"Záměrem bylo nejen udělat chronologický přehled, ale ukázat, že její práce je o tvůrčích procesech, postupech," předesílá kurátorka Adéla Janíčková.
Čtyřiapadesátiletá brněnská rodačka Othová vystudovala pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, roku 2002 získala Cenu Jindřicha Chalupeckého. Vloni se stala držitelkou Ceny Michala Ranného, kterou každé dva roky uděluje spolek Přátelé Moravské galerie.
Othová zkoumá a překračuje hranice fotografie. Žádné projekty nevystavuje opakovaně. Vždy vytváří nový na základě výběru ze svého archivu. "Rozhodly jsme se proto připravit architektonické modely prostorů, kde své výstavy dělala a které dokumentují její práci například z 90. let," vysvětluje kurátorka.
Autorka patří ke generaci umělkyň, jež se po sametové revoluci z roku 1989 etablovaly na domácí i zahraniční scéně. Vystavovala například v budapešťském Mucsarnoku, basilejské Nicolas Krupp Gallery nebo londýnské The Photographers Gallery.
Její dílo uniká bližšímu zařazení. Vybočuje tím, že jej dlouho tvořily jen černobílé snímky, přesto se umělkyně označovala za "nefotografku". Teoretici ji řadili ke konceptualistům, i když oproti nim její práce emotivně působí na diváka. "Přestože není fotografkou, rozumí tomu médiu často více než fotografové. Rozvíjí jeho vlastnosti," řekl o ní před lety teoretik umění Karel Císař.
Během tří desetiletí se tvorba Othové proměňovala. V 90. až nultých letech pracovala výhradně s černobílou fotografií a systematicky dodržovala velký formát. Snímky ručně zvětšovala na klasický fotografický papír, poté už je nerámovala ani jinak neupravovala. Samy o sobě mohly působit záhadně, význam nabývaly až po zhlédnutí celku. "Nejsem fotografem těch správných okamžiků, skoro bych řekla naopak," prohlásila Othová v nedávném rozhovoru pro J&T Banku.
Například roku 2006 v pražské Galerii Jiří Švestka představila sérii černobílých snímků zachycujících nečekané setkání s islandskou zpěvačkou Björk. Neobvykle velké fotografie jako souvislý pás lemovaly všechny výstavní sály. "Tři desítky snímků vznikly zhruba za deset minut na venkovním posezení kavárny v Benátkách při loňském bienále," popsal kurátor Radek Wohlmuth na Aktuálně.cz.
V poslední dekádě Othová přešla nejprve k barevným skenům ve formátu A4 a poté k digitální barevné fotografii. "Fotím teď většinou digitálně, analog si beru jen na zvláštní příležitosti. Ale i na kinofilm jsem dříve fotila všechno a pořád stejným způsobem, jakým se dnes fotí mobilem, bez přípravy," říká.
Zpočátku její snímky reflektovaly snahu poznat sebe sama a nejbližší okolí, následně se okruh rozšířil a autorka svou pozornost nasměrovala k dalším osobám.
Podoba současné výstavy v pátém patře Veletržního paláce vychází ze spolupráce Othové s kurátorkou, rozdělena je na dvě části. V respiriu neboli oddechové místnosti jsou umístěna retrospektivní díla, na ochozu pak 20 barevných fotografií připravených speciálně pro sloupořadí zdejšího funkcionalistického balkonu.
K výstavě vyjde katalog s eseji teoretika Karla Císaře, ředitele Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Michala Novotného nebo rozhovorem Markéty Othové a kurátorky Janíčkové. Připraveny jsou také vzdělávací programy pro veřejnost.
