reklama
 
 

Bez vzduchu, bez zázemí. Český pavilon v Benátkách musíme opravit, říká Jiří Fajt

5. 2. 2019 9:00
Za nedůstojný označuje ředitel Národní galerie Jiří Fajt stav národního pavilonu v Benátkách, který Česko a Slovensko využívají při tamním bienále umění.

"Je v šíleném stavu. Nemá zázemí ani klimatizaci. Bienále se koná v létě, ale v našem pavilonu se tou dobou nedá dýchat. Letos, kdy Česko zastupuje Stanislav Kolíbal, to zřejmě nebude jiné," avizuje Fajt tři měsíce před začátkem 58. ročníku bienále umění. A do budoucna chce situaci změnit.

Historickou stavbu z roku 1926 od Otakara Novotného, jinak architekta pražského Mánesu, by Fajt rád zrekonstruoval. Už to prý konzultoval s Pavlou Melkovou a Miroslavem Cikánem z architektonické kanceláře MCA. "Jde přitom o nějakých deset milionů korun," odhaduje Fajt náklady pro Aktuálně.cz.

Bienále umění v Benátkách se koná od roku 1895, je tedy o rok starší než moderní olympijské hry. Dodnes si udržuje pověst nejprestižnější akce v oboru výtvarného umění, předloňský ročník navštívilo rekordních 615 tisíc lidí. Bienále také vyhledávají umělci, vlivní kurátoři či sběratelé, jejichž luxusní jachty parkují podél cesty do zahrad Giardini.

V nich si jednotlivé země již začátkem 20. století začaly budovat národní pavilony, jimiž se představují světu. Ten československý od Otakara Novotného byl zprovozněn roku 1926, dříve než například americký, a adekvátně k tehdejší geopolitické situaci se nachází vedle staveb Francie, Velké Británie či Německa.

Právě jejich zázemí ale v posledních letech museli využívat umělci, které pro svou reprezentaci vybrala Česká republika. Zbyněk Baladrán, jenž své dílo v Benátkách představil roku 2013, si například vybavuje, jak se v československém pavilonu "hned první dny ucpal záchod a chodilo se do sousedního německého pavilonu". A Jiří David, český reprezentant následujícího ročníku 2015, zase vzpomíná, jak trapné bylo chodit za funkčním wi-fi k Francouzům.

"Nerovná teraco podlaha, jež se v zadních částech vlnila, by se po desetiletích mohla vyměnit. Je nutné opravit nádherné stropní světlíky, které v rozích zatékají. Na zdech zůstává plíseň a v letních měsících, kdy je bienále nejvíce navštěvované, sálají až šedesátistupňovým žárem," vyjmenovává Jiří David.

Podle něj pavilonu chyběla klimatizace, hygienické zázemí bylo "eufemisticky řečeno nedostatečné", kuchyňka "ostudná, zanedbaná, neudržovaná a smutná". Jedním dechem ale umělec zdůrazňuje, že pavilon sám o sobě je výjimečně nádherný prostor, jakým mnoho zemí v Benátkách nedisponuje. A že nové vedení Národní galerie v čele s Jiřím Fajtem stavbu už roku 2015 vymalovalo a vyměnilo některá okna.

Podobně hovoří umělec Zbyněk Baladrán, který v Benátkách reprezentoval Českou republiku roku 2013 společně se Slovenkou Petrou Feriancovou. "Pořádné zázemí nebylo ani pro kustody. Pro lidi, kteří tam hlídali výstavu, to muselo být utrpení, odsedět to na židli u vchodu, bez kuchyňky a toalety," vybavuje si Baladrán, jehož výstavu navíc v průběhu několikaměsíčního bienále nikdo neudržoval. "Postupně se zanášela prachem, například látka tvořící vstup k videoprojekci se rozpadala," dodává.

Situaci komplikuje fakt, že od rozdělení Československa se oba státy na bienále střídají. Už samostatnou Českou republiku v 90. letech minulého století zastoupili umělci Jiří Kolář, František Skála nebo Karel Malich. Po Jiřím Davidovi v roce 2015 letos přichází řada na světově renomovaného sochaře a výtvarníka Stanislava Kolíbala.

"V Benátkách se koná bienále každý rok, jednou výtvarného umění, podruhé architektury. Protože se my střídáme se Slováky, v praxi se tak Česko na bienále umění prezentuje jednou za čtyři roky," upozorňuje ředitel Národní galerie Jiří Fajt.

Potvrzuje tak dřívější slova Jiřího Davida, který akci roku 2015 hravě označil za "ne bienále, ale quadriennale, a to v pavilonu neexistujícího státu", jak řekl David a připomněl, že pavilon je stále označen nápisem Československo.

Jiří Fajt by si přál zaprvé budovu opravit, zadruhé zajistit, aby bylo Česko na bienále přítomné každý rok. Toho lze dosáhnout více způsoby.

"Na roky, kdy pavilon připadá Slovensku, bychom si třeba mohli pronajímat část bývalých loděnic Arsenale, což během bienále dělá řada států, které na rozdíl od Česka a Slovenska nemají vlastní pavilon. Anebo můžeme hledat jiný prostor ve městě, nějaký historický palác, kde bychom naši prezentaci připravili," vyjmenovává Fajt, který prý tyto možnosti načrtl už v dopisu a minulý týden ho jménem Národní galerie zaslal jejímu zřizovateli, tedy ministerstvu kultury.

Úřad vedený Antonínem Staňkem za ČSSD ale ještě včera vpodvečer uvedl, že žádný dopis neobdržel. "Podle našich informací je pavilon v Benátkách provozuschopný a Národní galerie vede se svým slovenským protějškem diskusi o možnosti instalace vhodné klimatizace," reaguje Ivana Awwadová z tiskového oddělení ministerstva.

Ve jménu republiky, která si vloni připomněla 100. výročí založení a letos oslaví 30 let od sametové revoluce, tak třiadevadesátiletý Stanislav Kolíbal bude v Benátkách patrně pracovat v podobných podmínkách jako jeho předchůdci.

autor: dak | 5. 2. 2019 9:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama