Do školy jezdila na vodním buvolu. Kniha objevuje thajskou malířku z Prahy

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
31. 1. 2022 12:21
Vyrostla na okraji džungle. Po otci, šamanovi, podědila intuici a nyní žije v Praze. Díla neškolené thajské malířky La Inthonkaew jsou pokladem, který objevil právník a sběratel umění Ondřej Sekanina. Napsal o ní knihu nazvanou Šamanský růženec.

V publikaci vydané Revolver Revue se letos třiapadesátiletý Sekanina staví do role tlumočníka, jako by vypravěčkou svého života byla sama malířka. Je to ale on, kdo pečlivě volí úsporný styl připomínající posvátné texty zakončené stejnou mantrou: "Nevím proč."

Vybírá neobvyklé, exotické a syrové momenty, například líčí, jak malá La jezdí do školy na hřbetu vodního buvola, tajně se opíjí v palírně svých rodičů ukryté v džungli nebo si pochutnává na nenarozených mláďatech, která vybírá z břich ulovených březích myší.

Thajská malířka La Inthonkaew.
Thajská malířka La Inthonkaew. | Foto: Karel Cudlín/Revolver Revue

La přesně neví, jak je stará, letos jí bude čtyřicet jedna nebo dva. "Nebyla v tom žádná šamanská ochrana," říká a objasňuje záhadu: její tatínek byl nařčen, že sousedovi otrávil buvola. Zrovna když přišla na svět, musel do vězení. Narození dcery tak na matriku nahlásil o rok později. Aby nedostal pokutu za prodlení, možná uvedl jiné datum.

Krátké, někdy jen čtyřvěté kapitoly řadí Sekanina za sebe jako korálky růžence, jen tenhle jich má mnohem víc než ten katolický. Sto osm. Je to posvátné číslo pro buddhisty i hinduisty, symbolizuje celistvost bytí. Naznačuje, že i příběh La Inthonkaew je plný a vyrovnaný, byť pohledem západního čtenáře by se mohl jevit jako nespravedlivý a nesvobodný, plný krutosti a bezohlednosti. A také naplněný magickými schopnostmi.

La občas slyší myšlenky lidí, má prorocké sny, poznává duchy svých předků a uvnitř sebe konejší tygra, kterému se nedá příliš oponovat. Z českého prostředí, v němž žije 20 let, ji obzvlášť zaujalo houbaření. Oblíbeným motivem jejích obrazů - kromě zobrazení sama sebe, démonů a buddhů - je muchomůrka červená. Divoké malby na pomezí naivismu a art-brut knihu doprovázejí jako volná ilustrace.

"Tatínek umřel. Hospodářství se přestalo dařit a maminka to doháněla tím, že zvyšovala výrobu alkoholu. Ale úplatky policii nezvyšovala. Policie to zjistila. Maminka musela na půl roku do vězení," vypráví La.

La Inthonkaew: Šaman – hlava v listí, 2015.
La Inthonkaew: Šaman – hlava v listí, 2015. | Foto: archiv Revolver Revue

Jako jedenáctiletá se tak ocitla sama se dvěma malými bratříčky, o které se starala, jak dovedla: lovila hrdličky, hady, žáby a netopýry. "Byla jsem malá. Mohla jsem lovit jen malá zvířata. Mívali jsme s bratříčky často hlad. Nevím proč."

První dítě porodila v patnácti letech. "Něco ve mně přitahovalo spousty mužů. A taky jejich nože."

Kromě útoku odmítnutého mladíka, který jí probodl krk, přežila také tsunami, i když vzedmutá voda ji zasáhla. Malířku léčil strýc, který "v sobě měl tygra" a později zvláštně zemřel: v noci usedl na pláž a vystoupil ze svého těla. Tímto způsobem prý navštěvoval příbuzné žijící daleko. "Někdo šel ale kolem, i když byla noc. Dotkl se těla strýce tygra. Strýc tygr se už do svého těla nemohl vrátit. Ráno jsme jeho tělo našli sedět na pláži se zkříženýma nohama. Bylo ztuhlé na kámen. Jeho tygr se ztratil."

Surreálné příběhy o smrti a záhrobí vypráví stejným tónem, jako když popisuje své úspěchy v prodeji kosmetiky pražským klientkám, nebo když si stěžuje, že má malá prsa. V české metropoli, kam se dostala jako masérka, potkala Nakondu. Muže, s nímž "žila už několik minulých životů" a se kterým na společné dovolené v Thajsku podstoupila vesnický oddávací rituál, i když byli oba zadaní.

La Inthonkaew: Autoportrét jako tygří žena, 2016.
La Inthonkaew: Autoportrét jako tygří žena, 2016. | Foto: archiv Revolver Revue

Téměř vůbec se kniha nezmiňuje o malování, přestože malba na plátno, ke které se dostala díky pražskému příteli, protagonistku pohltila. Stala se způsobem sebevyjádření. Na konci publikace je uveden seznam názvů reprodukovaných obrazů. Čtenář užasle zjišťuje, v kolika místech se text s ilustracemi prolíná.

Důležitější jsou ale obrazy, které vyvolává samotné vyprávění. Jsou naplněné východní vírou v duchy, démony a prokletí, která lze odvrátit, když se přinesou správné oběti.

Obal knihy Šamanský růženec.
Obal knihy Šamanský růženec. | Foto: Revolver Revue

Autor má pochopení pro asijskou odevzdanost a klidné přijímání přírodních i drobných osobních pohrom. Líčí je se znalostí toho, co Evropané běžně považují za šokující, exotické, přitažlivé.

Se střídmostí slov a opakováním text pracuje téměř obřadně. Krátkým epizodám to dává zdání hloubky a duchovního přesahu. Dobře přibližuje uvažování člověka, který vyrostl na okraji džungle v prostředí mísícím vlivy buddhismu s animismem a také v moderním světě si uchovává přirozenost.

Jen úplný závěr ztrácí náboj. Příběh jako by už neměl žádné tajemství. "Cigaretový popel jsme a v cigaretový popel se obrátíme," říká La v poslední kapitole. To je ale laciný bonmot v porovnání s její moudrostí poznanou na předchozích stránkách.

Kniha

Ondřej Sekanina: Šamanský růženec
Vydala Revolver Revue 2021, 88 stran, 259 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy