Následuje obraz jménem OAAO. "Je to z nejslavnějšího roku Jiřího Načeradského, 1967, kdy maloval nejproslulejší obrazy sportovců, ale také lidí z televizních estrád či filmů. Právě nástup televize, sportovních přenosů a fotek z nich, umožňoval zaznamenávat a malovat figury v pozicích, které normální člověk nevidí. Což je velký progres pro českou malbu. Do té doby malovat podle fotografie bylo absolutní tabu. A Načeradský šel přesně po tomhle pohybu v meziprostoru. Čímž vyjadřoval progresivitu 60. let. Když to srovnáme s prvním obrazem podle Picassa, tam je statičnost, tady už je filmová dynamika, včetně rozostření," rozebírá Vaňous.