Aukční trh se stává trenažérem umělců. Dva dny po destrukčním kousku se skartovačkou britského sprejera Banksyho namířil prst na praktiky obchodu s uměním také český umělec Epos 257. Při nedělní aukci v pražském Obecním domě byl za 1,34 milionu vydražen jeho objekt nazvaný 3080 transakcí. Jednalo se o igelitku plnou platných bankovek. Dražbou se její název změnil na 3081 transakcí.

Na rozdíl od staršího britského kolegy Banksyho, který své dílo zničil jako gesto pohrdání aukčními praktikami, Epos 257 musel spoléhat na spolupráci s aukční síní. Úspěšná dražba se stala pointou dlouhodobého projektu, který začal při Eposově loňské výstavě Retroreflexe v Národní galerii.

K „praní špinavých peněz“ došlo 3080 krát. | Foto: Národní galerie

Návštěvníci u vstupu museli "zaplatit" jakoukoli bankovkou, kterou jim obsluha vyměnila za fungl novou bankovku stejné nominální hodnoty. Došlo tak k transakci, při níž se nikdo neobohatil, jen se použitá bankovka vyměnila za čistou. Šlo o názorné "praní špinavých peněz" a proběhlo právě 3080 krát. "Nic jsme nezaokrouhlovali, vyšlo to tak náhodou," konstatuje umělec, podle něhož číslo neodpovídá přesnému počtu lidí, kteří výstavu viděli.

"Během vernisáže, na níž přišlo přes 800 lidí, byl tak velký frmol, že někteří prošli bez výměny, ale to k tomu patří. Prostě nám někdo proklouzl," popisuje Epos, podle nějž také výměnný stánek u vchodu leckoho odradil. "Přišli jsem o deset možná dvacet procent návštěvníků, kteří se báli vstoupit. Zdálo se jim na tom něco divného. Nové peníze vypadají moc vyžehleně, vzbuzuje to podezření."

Ti, kteří se zlákat nechali, nejčastěji vyměňovali stokoruny. V balíku jsou ale také pětitisícovky.

Když Epos po skončení výstavy spočítal jejich hodnotu, došel k číslu 878 600 korun. Právě tolik obsahuje vydražená igelitka, kterou nyní nový majitel koupil za 1,1 milionu korun, což s aukční přirážkou činí 1,34 milionu. Je to druhá nejvyšší cena pro umělce mladé a střední generace kdy dosažená na českých aukcích.

Výjimečné je také to, že vydražitel nelpí na anonymitě. "Koupil to galerista Zdeněk Sklenář. Osobně se s ním neznám, setkal jsem se s ním jednou v Šanghaji na Expu v roce 2010, kde jsem vystavoval. Jsem rád, že do toho šel," říká umělec, který tak má naději, že jeho práce nezapadne v anonymní sbírce - naopak může být vystavována. "Například vedle Frešova kamene nebo dnes již legendárních praček Krištofa Kintery," odhaluje další díla ve Sklenářově sbírce Albert Trnka, výkonný ředitel aukční síně European Arts, která pražskou aukci pořádala.

Z 3080 transakcí, igelitky plné bankovek, se dražbou stalo 3081 transakcí. | Foto: Epos 257

Tentýž aukční dům připravil i loňskou dražbu, na níž se prodala socha zlaté kapky LacrimAu od Federica Díaze za 6,5 milionu korun, což je dosud rekordní částka za současné české umění.

Aukční síň, která v minulosti dražila například obrazy Martina Krajce a Lubomíra Typlta, si ale Epose nevybrala. Svou práci jim nabídl sám. Před European Arts zkoušel ještě jiné aukční domy, ty jej však odmítli s tím, že se orientují konzervativněji. "Pan Trnka je mladý člověk, myslím, že jsme se dobře naladili," říká Epos 257, podle něhož to od šéfa aukčního domu vyžadovalo kus odvahy.

"To dílo je zároveň můj kritický komentář vztahu umění a trhu. Aukce byla součástí toho konceptu," dodává umělec, který se v prostředí dražby ocitl poprvé. "Dát věci do aukce, to mě do té doby vůbec nenapadlo. Až s tímto dílem si užívám nový pocit. Bude zajímavé sledovat, co s ním bude dál. Už žije svým vlastním životem. Teď se to jmenuje 3081 transakcí a jestli tu tašku galerista prodá dál, tak to bude 3082 transakcí."

Epos 257 patří k nejznámějším streetartovým autorům v Česku, pouze uměním se ale neuživí. "Alespoň pracuji v branži, která je s uměním úzce spojená a zároveň ho nevykořisťuje, ale rozvíjí. Moc bych si přál, aby mě moje umění uživilo, ale odmítám dělat věci, které se dobře prodávají. Chci si vytvořit svůj příběh. Buď to někdo ocení, nebo ne," poznamenává.

Číslovka v jeho pseudonymu Epos 257 odkazuje na paragraf, který postihuje poškozování cizí věci. Tohoto trestného činu se autor nejčastěji dopouští na billboardech, které barevně "upravuje" pomocí paintballových pušek. Rád "maluje" na nepronajaté plochy překryté bílým papírem, které mu připomínají plátna, někdy zasahuje přímo do reklam. Je to jeho způsob boje proti komercionalizaci veřejného prostoru.

Opravdu masivní bývaly Eposovy zásahy před volbami. Tváře politiků nechával zmizet pod stříkanci barev, nebo je z plechových billboardů rovnou vyřezával. Letošní volby ale byly bez Epose. "Nerad se opakuji, hledám nová témata. Navíc v těchto volbách jsem necítil takovou palčivost. Kampaně byly míň agresivní a volby nakonec dopadly i celkem fajn," myslí si autor, k jehož nejznámější městské intervenci patří akce, při níž rozmístil po Praze balíky sena, nebo jeho ilegální zábor prostranství na Palackého náměstí. S několika kamarády tehdy plotem ohradil plochu 50 metrů čtverečních. Nikomu to dlouho nepřišlo divné. Zábor nechala místní radnice odstranit až po více než padesáti dnech.

Na loňské přehlídce ve Veletržním paláci se nevyměňovaly jen bankovky. Epos tam představil také objekty z dopravních značek, symbolizujících prudkou zatáčku. Ty posbíral u silnic, kde je nahradil totožným, novým značením. Z bílých reflexních čtverců s červenou šipkou pak na fasádě jednoho z pražských domů vyskládal obří mozaiku.

Epos 257 začínal ve třinácti letech jako sprejer. "Baví mě pohled na město, který jsem si díky graffiti vypěstoval. To je to nejcennější, co mě graffiti naučilo. I ten styl tvorby - nebrat si moc servítky, ale na druhou stranu přistupovat k určitým věcem s pokorou. Když člověk dělá graffiti, projíždí město a hledá místa, kterých by se mohl dotknout, nechat v nich svůj otisk nebo je nějakým způsobem přetvořit. To nyní dál rozvíjím," dodává Epos 257, který je rodilý Pražan, nepochází ale ze sídliště, jak se u sprejerů předpokládá. "Jsem z centra, ale periferie je i vnitřní. Se skautem jsme chodili do Grébovky, k Vinohradským tunelům a pod Nuselský most. To byla místa, kde jsem vyrůstal," dodává.