Co si šeptají božské planety. V Galerii Rudolfinum začala výstava Mezipaměť

Co si šeptají božské planety. V Galerii Rudolfinum začala výstava Mezipaměť
Pavel Mrkus před svou audiovizuální projekcí Observatory.
Snímek z videoinstalace Adély Matasové nazvané Každý někdy přísaháme.
Umělec Daniel Hanzlík před svou projekcí Eclipsis.
Umělec Pavel Mrkus před svou audiovizuální projekcí Observatory.
Foto: ČTK
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
31. 8. 2021 11:42
Malované obrazy tentokrát v pražské Galerii Rudolfinum nemají velkou šanci. Na přehlídce, která ukazuje průchodnost mezi klasickým médiem a uměleckými projekcemi, jsou výrazně zajímavější videoperformance a datová promítání. Kurátor Petr Vaňous vybral pět autorů, pro něž je příznačné propojení statického a pohyblivého obrazu.

V jedné síni se potkávají díla německých malířů Eberharda Havekosta a Franka Nitscheho s multimediálními pracemi Adély Matasové, Pavla Mrkuse a Daniela Hanzlíka. Výstava nazvaná Mezipaměť potrvá do 31. října.

Její druhé, skrytější téma představuje vytěsňování či odkládání informací s cílem ulehčit si život. "Mezipaměť je nástroj umělé inteligence a může se přenést i na situaci ve společnosti. Je to doba, kdy se vyrovnáváme s šokem, je potřeba jej sublimovat, abychom mohli dál žít," říká kurátor.

Hučení krve

Na toto téma přímo odkazuje jen videoperformance Adély Matasové nazvaná Všichni někdy přísaháme. Kamera ve dvojexpozici snímá ruku se dvěma zdviženými prsty. Známé gesto provází stále narůstající napětí. Ruka ve výrazně nadživotní velikosti je zapřažená do dvou gumiček, které napíná k prasknutí. Téměř dvouminutové video podkresluje zesilující se hučivý zvuk.

"Mé video vychází z fotografie, kterou jsem v revolučním roce 1989 dostala darem. Zachycuje ten den, kdy jsme všichni stáli na Letenské pláni a měli napřažené ruce k přísaze. To mi zůstalo v paměti jako diapozitiv. Je to mezipaměť," hlásí se k názvu výstavy jedenaosmdesátiletá umělkyně.

Při natáčení použila své ruce, jejichž vrásčitost zesiluje pocit tělesnosti, křehkosti. Zvuková stopa připomíná hluk proudící krve v těle.

Performativní charakter má také dvojice videí Daniela Hanzlíka nazvaná Default Setting. Autor v nich zaměňuje principy digitálního média a obrazu: počítačovou projekci zmrazil do jediného statického obrazu a namířil ji na bílé malířské plátno, které vzal do rukou a začal jím pohybovat.

Performance skýtá i přitažlivý vizuální efekt. Promítaný rastr, který má při nastavování projektoru zcela praktický účel, to znamená, aby projekce nebyla nakřivo, vypadá jako geometrická abstrakce. Jak Hanzlík naklání plátno do různých směrů, dochází k optickým klamům, jež připomínají směr op-art. "Ale neměl jsem to předem nacvičené," usmívá se umělec.

Umělec Daniel Hanzlík před svou projekcí Eclipsis.
Umělec Daniel Hanzlík před svou projekcí Eclipsis. | Foto: ČTK

Věda vs. antika

Nejrozsáhlejším dílem je tříkanálová velkoplošná videoprojekce Pavla Mrkuse nazvaná Observatoř 01. Když divák vstoupí do ztemnělého sálu, cítí se jako v planetáriu. Na třech synchronizovaných plátnech jsou vidět perfektně zaostřené planety Mars, Merkur a Venuše.

Mrkus na základě volně dostupných snímků například od NASA vymodeloval působivou animaci planet, jejich proměny v závislosti na dopadu slunečního svitu i detailní pohled na jejich povrch. Zvukově podkreslenou animaci doprovází texty, z nichž se divák dozvídá vědecké a také mytologické informace. Autor si vybral trojici planet, jež v antické tradici zastupují bohy.

