Kořeny má v anglickém Newcastlu. 13. srpna 2004 představil britský fotograf Steve Conlan v chebské galerii fotografie G4 výsledky projektu eXposse zaměřeného na děti a teenagery, kteří tráví volný čas na ulici. Princip je, jako u skoro každé opravdu zajímavé myšlenky, celkem prostý. Děti dostaly k dispozici fotoaparáty na jedno použití. Po vyvolání filmu jim organizátoři vždy vrátili zdařilé snímky spolu s dalším aparátem a vysvětlením, kde dělají chyby.
Na konci stálo kromě výstavy a stodvacetistránkového katalogu i osvědčení o fotografické způsobilosti, což nebylo bez významu; většina účastníků projektu neměla dokončenou žádnou školu. Ředitel G4 Zbyněk Illek kvalitní projekt pozná a v takovém případě neztrácí čas. Než se sešel rok s rokem, rozdávaly se fotoaparáty v Chebu.
Samy jako vždycky
Přestože média zhusta uvádějí, že je projekt zaměřený na děti ze sociálně slabých rodin, není to úplně pravda. Týká se prostě dětí ulice - a tam jsou děti všech lidí, kteří si na své potomky neudělají čas. Prostředí, kde fotografie vznikaly, je různé, stejně jako děti, které mačkaly spoušť. V Chebu se aparáty rozdávaly na třech místech, z nichž jen jedno je možné označit za sociální lokalitu. Tak jako v Anglii, nebyli ani tady mladí fotografové svazováni žádným tématem.
Projekt trval od září do konce loňského roku. Poslední sběr fotoaparátů proběhl 10. prosince. Přístrojů se rozdalo rovných sto. Vrátilo se jich šedesát devět. Nakonec zůstalo tisíc šest set použitelných snímků, z nichž se vystavilo osmdesát. Na vernisáž do prostor městského úřadu v Chebu přišlo i pětadvacet dětí-autorů.
Některé s rodiči, jiné s kamarády, další tak jako vždycky - samy. Většině bylo od devíti do čtrnácti let. Organizátoři je znají jen křestním jménem a viděli je vlastně poprvé. Pozvánky na vernisáž jim totiž, stejně jako předtím aparáty, rozdávali přímo na ulici streetworkeři.
Jaké z toho plyne po/učení
Výsledky jsou překvapivé a pozoruhodné. Od chaotického "střílení" aparátem kolem sebe ve stylu pokus-omyl a banálního focení zubících se pózujících skupinek kamarádů je vidět posun k akční fotografii, ať už inscenované nebo ryze dokumentární. A kvalita - technická i "umělecká" - nezadržitelně roste. Ten projekt má výpovědní hodnotu o intimní dětské každodennosti jako málokterý jiný, navíc (a dokonce jen jakoby mimoděk) plní i preventivní funkci.
Děti, které si obvykle s časem a denním režimem nemusejí lámat hlavu, mají najednou osobní zodpovědnost. Kdo chce v projektu pokračovat, musí plnit základní pravidla a být alespoň včas na správném místě. Kdo chce mít příště lepší fotky, musí se poučit z chyb. A hlavně: kdo chce fotit jinak a něco jiného než ostatní, musí o svém focení přemýšlet.
Výstava v Chebu trvá do konce ledna, pak se přesouvá do Karlových Varů. To, že přesahuje hranice regionu, je zřejmé už z mediálního zájmu, který vyvolala. I když by si bez diskuze zasloužila pokračování a Galerie G4 o něj stojí, není jisté, jestli k němu dojde, o katalogu ani nemluvě.
Důvodem jsou jako vždycky peníze, přestože náklady se počítají na pouhé desetitisíce. Mimochodem, pokud jsem měl možnost srovnávat výsledky projektu v obou zemích, pak ty chebské fotky jsou lepší.
#reklama
