dobového uvažování v nejlepší tradici expresionistů (máte rádi Durycha a jeho Malou valdštejnskou trilogii? Mantelovou budete milovat!). Cromwell přemýšlí o andělích a jejich křídlech, tuší stíny svých blízkých, váhá, přemýšlí a nahlíží do budoucnosti. Každým slovem své prózy, každou stránkou a každou scénou Mantelová vyvrací jakékoliv pochybnosti o oprávněnosti dvojnásobného ocenění svého výletu do historie.

Bere nezřídka podceňovaný žánr a dělá z něj nejen strhující tragédii z dob, kdy Tudorovci otevírali cestu ke zrodu největší světové velmoci (však se v románu několikrát řeší, co vše obnáší Anglie a tvor zvaný Angličan), ale také obecně platnou výpověď o údělu člověka, o jeho nezdolné vůli a zároveň křehkosti.

Bez patosu, bez hysterie, avšak se vší osudovostí toho, že víme, jak Cromwell skončí. Ale také toho, což je vzhledem k mnoha drobným poznámkám na téma služby králi a vlasti, ironií nejen dějin, ale i autorky, jak jiný Cromwell vstoupí do dějin o nějakých sto let později...

My však zatím budeme s napětím čekat na třetí knihu o Thomasi Cromwellovi, muži, který poznal, kdy mlčet a kdy mluvit a kdy psát. Muži, který pochopil, že jeho služba a úděl nemá konce a všechno jsou jen začátky. Jeden právě přichází...

Hillary Mantelová, Předveďte mrtvé, př. Michala Marková, Argo, Praha 2013, s. 352.

 

Právě se děje

před 41 minutami

Trump se setkal se šéfem Facebooku Zuckerbergem. Rozhovor byl pěkný, uvedl prezident

Americký prezident Donald Trump se ve čtvrtek v Bílém domě setkal se šéfem společnosti Facebook Markem Zuckerbergem. Sám Trump to oznámil na Twitteru s tím, že rozhovor byl "pěkný". Firma Facebook schůzku potvrdila, setkání prý bylo "dobré a konstruktivní".

"Mark je ve Washingtonu, setkal se s politiky, aby vyslechl jejich obavy a pohovořil o budoucí regulaci internetu," uvedla firma Facebook. "Měl také dobré, konstruktivní setkání s prezidentem Trumpem v Bílém domě," dodala.

Zdroj: ČTK
před 54 minutami

Tři kilometry od Bílého domu se v noci střílelo. Jeden člověk zemřel, pět dalších bylo zraněno

Jeden člověk zemřel a pět dalších bylo zraněno při noční střelbě ve Washingtonu, jen asi tři kilometry od Bílého domu, sídla amerického prezidenta. Oznámila to místní policie.

Ve washingtonské čtvrti Columbia Heights, kde ke střelbě došlo, odvážely zraněné vozy záchranné služby. Podle agentury Reuters není nikdo z nich ohrožen na životě. Nasazení policie bylo v místě incidentu podle očitých svědků masivní.

Zda byl pachatel dopaden, není známo, podle policistů je ale už situace pod kontrolou.

Zdroj: ČTK
Další zprávy