Čím déle se člověk na projekci dívá, tím jasněji zjišťuje, že vedle vědeckých údajů probíhá mezi planetami bizarní komunikace. "Vracím se do perihelické opozice," říká Mars a Venuše odpovídá: "Chladím se ve vánku solární bouře."

Umělec Pavel Mrkus před svou audiovizuální projekcí Observatory.
Umělec Pavel Mrkus před svou audiovizuální projekcí Observatory. | Foto: ČTK

Velikou projekci doplňuje na protější zdi rozostřené video, které přehrává výjevy z dějin umění zobrazující antické bohy. Návštěvník se tak ocitá mezi dvěma světy - budoucností vesmírného výzkumu a minulostí, která tytéž vesmírné děje a planety pojmenovávala na základě mýtů.

Ke slunečnímu svitu se vztahuje ještě druhá vystavená práce Daniela Hanzlíka nazvaná Eclipsis. Je to projekce v reálném čase evokující sluneční hodiny. Mají minimalistickou podobu: na horním okraji stěny zalité žlutým světlem trčí tyč, která vedle reálného stínu "vrhá" ještě druhý, digitální, připomínající malou ručičku hodin - a stejně nenápadně se pohybuje.

"Díváme se na výpočet programu, který určuje aktuální pozici Slunce," vysvětluje umělec. Interiérové "sluneční" hodiny zobrazují polohu stínu, jenž by dopadal na fasádu galerie, kdyby byla tyč umístěna zvnějšku budovy na stejném místě. Počítačový program prý zohledňuje i velikost Rudolfina, takže když slunce přejde za roh galerie, i projekce uvnitř zobrazí tmu.

Eberhard Havekost: Pocit, B15, 2015, olej na plátně, 80 x 45 cm.
Eberhard Havekost: Pocit, B15, 2015, olej na plátně, 80 x 45 cm. | Foto: Werner Lieberknecht, Dresden, courtesy Eberhard Havekost Estate, Galerie Gebr. Lehmann

Jediná část výstavy, kde zůstalo denní osvětlení proskleným stropem, je sál věnovaný obrazům malířů Eberharda Havekosta a Franka Nitscheho. "Oba pro mě představují tvůrce, kteří od poloviny 90. let reformují obraz směrem k pohybu, k akceleraci ve společnosti," poznamenává kurátor Petr Vaňous.

Před dvěma lety předčasně zesnulý Havekost už měl v Rudolfinu roku 2017 samostatnou výstavu nazvanou Logik. Pracoval s nevědomím diváka, jeho obrazy byly obtížně rozluštitelné, přesto povědomé. Aktuální přehlídka obsahuje například výškový obraz připomínající utopené kotě, také to ale může být světelný odraz na displeji chytrého telefonu.

Nitsche si vytvořil vlastní konstruktivní jazyk. Jeho malby připomínají designérské či architektonické skici. "Nechci dávat divákovi žádný návod, musí se sám vypořádat se svými asociacemi," říká malíř, který obrazy označuje číselnými kódy. V průběhu prohlídky prozradil jen to, že v plátnech, na nichž pracuje i šest sedm let, se snaží zmrazit pohyb a že do nich převádí počítačové animace.

Výstava Mezipaměť, ke které do konce září vyjde katalog, je přístupná zdarma.

Výstava

Mezipaměť
Galerie Rudolfinum, Praha, výstava potrvá do 31. října.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 32 minutami

Twitter zavede funkci spropitného celosvětově, platby přijme i v bitcoinech

Internetová sociální síť Twitter se rozhodla rozšířit funkci, která uživatelům umožňuje jednoduše zasílat peníze autorům příspěvků, aby tak ocenili jejich činnost. Funkce spropitného s označením Tip Jar (sklenice na spropitné) bude nově dostupná celosvětově a platby bude přijímat i v bitcoinech. Twitter to oznámil ve čtvrtek. Firma tak chce držet krok s provozovateli jako Patreon, kteří funkci také nabízejí.

Twitter novou funkci od května testoval. Peníze jejím prostřednictvím mohli posílat všichni uživatelé, přijímat je ale byla schopna pouze skupina vybraných uživatelů, která zahrnovala například novináře, experty a zástupce neziskových organizací. Tato skupina by se však měla časem rozšiřovat.

Zdroj: ČTK
Další zprávy