Fotografie v Langhansu hlídají nároží normalizace

Pavel Turek
12. 2. 2008 8:00
Nový projekt galerie se vrací do osmdesátých let
Foto: Jiří Poláček

Recenze - Přepínání mezi dvěma kanály, na kterých úplně něco jiného; ani jedno se vám úplně nelíbí a není důvod, aby se obě věci prolínaly, ale dohromady dávají divácký zážitek, o kterém jste si rozhodli vy sami.

Něco takového připomíná společná výstava Libuše Jarcovjákové a Jiřího Poláčka v Galerii Langhans.

Jakási expozice předtím nevystavených prací obou autorů přes rušičku - a šla by použít další audiovizuální přirovnání, protože soubory Oni a V noci s reálným přesahem tvoří nezamýšlený pendant Televizních novin po 25 letech vysílaných na ČT 24.

Oba autoři nás  zavádějí do raných osmdesátých let, období 1982 1985. S tím rozdílem, že jej prezentují jako čas, ke kterému měl někdo vztah, pro někoho něco znamenal.

Citově subjektivní protipól reality zpráv, které ve čtvrtstoletí opožděné repríze referují o tom, jak redaktor jel do továrny na traktory, co tam viděl a kladl si otázku, proč se učni špatně učí.      

Foto: Libuše Jarcovjáková
      

Zatímco černobílé vzpomínky Jarcovjákové pohlíží na minority Vietnamců a homosexuálů, Poláček si noční modrou a zelenou idealizuje vylidněný Žižkov a Smíchov. 

Záměrně použitá kategorie vzpomínky s ohledem na fotografie Jarcovjákové má navodit skutečnost, že se nejedená o reportáž ani dokument v ryzím slova smyslu. Autorka nefiguruje ve hře jako outsider, který přichází o minoritách informovat.

Projekci fotografií z nočního klubu, který patřil homosexuálům, ale nad ránem i dojíždějícím prostitutkám, taxikářům, jimž diskžokej pouštěl skladby na přání za tučné spropitné, doprovází tehdejší hudba. A vhled působí jako vypadlý ze zapomenuté pozůstalosti: familiérně a domácky.  

Pro Jarcovjákovou je v obou souborech médium fotografie buď nástrojem mezilidské komunikace a navázání vztahu tam, kde jakýkoli jiný společný jazyk chybí (v případě Vientnamců, které Jarcovjáková učila česky) - nebo snahou zapamatovat si, připomenout sama sobě (momentky z T-Clubu).  

Foto: Libuše Jarcovjáková

Právě proto má ta zdánlivá bezstarostnost póz vietnamských studentů před embéčky a žiguly nebo banální bujarost noční oázy v podtextu rozčarování z toho, že bratrská výpomoc nefunguje, na "rákosníky" je málokdo zvědavý, a v T-Clubu se baví v socialistické společnosti neexistující subkultury. A i kdy jsou tehdejší účesy bohudík v nenávratnu, hodně z té doby je stále přinejmenším mentálně přítomno.

"Pro hipíka byla smutná Praha šok, drtič, svěrák," dodává k té nevyřčené fernetové hořkosti svůj odstín Jiří Poláček. Respektive bleskem extrémizovanou barvu, protože fotograf reaguje na Prahu se stejnou tvrdostí a vyráží na místa, kterým by člověk nejen v paměti přisoudil šedivou.

Blesk se v jeho pojetí stává kýblem syté barvy, kterou chrstne na tehdejší nepovzbudivou realitu; a až doma po vyvolání zjistí, jak jeho z určitého pohledu "vandalská" akce dopadla.  

Foto: Jiří Poláček, ze souboru Praha 1983 - 1985

Leitmotiv Poláčkových výjevů, na nichž stojí i instalace v přízemí galerie, tvoří nároží. Domy s ostrou hranou na styku dvou ulic, jež se rozbíhají do bleskem nenasvítitelné dáli. 

Roh je stanoviště člověka, který se chce krýt i hlídat okolí, chce získat přehled. Výhoda, k níž pozorovatele dovede paranoia, že po něm jdou. V realitě, která je naprogramovaná pravoúhle a chybí možnost vystoupat nad ni vlastně jediný způsob, jak zrakem obsáhnout maximum. Stát na rohu. 

Úběžníky stýkajících se ulic vedou pohled pozorovatele do šíře. A zároveň v opačném směru nechávají svět padat do jeho fotografického trychtýře.     

Libuše Jarcovjáková & Jiří Poláček: Oni & V noci Fotografie z raných osmdesátých. Vodičkova 37, Langhans Galerie Praha. Výstava se koná do 27. února.

 

Právě se děje

před 34 minutami

K Bermudám se blíží hurikán Humberto, udeřit má na sever ostrovů

Obyvatelé Bermud se připravují na příchod hurikánu Humberto, který by souostroví vzdálené asi tisíc kilometrů východně od amerického pobřeží mohl zasáhnout ve středu večer místního času (ve čtvrtek časně ráno SELČ). Lidé zabedňují okna svých domů, obchody se zavírají, doprava se zastavila a zdravotnická zařízení jsou v pohotovosti. Bermudská vláda povolala na pomoc příslušníky armádního sboru. Humberto, který byl ještě před třemi dny tropickou bouří, už se na pětistupňové hurikánové škále dostal na třetí stupeň. Informace Národního střediska pro hurikány (NHC) hovoří o tom, že střed živlu se pohybuje asi 300 kilometrů západně od Bermud a míří k ostrovům rychlostí kolem 26 kilometrů za hodinu.

Další zprávy