Data jsou leviatanem dnešní doby, míní kurátorka a dělá o nich výstavu v Rudolfinu

Na výstavě návštěvníkovi najednou zavržou parkety pod nohama a o několik centimetrů se posunou, aby ho vykolejily. Není to chyba údržby. To jste se postavili na dílo Artura Magrota, jednoho ze dvou českých umělců, kteří se účastnili mezinárodního projektu DATAS.

Tím druhým dílem z Česka je velkoformátová socha Rudolfa Samohejla. Alegorie datového centra, která upozorňuje, že datové systémy navzdory své zdánlivé nehmotnosti závisejí na rozsáhlých fyzických strukturách.

Související

Výlety s překvapením. Výstava litografií a leptů připomene čarovný svět Adolfa Borna

Díla na této výstavě nespojuje forma, ale téma. Milovníci historie si užijí narážky na antiku (kleroterion a infokřik inspirován antickým chórem). Milovníci kunsthistorie zase zajásají nad současnou variací na Brancusiho Nekonečný sloup v podobě vrstvených glóbů, které naráží do našich představ o kolonialismu a rozdělení světa.

Počítačová hra

Na své si přijdou pozorovatelé i hráči. Na výstavě totiž nechybí ani počítačová hra pro dva hráče, která jednoho playera postaví pod různé systémy dohledu a druhého do role onoho dohlížejícího.

„Také tam máme dílo se senzory, které ovlivňují obraz na obrazovce měřením množství CO2 v místnosti. Čím déle v místnosti budete, tím víc ovlivníte dění v díle,“ láká kurátorka výstavy Lívia Nolasco-Rózsásová.

„Jiný umělecký kus reaguje na další elektrická zařízení v místnosti. Je to slepenec malých počítačů, které vyhledáním dalších podobných zařízení návštěvníků – tedy většinou chytrých telefonů – ovlivňují simulaci strojových států.“

Související

Mýty i AI. Indický umělec Rahal zve v Galerii Rudolfinum za hranice města času

Divák se dostane do role spolutvůrce díla také v místnosti, kde ho obklopí obrazovky chytrých telefonů snímajících jeho obličej. Jindy, když bude moct pomocí fixy dopsat svou verzi Marxova citátu: „Dějiny se opakují dvakrát. Poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška.“

Slovenská umělkyně Tamara Kametani vás zase pomocí aplikace SOUL zve k teleportaci na „tajné“ liminální místo plné možností. Nebo je útěk jen iluzí? ptá se další dílo.

Není to příjemná výstava

Po určitém času stráveném na výstavě se návštěvník obklopený antiutopickými vizemi, jež se ale staly současnou realitou, často neubrání úzkostnému pocitu. „Není to příjemná výstava,“ přiznává kurátorka. „Nikdy nebyla zamýšlena jako výstava, která vám jen poskytne estetické potěšení. Má vás donutit přemýšlet.“

Práce Lívie Nolasco-Rózsásové nespočívá pouze v nashromáždění děl, ale také – jak sama říká – v čtení a vytvoření tzv. kostry výstavy. Pro tuto výstavu nejvíc čerpala z myšlenek dvou knih. „Jde o knihu Šelma a panovník od Jacquese Derridy. Šelma i panovník stojí nad zákonem. Šelma ho nerozezná, panovník ho může změnit. Onou nebezpečnou šelmou jsou v tomto případě data,“ vysvětluje.

Související

Já je někdo jiný? Nová pražská výstava zkoumá fenomén dvojnictví v umění

Druhou inspirací výstavy je Leviathan Thomase Hobbese, zejména kvůli svému frontispisu. Obálka knihy, původní rytina, byla totiž složeným obrazem tvořeným množstvím malých postav, které dohromady vytvářejí větší lidskou figuru: Vládce.

„Ten se tyčí nad celým královstvím, nad říší, které vládne. To je obraz Hobbesovy politické teorie. Podle ní si všichni členové společnosti mohou zvolit vůdce, který je pak spravedlivě vede,“ popisuje kurátorka.

„Taková je základní myšlenka Thomase Hobbese. Můžeme s ní souhlasit, nebo nemusíme, ale samotná představa složeného obrazu, v němž mnoho jednotlivců vytváří větší postavu Vládce, je velmi zajímavá a inspirativní i pro tuto výstavu,“ dodává.

Související

Galerii Rudolfinum dál povede britská kurátorka, příští rok chystá tři výstavy

Jste manipulováni

„My jsme do diskuse přispěli vlastní publikací The Data and the Sovereign, která v rámci výstavy vyšla. Využili jsme v ní zdroje nejen z oblasti politické teorie, ale také ze současné mediální teorie a úvah o technologiích,“ říká. Z Česka přispěl do knihy Václav Janoščík i sama Nolasco-Rózsásová, která knihu zároveň editovala.

Systém výstavy a následné knihy ze vzniklého výzkumu má kurátorka v oblibě. Reflexí vlivu technologií na naše životy uměním se totiž zabývá už bezmála 20 let.

Mění se jen rozměr

Aktuální výstava, která je k vidění v Rudolfinu, vznikala 2,5 roku. Za tu dobu se technologie výrazně posunuly, hlavně jazykové modely. Jejich principy – jako například fyzický dopad technologické infrastruktury na krajinu – ale zůstávají stále stejné.

„Je stále víc a víc datacenter. Víc a víc kabelů, víc a víc zettabytů k ukládání. Je to akorát rozměr, co se mění,“ odtuší kurátorka.

Výstava se zabývá i dopady technologií na svobodu jednotlivce a mizející vliv národů. Zatímco Evropská unie se aktuálně snaží bojovat o svou suverenitu svým European Technological Sovereignty Package, jednotlivec si musí poradit sám.

„Dnešní obraz vládce světa by byl komplexnější než 400 let starý obraz Leviathana. Data sama o sobě nemohou vládnout, potřebují lidi za nimi. Je třeba expertů, algoritmů. Ale také zodpovědnosti a schopnosti jednat a rozhodovat,“ popisuje kurátorka.

Související

Tunel „Neboj“ mezi Žižkovem a Karlínem ozdobí umění, bude veřejnou galerií

A jaký hlavní apel výstava vysílá? „Jestli se ohledně celého tohohle dění necítíte dobře, mějte na paměti, že jste manipulováni. Nepřepínejte na autopilota. Buďte bdělí, když používáte algoritmy. Jsou psané s nějakým záměrem. A s jakým? Žijeme přece v kapitalismu, proboha!“ směje se na závěr Lívia Nolasco-Rózsásová.

Výstava s bohatým doprovodným programem pro dospělé, děti i tanečníky potrvá do 30. srpna.