Lisabon/Madrid - Ve věku 87 let zemřel v pátek na španělském ostrově Lanzarote portugalský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu José Saramago. Oznámila to portugalská média; podle španělských sdělovacích prostředků skonal známý levicový autor a kritik církve na selhání orgánů způsobené rakovinou.
Saramago - jenž žil na kanárském ostrově v exilu od roku 1992 - byl jediným Portugalcem oceněným literárním Nobelem. Udělení ceny Královskou švédskou akademií v roce 1998 vzbudilo na jedné straně nadšení jeho přátel i všech zemí, kde se mluví portugalsky, ale na straně druhé ostré výhrady v řadách odpůrců.
Ty se týkaly zejména autorových levicových postojů; s kritikou přispěchal také Vatikán. Papežský stát už dříve tvrdě odsoudil jeho román Evangelium podle Ježíše Krista z roku 1991, polemiku s dogmaty a praktikami katolické církve.
Postava Ježíše pátrajícího a pochybujícího vyvolala pozdvižení i mezi konzervativními kruhy v autorově domovině, státní úřady pak stáhly Saramagovu kandidaturu na Evropskou literární cenu. Brzy nato však Portugalská asociace spisovatelů udělila románu Velkou cenu.
Katolická církev na svého kritika nezapomněla ani po smrti. Deník Osservatore Romano vyjadřující oficiální názory Vatikánu ho v nedělním článku označil za "protináboženského ideologa". Podle deníku se spisovatel "vědomě postavil na stranu plevelu v evangelickém obilném poli".
Autora, jenž říkal, že ztrácí schopnost spánku při pouhé myšlence na křižácké války, popsal jako "protináboženského ideologa, člověka a intelektuála, který nepřipouští žádnou metafyziku, uzavřeného až do morku kostí do své hluboké důvěry v historický materialismus, rozuměj marxismus".
Saramago byl prý "extremistický populista", který se "příliš pohodlně pouštěl do kritiky Boha, v nějž nikdy nevěřil z důvodu vlastního pocitu všemocnosti a všeznalosti". Ještě v roce 2009 vyvolal reakci katolíků románem Kain, kde vraha svého bratra Ábela popisuje jako lidskou bytost nijak horší ani lepší než ostatní , zato Boha líčí jako nespravedlivého a závistivého. Při prezentaci knihy spisovatel dokonce označil bibli za "příručku špatných mravů".
Historie a dystopie
Saramago se původně vyučil zámečníkem, nedokonočil univerzitu, dlouhá léta pracoval v nakladatelství, poté vstoupil na půdu žurnalistiky. První knihu Hříšná zem publikoval v roce 1947, poté dlouho psal jen básně. Další próza Příručka malířství a krasopisu mu vyšla až za téměř 30 let.
Už v ní se začal příklánět ke společensko historickým románům a k časté kritice církve. Na začátku devadesátých let, po zmíněné nejskandálnější knize Evangelium podle Ježíše Krista, se ale od těchto "konstrukcí" odklonil spíše k temným parabolám a dystopiím, často s bezejmennými postavami.
Mezinárodní uznání mu vynesl především román Baltasar a Blimunda z roku 1982, jehož děj se vrací do první poloviny 18. století a zpracovává téma náboženské nesnášenlivosti.
Mezi další významná díla patří román Rok, kdy zemřel Ricardo Reis, dále knihy Kamenný vor, Všechna jména, Sešity z Lanzarote či Dvojník. Velmi známý je román Slepota z roku 1995 o náhle "nevidomém" lidstvu, který byl předloni zfilmován s Julianne Mooreovou v hlavní roli.
"Moje knihy čtenáře především znepokojují, neuklidňují ho, právě naopak. Myslím, že nespokojení mladí lidé nacházejí v mých knihách odezvu vlastního vnitřního neklidu. Byl bych rád, kdyby jim moje knihy pomohly v přemítání o světě, který jsme jim zanechali jako dědictví," řekl v rozhovoru o Slepotě na otázku, proč spoustu jeho čtenářů tvoří mladí lidé.
Přečtěte si recenzi:
Saramagova Slepota je stylisticky vzrušují, ale naivní
Jestliže byl Saramago často kritizován za své rigidně levicové smýšlení, nikdo naopak nezpochybňoval jeho brilantní styl, jenž se vyznačoval hořkou ironií, sarkasmem i výstižnými popisy a zejména v jeho "historické etapě" také zvláštním magičnem.
Nejen proto býval často srovnáván s největším magickým realistou, Kolumbijcem Gabrielem Garciou Márquezem; stejně jako on také kombinoval historické události s fiktivními figurami. Recenzenti popisovali způsob Saramagova psaní jako snahu o směs racionality materiálního světa s barokním stylem; někteří pro to vymysleli název - saramagismus.
Na námitku, že jsou jeho díla myšlenkově složitá a čtení neusnadňuje ani zvláštní nebo chybějící interpunkce, odpovídal: Čtěte si je nahlas, chytíte jejich rytmus. Píšu tak, jak si lidé vyprávějí příběhy.
Názory na své komunistické přesvědčení, které zahrnovalo kritiku Spojených států i podporu Palestinců, pak jednou shrnul slovy: "Lidé o mě říkají: je v pořádku, ale je komunista. Teď říkají: je komunista, ale je v pořádku."
