Praha - Fotografické experimenty všestranné výtvarnice Běly Kolářové jsou vystaveny v pražské Fotograf Gallery. Tři desítky černobílých prací, které tvoří ucelenou (a některými položkami objevnou) soukromou sbírku raných děl, doprovází originální zvukové pozadí - hučení myčky na nádobí. Výstava s názvem Otisk, stopa, linie bude otevřena do 17. února.
Životní partnerka básníka a výtvarníka Jiřího Koláře je řazena mezi nejoriginálnější české umělkyně 20. století. Během své umělecké dráhy se zabývala nejrůznějšími výtvarnými technikami a postupy. Všímala si všedních předmětů, vytvářela koláže a materiálové asambláže.
V 50. letech minulého století se začala zabývat fotografií a pozornost soustředila zejména na městskou periferii. Experimentální práci s umělým negativem rozvinula v roce 1961, kdy opustila fotografii v tradiční formě a začala tvořit bez fotoaparátu přímo v černé komoře; pracovala se světlem a drobnými předměty jako žiletky, sirky nebo kancelářské sponky. A právě nejranější období její tvorby je představeno ve Fotograf Gallery.
"Kolářové experiment s otisky banality navazuje na dávný dadaistický objev odpadku a obyčejnosti. Sestavuje jakýsi stopový atlas zaostřený na nejbližší, důvěrně známé okolí a nabitý jinotaji i metaforami," rekapituluje kurátorka Marie Klimešová.
Výstava představuje také ukázky z cyklu Roentgenogramy v kruhu, který navazuje na dadaistické impulzy. Podstatnou úlohu v nich hraje hmat. Kolářová se ve svých kruhových fotogramech snažila fixovat pohybem vzniklé linie, v zásadě lze hovořit o kresbách světlem.
Další rozměr vtiskl výstavě mladý výtvarník Tomáš Vaněk, který ji doplnil zvukovým pozadím - nahrávkou jednoho mycího cyklu myčky na nádobí. "Stopadesátiminutový opus ve své struktuře odkazuje k základním principům práce Běly Kolářové. Způsob, jakým zacházela s věcmi, je průzračně hravý a odkazuje k jisté metodologické partituře," říká Vaněk.
Dílo Běly Kolářové, která se narodila v roce 1923 v Terezíně a zemřela předloni v Praze, vznikalo paralelně s tvorbou jejího manžela. Často se uvádí, že žila v jeho stínu, zachovala si však tvůrčí nezávislost. Spojuje se s ní i pojem ženského umění. V 60. letech spoluzaložila skupinu Křižovatka a účastnila se několika skupinových výstav. Samostatně pak tvorbu představila v roce 1966.
Po normalizaci nesměli Kolářovi vystavovat, ani publikovat. V roce 1979 odešli z Československa a usadili se v Paříži. S tvorbou Kolářové se tak mohla česká veřejnost blíže seznámit až na začátku 90. let V roce 2006 jí retrospektivní výstavu uspořádala pražská Národní galerie (NG).
Otisk, stopa, linie: fotografie Běly Kolářové. Kurátorka: Marie Klimešová. Fotograf Gallery, Školská 28, Praha 1. Výstava se koná od 18. 1. do 17. 2. 2012.
