Recenze - Připravte se, že co do rozměrů poměrně komorní, byť ne úplně vyvážená výstava Budoucnost budoucnosti, v rámci které umělci, teoretici i architekti opečovávají utopické vize a futuristické výzvy i varování, vám nakonec klidně sebere půl odpoledne. Záleží na tom, jaké jste hračičky (infromaceo výstavě na stránkách Centra DOX zde).
Už jen fabulace Budoucnosti muzea: v distribuci nebo-li videorozhovor s budoucí ředitelkou stockholmské galerie Moderna Museet zabere půl hodiny. Nebojte se vydržet do konce, vrtá-li vám hlavou už nějaký ten pátek, no vlastně už víc než půl století sílící krize koncepce muzea, kterou jsme zdědili z 18., respektive z 19. století.
Neil Cummings se v rámci tohoto sci-fi dialogu zabývá i možnou proměnou budoucí role umělce ve společnosti. Což sice zní ještě méně poutavě než nedělní chvilka poezie s Vladimírem Železným, ale když se začne mluvit o ekologii obrazů a o trhu s imaginací, začne video docela nabírat grády.
"Už by bylo načase, aby současné umění přestalo neustále přežvykovat umění 20. století," zazní též z úst fiktivní ředitelky. Jak trefné (viz též www.marysialewandowska.com).
Dalšího časožrouta představuje novela a interaktivní aplikace Normana Kleina Imaginární dvacáté století - cosi mezi Julesem Vernem a filmem Smrtihlav z roku 1998. Sestává z románu (na místě k přečtení) a více než dvou tisíc obrazů zahrnutých do fiktivního archivu. Ten skýtá klíč k životu ženy, jejíž život byl vymazán z voskové tabulky přítomnosti.
Klíčovým slovem budiž paměť i způsob, jakým ulpívá v obrazech, zvláště pak v obrazech budoucnosti. Právě proto s tímto multimediálním dílem můžete (pro plné docenění je to vlastně třeba) strávit hodiny. Ostatně stanete se tak trochu detektivy; a dokonce i Sherlock Holmes potřeboval čas.
Společnost mokrých žab
Projekt Die Planung/A terv [Plánování] (www.dieplanung.org, www.aterv.org) spočívající v publikaci tří budoucností se zabývajících časopisů, které postupně znovu vyjdou v roce 2011, 2036 a 2048, klade poměrně velkou odpovědnost na životní styl šéfredaktora. Nebo na vůli jeho dětí. Toť asi vše.
Antologie umění: umění a teorie v dialogu (www.anthology-of-art.net) má zase velké ambice - rozpojit a sledovat vazby mezi teorií a tvorbou či slovem a obrazem, popřípadě posvítit si na vazby mezi umělci a teoretiky. Ve výsledku se ale jedná o mejdan, kam si každý mohl přivézt kámošku nebo kámoše (za nás třeba Magdalénu Jetelovou) a předávala se štafeta v podobě otázky: jak bude vypadat dosud neznámé umění?
Prezentace Společnosti modré žáby Barbary Holub vlastně nedává smysl. Jakési krédo skupiny v deseti bodech připomíná to horší ze situacionistického manifestu Guye Deborda, a byť se určitě jedná o uskupení moc a moc milých lidí, audiozáznam konverzace je jako šmírovat cizího člověka, kterak vypráví dlouhý a nudný vtip.
Chaloupko, k městu zády!
Zbývá už je futuristická, spíš až utopická architektonická studie Brooklynu a trvale udržitelného budování od skupiny Terreform One (Open Network Ecology). Trpí trochu tím samým, čím schází třeba jinak fantastický projekt Franka Lloyda Wrighta Broadacre City. Totiž že by bylo nejdříve nutné půlku obyvatel dané lokality pobít nebo vystěhovat, aby to fungovalo.
Kromě přitažlivého modelu, jemuž dominuje výrazně organická architektura (ostatně hlavní pohnutkou projektu je šetrnost k životnímu prostředí), nabízí iniciativa pozoruhodnou, byť rozporuplnou myšlenku pohyblivých předměstí, lépe řečeno typicky amerických předválečných domů na kolečkách (nebo mechanických kuřích nohách, to je jedno).
Takový koncept má potenciál rozbít samou ideu města, na jaké jsme zvyklí, což autoři překvapivě ne úplně vzali v potaz. Samozřejmě jedná se o nástřel, stejně je ovšem docela hrůzostrašné si představit, jak vám ráno před domem zaparkuje Jižák.
Future systems R.I.P.
Když už jsme u té organické architektury… Je-li v prvním patře propírána budoucnost, která už není, co bývala, pak v přízemí máte do 27. září poslední šanci vidět budoucnost, která už nebude; neboli prodlouženou výstavu tvorby minulý rok zesnulého architekta Jana Kaplického.
K té není moc třeba dodávat - poměrně rozsáhlá expozice představuje architekta prostřednictvím bezmála čtyři sta padesáti položek, které zahrnují jak klasické architektonické "plachty", tak modely a návrhy šperků či módy.
Rozsáhlá přehlídka bez velkých cavyků (což je možná trochu škoda, protože podobná výstava se asi nebude dlouho opakovat) je ve výsledku přesto poučná - už proto, že v rámci shrnutí Kaplického tvorby i nástinu architektovy inspirace pomáhá nahlédnout jeho specifický rukopis.
Budoucnost budoucnosti. Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7. Kurátor Jaroslav Anděl. Výstava se koná do 25. října.
