Drogy a mimozemšťani. Výstava Heroin Crystal připomíná české umění 90. let

Drogy a mimozemšťani. Výstava Heroin Crystal připomíná české umění 90. let
Výtvarnice Veronika Bromová u své fotografie z roku 1996 z cyklu Pohledy.
Jiří Černický: Od srdce, 1995, barevná fotografie.
Instalace Jiřího Černického nazvaná Modřínové květy z roku 1998.
Jiří Černický: Heroin Crystal, 1995, objekt, kombinovaná technika.
Foto: ČTK
ČTK Kultura ČTK, Kultura
14. 4. 2022 14:24
Také díky „neutuchající přitažlivosti a atraktivitě zlatých devadesátých, která dodnes nedávají spát odborné ani širší kulturní veřejnosti“, pořádá Galerie hlavního města Prahy výstavu nazvanou Heroin Crystal. V pražském Domě U Kamenného zvonu začala krátce poté, co společenskou diskusi o porevoluční éře obnovil detektivní seriál Devadesátky. Průměrně jej sledovalo 2,2 milionu lidí.

Přehlídka připomíná české umění 90. let minulého století. Nejstarší díla pocházejí z roku 1994, kdy se ve stejné budově na Staroměstském náměstí konalo první bienále mladého umění, nejmladší práce pak kurátorka vybrala ze začátku nového tisíciletí.

Výstava Heroin Crystal se do médií dostala již s předstihem kvůli rozhodnutí pořadatelů nezapůjčit dílo Krištofa Kintery, protože jeho nynější majitel Robert Runták je ředitelem exekutorského úřadu.

Název Heroin Crystal autoři přejali ze stejnojmenné instalace a fotografie Jiřího Černického. Pochází z poloviny 90. let a znázorňuje soupravu pro přípravu drogy, v tomto případě však vyvedenou z broušeného skla. Tím pádem odkazuje k čemusi luxusnímu.

"Je to zátiší, které mělo být původně pouze funkční, laboratorní, takové, které používá narkoman, aby si šlehnul," vzpomíná Černický. "Postupně se z něj ale stalo zátiší na jednu stranu dekorativní, každý má doma takové z českého křišťálu, ale zároveň je tam situace, kdy narkoman si šlehne a to první, na co se podívá, když se mu změní vědomí, je taková rozpadlá záře, lom, který si dokážeme těžko představit," popisuje.

Výstava se nesnaží zhodnotit 90. léta ani komplexně postihnout celé tehdejší dění, upozorňují autoři. Především připomíná díla 15 umělců, která tehdy galerie vystavila nebo později zakoupila. Dnes už existuje generace lidí, kteří neměli šanci vidět třeba dílo Na hraně obzoru, což byla sci-fi instalace mimozemských bytostí od Veroniky Bromové, argumentují pořadatelé.

V rušných 90. letech se na scéně objevila nová generace umělců. Díky otevřeným hranicím mohli nejen poznávat cizí vzory, ale také se zapojovat do světového dění. Na rozdíl od výtvarníků předešlé dekády pracovali s objekty, instalacemi, fotografiemi či videem.

V roce 1994 proto Galerie hlavního města Prahy ve starobylém Domě U Kamenného zvonu uspořádala první ročník Bienále mladého umění Zvon ’94. Věnovalo se zdejší scéně a byla to první porevoluční přehlídka nejmladšího umění. Znovu se opakovala v letech 1996 a 1999 pod kuratelou Karla Srpa mladšího.

Krátkodobé výstavy začínajících tvůrců dále galerie pořádala ve druhém patře Staroměstské radnice, v letech 1998 až 2002 rovněž existovala stálá expozice v Domě U Zlatého prstenu nazvaná Contemporary Collection - Czech Art in the ’90s.

Mnozí z těch, kteří se výstav zúčastnili, později dosáhli úspěchů. Cenu Jindřicha Chalupeckého obdrželi Kateřina Vincourová, Jiří Černický, Jiří Příhoda nebo Michal Pěchouček, zatímco Veronika Bromová reprezentovala Česko na Benátském bienále v roce 1999. To všechno je kontext, který současná přehlídka připomíná.

Vedle známých děl ukazuje i přehlížené práce. Těmi chce kurátorka Olga Malá, která stála u zrodu tehdejších přehlídek i té současné, přiblížit návštěvníkům, jaká témata autoři vyhledávali.

Milena Dopitová: Sixtysomething, 2003, fotografie.
Milena Dopitová: Sixtysomething, 2003, fotografie. | Foto: Galerie hlavního města Prahy

Například v případě Mileny Dopitové to byla ženská problematika a autostylizace. Její instalace Sixtysomething z roku 2003 současnou výstavu uzavírá.

Reflexí mediální reality se zabývala Štěpánka Šimlová, performancím se věnovali Jiří Černický, Krištof Kintera nebo skupina Kamera Skura. Fenomén lidského těla je tématem prací Veroniky Bromové, Pavla Humhala, Markéty Othové nebo Michaely Thelenové, kdežto Federico Díaz a Petr Svárovský se námětově pohybovali ve sci-fi.

Lukáš Jasanský a Martin Polák se zabývali pohledem na reálnou i virtuální přírodu nebo městskou krajinu, Jiří Příhoda zase skládal uměle vytvořené prostory. Díla všech těchto autorů jsou v Domě U Kamenného zvonu k vidění do 29. srpna.

Kromě komentovaných prohlídek výstavu doprovodí přednášky, workshopy a ateliéry. Vychází také katalog s texty kunsthistoriků Michala Kolečka, Terezie Nekvindové a Jakuba Krále, kurátorky Olgy Malé nebo filozofa Miroslava Petříčka.

 

Právě se děje

Další zprávy