Recenze - Přestože nová výstava Lenky Klodové "provokativně" nazvaná DAVID ČERNÝ, představuje v podstatě vtip na jedno použití, otevírá problematiku, která stojí za pozornost a má širší dosah, než by se mohlo na první pohled zdát. S nápadem připravit výstavu na tohle konjunkturální téma přišel ředitel Společenského domu v Neratovicích Ivan Fried vzápětí po tom, co média zaplavily informace ohledně "odhalení" Entropy.
Důvodů, proč takovou výstavu nedělat, je víc než dost. Vyjma nařčení z lacinosti se stoprocentně objeví názory, že se chce Klodová - bývalá mladší Černého kolegyně z Gebauerova ateliéru na pražské VŠUP - přiživit na sochařově popularitě, nebo naopak, že si Černý tak jako tak připíše "další body" jako selfpromo.
V neposlední řadě je tu fakt, že takový projekt obecně nepředstavuje nic nového: stačí vzpomenout na loňskou výstavu skupiny Guma Guar Podivný Kelt - pro tuto příležitost přijala jméno Milan Knížák. Handicapů je tu víc než dost a Lenka Klodová je dost inteligentní na to, aby si je uvědomila. Přesto do toho šla; samozřejmě po svém.
Z polystyrenu vyřezala parafrázi slavného Michelangelova Davida, kterého postupně zatírala černou barvou, až nezbyl ani kousek bílého povrchu. K happeningu se ovšem nepostavila jako lakýrník, spíš jako dějinami umění poučený vandalský spratek.
Jestli se v nadsázce uchýlit k autoritám, pak tedy do "malevičovského" absolutna dotáhla Duchampovo gesto, kterým na reprodukci nejslavnějšího Leonardova obrazu vysmahl Moně Lise knírek a bradku.
Lenka Klodová začala, jak jinak, ochlupením. Pak přišly na řadu panenky, vlasy, vousy, kérka, obtažené trenky, tílko, černé brýle, aby David přes společenský oděv postupně dospěl až k monochromu. Někdy z polystyrenové renesance trochu vykukoval Michael Jackson, ale výsledek instalovaný ve foyeru Společenského domu lehce evokuje spíš mladého horníka. K tomu přispívá i socialistický look interiéru. Celek doplňují fotografie dokumentující akci, o níž vznikl i krátký film.
Tolik formální legrácka se slovy. Nicméně je tu ještě paralela sama, která představuje nosné a zobecnění schopné téma. Na příběhu Davida Černého můžeme hezky ilustrovat příkladný proces mytologizace.
Je zajímavé sledovat, jak se z konkrétního "zlobivého" umělce s neopakovatelným přístupem k životu a tvorbě, založeným původně v anarchii a protestu, stává na jedné straně člověk, který realizuje svůj "antiestablishment" přes státní zakázky, a na druhé mediální mýtus.
Tedy někdo, o kom si teď každý myslí, že si na něj může udělat názor a že o něm může mluvit. Někdo, kdo je stejně obecný, neskutečný a zároveň většinový jako jiné mediální celebrity.
Instalace o DAVIDOVI ČERNÉM, respektive černém Davidovi, ten proces maličko zpochybňuje. Ukazuje totiž, že DAVID ČERNÝ může být i něco zcela jiného. Navíc něco, co se odvolává na další populární kulturní mýtus.
Název výstavy představuje pro diváka aktuální lákadlo postavené na mediálním základě, obsah je pro změnu přátelská facička, aby se probral z masmediální hypnózy. Ne nadarmo kolem polystyrenového "černocha" na vernisáži praskaly "mediální" bubliny foukané z bublifuku.
Dá se jen hádat, na co, či koho Lenka Klodová při vytváření modelu a jeho následném ochlupování a oblékání myslela. Ať tak či tak, zůstala jí představa Davida-floutka s prakem přes rameno - týpka, který se strefil.
Při tom pomalování si ale docela určitě užila všechny stereotypizující macho stereotypy; stačí se dívat na jednotlivé fáze. Musela se bavit o to víc, že všechno probíhalo u ní doma na dvorečku.
Lenka Klodová: DAVID ČERNÝ. Výstava se koná do 31. března. Foyer Společenského domu Neratovice, otevřeno po - pá 10:00 - 18:00, so 13:30 - 16:00.
