Praha - Doposud největší výstavu barokního malíře Karla Škréty zpřístupnila Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně a v Jízdárně Pražského hradu v Praze. Projekt aspiruje na jednu z nejdůležitějších výtvarných událostí letošního roku.
Exopzice s podtitulem Doba a dílo nabízí více než 400 exponátů. Kromě Škrétových maleb, ale i kreseb a grafik doplňují kontext i díla jeho současníků a malířů jím ovlivněných - mimo jiné obrazy autorova syna Karla Škréty ml., práce Škrétových žáků a dílenských spolupracovníků, ale také práce známých a přátel, s nimiž se potkal v Německu a v Itálii.
Podle hlavního kurátora Víta Vlnase z Národní galerie, který měl přípravu expozice na starosti, je Škréta po právu považován za největšího malíře, který se narodil v Čechách během dlouhého období mezi závěrem středověku a 19. stoletím.
Oltář i tajemný obraz
Vstupné do obou objektů je 200 korun. Expozice trvá do 10. dubna příštího roku, mezi jejími "highlighty" jsou oltářní plátna z pražského Týnského chrámu i vzácné autrovy práce ze soukromých sbírek. Většina exponátů nicméně pochází z muzeí, galerií, kostelů, far či univerzit. Některá Škrétova díla budou prezentována vůbec poprvé, další po restaurování.
Restaurátoři sejmuli oltářní plátna z Týna už 1. září, aby je připravili na výstavu. Největším je obraz Nanebevzetí Panny Marie o rozměrech 437 na 265 centimetrů. Byl prvním, který Škréta pro Týnský chrám namaloval, pravděpodobně v roce 1649. "Je velmi dramatický, přispívají k tomu výrazy a postoje postav i barevná škála," říká Vít.
Na výstavě jsou i dvě malby z bočních oltářů - Zvěstování Panny Marie (1665) a Svaté rodiny (1664) a dva nástavce (menší obrazy nad oltáři) nazvané Bůh otec a Nejsvětější trojice.
| Čtěte také: Restaurátoři sejmuli Škrétovy obrazy z týnských oltářů Stát získal lunetu Karla Škréty za 4,6 milionu korun Ředitele ND po sto letech načas opustila Sv. Cecílie |
Zhruba pětinu škrétovských děl na velkou výstavu zapůjčili soukromí sběratelé. Výstava ukazuje třeba ranou práci Hra o jablko z let 1635 až 1638. Plátno má rozměry 45,8 na 49 centimetrů, jsou na něm zobrazeny dvě dvojice dětí. Až před devíti lety označil historik umění Jaromír Neumann obraz za dílo Karla Škréty. Do té doby byl za autora považován francouzský malíř Nicolas Poussin.
K vidění je i "tajemný" obraz nazýváný Podobizna mladého muže; neví se, kdy vznikl ani kdo ho namaloval. Na zadní straně plátna je sice nápis Carlos Screta, podle odborníků nicméně obraz Škréta nevytvořil. Přesto prý na výstavu patří.
Zřejmě zachycuje mladého Ferdinanda Eusebia Miseroniho - muže, kterého Škréta už dřív namaloval jako jednu z postav na Podobizně řezače drahokamů Dionysia Miseroniho a jeho rodiny. Škréta se s Ferdinandem Miseronim přátelil; ten byl správcem uměleckých sbírek na Pražském hradě a malíř od něj dostával zakázky na restaurátorské práce.
Portrét je malován olejem na plátno o rozměrech 53 na 42 centimetrů. Podle odborníků je možné, že jde o výřez většího obrazu. Oba obrazy jsou majetkem soukromých sběratelů ze zahraničí, kteří si nepřejí zveřejnit své jméno. Škréta se dobře prodává i na českých aukcích, kterým jinak vévoví práce české moderny.
Díla, dokumenty, nádobí
S výstavou souvisí několikaletý vědecký projekt o Škrétovi a jeho díle finančně podpořený takzvanými norskými fondy. Jeho součástí jsou restaurace obrazů, analýza škrétovských děl, studium umělcova života, konference a vydávání publikací. Výsledky z výzkumu odborníci průběžně zveřejňují na http://skreta.cz. K výstavě vychází i obří katalog.
Podle hlavního kurátora Vlnase chtějí autoři "ilustrovat Škrétovu osobnost a její místo v českých dějinách". Kromě uměleckých děl vystavují také historické dokumenty, ale i malířovo nádobí a knihy. Nová expozice navazuje na Škrétovu retrospektivu ze 70. let - třetí ze souborných výstav, která mu byla věnována.
Malíř žil v 17. století, učebnice dosud uváděly rok narození 1610, nový výzkumný projekt ale naznačil, že se mohl narodit o něco dříve, možná už v roce 1608. Škrétovská výstava a s ní spojený výzkum mají vynést na světlo i další zajímavé objevy.
Škréta je považován za zakladatele novodobé české malířské tradice a obnovitele umění v zemi zpustošené třicetiletou válkou. Potomek význačné pražské patricijské rodiny umělecky vyšel z prostředí dvorského umění, které v Praze vzkvétalo za vlády Rudolfa II. Během pobytu v Itálii se pak seznámil s aktuálními tendencemi rozvíjejícího se baroka.
Na zmíněné výzdobě Týna se mohl podílet, protože se po návratu do Parhy vzdal protestantských kořenů a přijal katolictví. Konverze mu přinesla nejen množství zakázek, ale také velkou část zabaveného rodinného majetku. Rychle si pak vydobyl postavení nejvýznamnějšího malíře v Čechách.
