Czech Press Photo: Nic se nestalo. Nic se neděje

Pavel Turek
22. 11. 2008 11:00
Fotografická přehlídka fandí bezvýznamnosti

Recenze - Existuje určitý práh, který musí každá událost překročit, aby médiím stála za zaznamenání; je to otázka rozměru. Alespoň tak to popisuje teorie zpravodajských hodnot, jejichž plným výčtem nemá smysl na tomto místě uspávat.

Mottem výstavy Czech Press Photo má - po vzoru World Press Photo - dlouhodobě být snaha zviditelnit ty fotografie a témata, která by běžný mediální provoz rychle sežvýkal, nebo by se do něj vůbec nevešla. Nehledě na hrdinské tvrzení, že chce fotografy motivovat k vymanění se z rutinních stereotypů.

Prezentované výstavy - a aktuální čtrnáctý ročník v tomto ohledu není výjimkou - názorně ukazují, co to v jejich pojetí znamená: Zapojit i zobrazení takových situací, které jsou handicapované natolik, že nemají šanci vydrápat se přes práh zajímavosti.

Naplno se to projevuje v banalitám zasvěcené kategorii Každodenní život, zatímco sekce Příroda a životní prostředí existuje nejspíš jen pro to, aby parta techno freaků mohla mudrovat nad možnostmi makrofotografie.

DAN MATERNA, MF Dnes: Exekuce dítěte, 16.ledna 2007
DAN MATERNA, MF Dnes: Exekuce dítěte, 16.ledna 2007 | Foto: Dan Materna
Čtěte také:
Czech Press Photo: spousta obrázků bez obrazu doby

Bezbariérový přístup k reportážní fotografii ovšem není tak úplně čistým výmyslem organizátorů Czech Press Photo. Přehlídka konejšivě nevzrušivé všednodennosti logicky vyrůstá z toho, že žijeme v prostředí, kde výkladní skříň a jeden z nejsledovanějších pořadů na komerční (!) televizi tvoří Televizní noviny. Hlavní zpravodajská relace veřejnoprávní televize trvá takřka hodinu (významem srovnatelná německá Tagesschau se odbude během 15 minut), nehledě na mikroskopy idylického buněčného hemžení, jakými jsou Události v regionech a Toulavá kamera.

S natolik sníženým prahem zvědavosti je pochopitelné, že primetimeovou událostí se lusknutím prsty stane propadlá střecha opuštěné budovy bývalého Penny Marketu v České Lípě a Czech Press Photo se těší hojné návštěvnosti.

Vystavené (a mnohdy oceněné) cykly ze zahrádkářské kolonie ve Kbelích, rurální pinožení na Znojemsku nebo mikulášské veselí v historické tramvaji: to vše jsou jen důkazy toho, jak moc fandíme malým bezvýznamným věcem a de facto si obsedantně přejeme vědět, že se u nás fakt nic neděje. Takový efekt se na ploše šesti set snímku dostaví dřív, než řeknete chráněná dílna.

Ostudou je, že si soutěž svým anglickým názvem stále přisvojuje souvislost s World Press Photo, ačkoli stojí na naprosto jiných principech. Silou WPP - kromě lepších fotografií (ale to jen na okraj) - je totiž absence lokální optiky při skládání finální kolekce. Mezinárodní soutěž dokonale odpovídá roztříštěnému a decentralizovanému světu, do jehož výběru se slévají neslučitelné výseky a události. Propojuje je pouze tradice humanistické pohledu na fotografii. WWP se odehrává „všude" - není výjimkou, aby ve věci nezainteresovaný původem izraelský fotograf fotil pro francouzskou agenturu konflikt ve Rwandě.     

Prezident Václav Klaus předal za záchranu lidského života Zlatý záchranářský kříž osmnáctileté mentálně postižené Adélce Strakové. První místo v kategorii Lidé o nichž se mluví.
Prezident Václav Klaus předal za záchranu lidského života Zlatý záchranářský kříž osmnáctileté mentálně postižené Adélce Strakové. První místo v kategorii Lidé o nichž se mluví. | Foto: Michal Krumphanzl

Czech Press Photo naopak zcela chaoticky vysílá paprsky regionality kamsi ven i dovnitř a v každé kategorii upřednostňuje jiné vyznění. Fotografie ze zahraniční dokumentují víc než co jiného možnosti a chuť redakcí někoho kamkoli poslat.

Kategorie Lidé, o nichž se mluví, bere svůj název tak otrocky, že ukazuje fotografie lidí, o nichž se mluví - aniž by se kdo víc zabýval vizuálními kvalitami snímku a bylo jakkoli zdůvodnitelné, že tam, kde by stačila jedna momentka, paspartuje se série o pěti až osmi snímcích. Jako v případě předávání Zlatého záchranářského kříže Václavem Klausem od Michala Krumphanzla nebo Ludmily Brožové-Polednové před soudem od Vlastimila Lešky. Kategorie Sport zase obklopí relativně zajímavé vítězné snímky nacionalistickým kontextem olympijských úspěchů.

Stejně jako u zpráv, které trvají hodinu, i u Czech Press Photo se dlouhodobě projevují nevýhody bagru se širokou radlicí. Kurióznější je ovšem to, že popsaná naddimenozvanost se pohodlně poskládá z produkce sotva tří desítek zdejších fotografů, kteří se každý rok prostřídají o ceny.

Klidně Czech Press Photo říkejme tuzemská fotografická událost, ale zkusme si představit, jak asi byl vysoký ten práh, který musela překonat.

Czech Press Photo 2008. Staroměstská radnice, Praha. Výstava se koná do 31. 1. 2009.

 

Právě se děje

Další zprávy