Pórek byl brutálně zavražděn, teď krvácí, kudlou připíchnutý ke zdi. Zajíc se dusí mrkví, která mu trčí z krku. Tank sestrojený ze zahradnických plodin už brzy opustí travnatý podstavec v muzeu moderního umění. Velkoformátové obrazy jako by skládaly drsný komiks s emotivním dějem.
Pohnutky k novému cyklu obrazů, které osmapadesátiletý Jiří Petrbok namaloval od své předloňské velké přehlídky v Národní galerii, jsou znovu znepokojivé. Ve Veletržním paláci byla jedním z motivů výstavy Hořící srdce frustrace z politické (ne)elity: umělec místo politiků sice maloval večerníčkové postavy, situace, do kterých je stavěl, ale zachycovaly znechucení ze společenského klimatu.
Morální znamená neposlušný
Frustrace trvá, globální otázky přinášejí těm, kdo si je připustí, nepohodlí a nepříjemný pocit tlaku. "Jediný způsob, jak být dnes morální, je nebýt poslušný," uvádí Petrbok v průvodním slově k výstavě, ve kterém se také dušuje, že není aktivistou ani angažovaným autorem. Nicméně i tak konstatuje: "Sobecky ničíme planetu, ke zvířatům se chováme často nemilosrdně." Pojmenovává tak východiska přehlídky.
Sám nevěděl, kam jej téma zavede. Víc než malířem se Jiří Petrbok cítí být médiem. "Chtěl bych se zbavit nutkavého 'ověřování' nejistoty. Od původně zamýšleného 'zeleninovo-vegetariánského' cyklu jsem téma výstavy několikrát změnil," říká umělec, který možná proti své vůli namaloval válečný konflikt: rostlinstvo útočí na živočichy, přesněji na lidské bytosti, které vystupují v kůži zvířat.
Lidé se převlékají za lišky, králíky, jeleny nebo vlky a občas se stávají obětí. Zákeřný je pórek, který se zapichuje do zad, také větvička rybízu proniká pod kůži. Lidé krvácejí, postávají se svěšenými hlavami, na nichž mají nasazeny zvířecí masky. Nejhůř dopadla postava s maskou králíka - byla stažena z kůže.
Opičí oči hrdiny
Většinou velkoformátové obrazy jsou malované jasnými, pestrými barvami. Ani to nepomáhá k pozitivní náladě: to až jakási nadýchanost, výrazová lehkost a komicky absurdní situace, které lze svést na sen.
Mezi složitě komponovanými obrazy, jakým je například výjev V obýváku nebo Příliš dekadentní zahrada, působí odlišně dvě plátna ze širší série nazvané Život hrdiny. Postava zahalená oblakem vypadá jednou jako sněhulák letící na smetáku vesmírem, podruhé jako trůnící vládce s opičíma očima, obklopený lidskými srdci a vystavený v galerijním sále.
"Lidské postavy jsou autorovi především podivným vytěsněným elementem, který se - vyhozen oknem - vrací dveřmi. Fantomy povstávající z šedé zóny podvědomí, spíše něco, nežli někdo," napsal o Petrbokovi výtvarný teoretik Petr Vaňous na internetové databázi umělců Artlist.
Některé obrazy pražské výstavy patří jen zelenině, například malé plátno nazvané Umělec je mrtev zobrazuje několik mrkví a jednu petržel poskládané do tvaru hákového kříže.
Mrkev a brambora se dočkaly i piedestalu: na malém podstavci leží vyschlé, k nepoznání zkroucené plodiny, které autorovi původně sloužily jako modely.
O Galerii V. Špály se psalo jako o “zakleté a prokleté”. Před deseti lety, 10. září 2010, ji ale začala provozovat PPF Art a od té doby je opět respektovaným výstavním místem. Jedenáctou sezonu otevírá výstava Jiřího Petrboka „Život Hrdiny“. Přijďte se podívat, stojí to za to. pic.twitter.com/KB7PvlwXg6
— Skupina PPF (@SkupinaPPF) September 10, 2020
Stahování králíka
Ve sklepních prostorech Špálovy galerie výstava pokračuje zážitkovou instalací. Po vzoru pouťových komnat hrůzy se tu line děsivá hudba a světlo se v pravidelných intervalech střídá s tmou, již trochu ruší displej s běžícím videem v rohu místnosti. Je na něm Jiří Petrbok, který se zaobírá něčím povědomým, avšak na první pohled nepříliš zřejmým. Pravděpodobně stahuje zabitého králíka z kůže.
V zadním sále jsou stěny pokryté sérií velkých kreseb na pozinkovaném plechu. Jsou na nich lesní tvorové, hororově stylizovaní vlci, sovy, nohatí pavouci. Díky přimíchanému fosforu lze části jejich těl vidět i při zhasnutém světle. Hrůzostrašněji překvapivě vyznívají obrazy zvířat viděné při světle - tam teprve vyniknou drápy a vyceněné zuby.
Jiří Petrbok, absolvent pražské Akademie výtvarných umění, prošel mnoha zaměstnáními, než na stejné škole začal učit. Pracoval například ve slévárně, byl hlídačem v ČKD.
"Je strašně dobré dělat i něco jiného, člověku to obohatí jeho tvorbu," říká malíř, který na akademii nyní vede ateliér kresby. "Kresba je rychlou spoluprací mezi mozkem a rukou. Důležitější je ten obraz a proč to malují," dodává.
Jiří Petrbok: Život hrdiny
Galerie Václava Špály, Praha, výstava potrvá do 18. října.
