reklama
 
 

Česko-slovenského Shakespeara drží artisté slova i těla

27. 7. 2012
Dvaja páni z Verony se přelévají z jadrné slovenštiny do prozaičtěji znějící češtiny
Doporučujeme

Recenze - Letní shakespearovské slavnosti patří k největším kulturním podnikům tuzemského léta. Jejich třináctému ročníku předcházela už od počátku devadesátých let představení her slavného Alžbětince na pražském Hradě a pořadatelé tak rádi zdůrazňují, že jsou nejstarší a největší divadelní přehlídkou pod širým nebem v Evropě zaměřenou na uvádění děl Williama Shakespeara.

Čtěte také
Richard III. morduje na Hradě bez napětí i beze smyslu

Festival, který trvá od konce června do začátku září, se rozběhnul po celé někdejší republice. A tak se hraje v Praze, Brně, Ostravě, Bratislavě a k dalším zastávkám patří Košice, hrad Zvolen, farma Bolka Polívky v Olšanech a přírodní amfiteátr hradu Hukvaldy.

Slavnosti provází masový zájem publika, které má za letních večerů s dekou pod zadkem a kelímkem piva v ruce navíc pocit sofistikovanější zábavy, než jakou nabízejí jalové a nekonečné televizní seriály.

Být na Shakespearovi se zkrátka nosí.

A s přílivem publika samozřejmě logicky roste také repertoár. Letošní třináctý ročník nabízí hned tři premiéry titulů Dvaja páni z Verony, Richard III. a Marná lásky snaha. Vedle této triády novinek má celá akce v nabídce dalších osm titulů.

Česko-slovenský duel překladů

A právě vůbec první Shakespearovu komedii Dvaja páni z Verony nabídla slovenská část slavností jako svůj letošní premiérový příspěvek. Podle mnoha odborníků vůbec nejslabší kus nejslavnějšího dramatika všech dob režíroval slovenský divadelník a hudebník Peter Mankovecký s česko-slovenským týmem podle osvědčeného receptu. Mladé neokoukané herce doplnili jejich zavedenější kolegové a namnoze hvězdné tváře jako v tomto případě Lukáš Vaculík, Zuzana Norisová, Ľuboš Kostelný nebo Cyril Drozda.

Mankoveckého dvojjazyčná inscenace je vlastně nejen krásnou demonstrací stálé česko-slovenské divadelní vzájemnosti a také spolupráce, kterou v jiných uměleckých snaženích v takové míře nenajdete. Je také nechtěným a kouzelným duelem „našich a jejich" shakespearovských překladatelů. V tomto případě jde o známá jména Ľubomír Feldek a Martin Hilský. Přelévání se inscenace z jadrné slovenštiny do prozaičtěji znějící češtiny je také bonusem celého večera.

Mankovecký (tady i jako autor muziky) správně  pochopil, že tuto poněkud zašmodrchanou a dějově vcelku plytkou hru je potřeba něčím dozdobit a inscenačně vyvločkovat.

Režisér si vypomohl vším, co na takové open air divadelní show spolehlivě zabere, tedy písničkami, artistickými čísly a také vtipnými monology, ve kterých se třeba řeší připsaná komická figura psa jménem Pozor. Ostatně Dva šlechtici z Verony jsou Mistrovou hrou s nejmenším počtem postav, a tak se jedno letní zvíře, které si střídavě odskakuje k bicím, hravě snese.

Výsledkem je zábavná inscenace, ve které si divák užívá nejen šlapající čtyřčlennou dámskou kapelu, ale i nekonečné eskapády prohnaných sluhů a jejich zamilovaných pánů. Hraje se tady o přátelství, nevěře, zradě a lásce a o tom, jak to mezi těmito kategoriemi skřípe.

Komedie Two Gentlemen of Verona, tedy Shakespearova juvenilní hříčka, je v tomto podání vcelku obratně šlapající podívanou, v níž vás čekají opravdu výtečná místa.

K vrcholům večera patří naoko improvizované monology Ĺuboše Kostelného, jehož sluhovská prostořekost a žonglování se slovy si podmaní publikum až k potleskům na otevřené scéně. 

Fyzkulturou těla, přiléhavým kostýmem, ale zejména skutečně gymnastickým výkonem na roztočené ocelové skruži si zase diváky získá Vévodova dcera Silvie v podání Evy Kodešové.

Je pravda,  že  česká hvězda programu Lukáš Vaculík se v roli Vévody uvedl na slušné, ale nijak jikrné úrovní a že slovenská herecká tlupa má v této inscenaci opravdu navrch. 

Soubor dobře využívá jednoduchou scénu Pala Andraška, který právě spletitost předváděných vztahů vidí v prosté konstrukci a jakési síti-pavučině na horizontu jeviště, kterému dominuje polovina obrovského koně a stejně tak horní část velkého anděla s roztaženými křídly.

Shakespearovské slavnosti jsou zajímavé nejen svým tematickým zaměřením, tedy neustálým recyklováním a obráběním proslulých her, ale také svým česko-slovenským rozměrem. Divadlo pod širým nebem na hradních nádvořích má navrch svá specifika i jedinečné kouzlo.

Inscenace Dvaja páni z Verony je fortelným pokračování tohoto - zdá se - nekonečného seriálu.

William Shakespeare: Dvaja páni z Verony. Překlad: Ľubomír Feldek, Martin Hilský. Režie a hudba: Peter Mankovecký. Dramaturgie: Robert Mankovecký. Scéna: Palo Andraško. Kostýmy: Jana Kuttnerová. Obsazení: Lukáš Vaculík (Vévoda, Silviin otec), Ondrej Kovaľ (Valentín), Milo Kráľ (Proteus), Cyril Drozda (Turio, Valentínův komický soupeř), Zuzana Norisová (Julie, Proteova milá), Eva Kodešová (Silvie, Valentínova milá), Barbora Švidraňová (Lucetta, Juliina komorná), Ľuboš Kostelný (Podpich, klaun, Proteův sluha) a další. Přemiéra: 3. července 2012, Bratislava.

autor: Luboš Mareček

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama