Praha - Po Livii Klausové, Dagmar Havlové a Karlu Gottovi se vyznal ze sympatií k filmovému Máji F.A. Brabce i Antonín Kočí, programový ředitel divize Knihy z Mladé fronty. Nakladatelství totiž Máchovu báseň u příležitosti premiéry znovu vydá s „filmovou" obálkou.
Zatímco dosavadní recenze vidí v novém počinu kameramana a režiséra Brabce čirý kýč, Kočí oponuje: "…Ale to, čeho jsem se bál po přečtení rychlokvašených recenzí nejvíce, že uvidím jen krásné obrázky a uslyším kvalitní hudbu, ovšem bez příčiny a obsahu, se naštěstí nepotvrdilo."
| Čtěte také: Filmový Máj: Na plátně lehký kýč, hluboký v srdci žal Brabcův Máj dostal první dámu i Dagmar Havlovou Po Kytici se F. A. Brabec vrací s adaptací Máje |
Určitě si nemyslíme, že „druhá strana" má z principu právo se recenzím v daném médiu znovu vyjádřit; to je stejně pomýlené jako požadavek na objektivitu kritiky.
Nicméně připadá nám zajímavé otisknout asi jedinou kladnou recenzi na tento očekávaný film. Zároveň je to v českém prostředí velmi netradiční pokus, jímž se do díla zainteresovaná osoba snaží určitým způsobem zvrátit veřejné povědomí - tím, že napíše text, který se opatrně a smířlivě staví proti názorům většiny filmových publicistů.
Antonín Kočí svou kontra-recenzí obeslal emailem většinu kulturních rubrik v této zemi. Toto gesto se nepodobá vyjádření názoru anonymního diváka, ale ruší definitivně hranici mezi recenzí a P. R.
Film Máj - oslava, ne urážka Máchy
Bylo mi dopřáno zúčastnit se slavnostní premiéry filmu Máj režiséra F. A. Brabce.
Před touto premiérou proběhlo již několik novinářských projekcí, a tak bylo možné nechat se navnadit (či naopak odradit) recenzemi od znalců.
Po zhlédnutí představení mohu říci, že sice rozumím některým výtkám kritiků, ale stále se nemohu zbavit dojmu, že to, co jim nejvíce hnulo žlučí, byl fakt, že si režisér Brabec vůbec dovolil takový film podle „kultovní" básně natočit.
Absolvoval jsem žurnalistickou fakultu, stejně jako mnozí novináři z kulturních rubrik různých periodik. Mohl jsem tedy být v jejich kůži a programově „kritizovat". Nicméně, vystudoval jsem také literaturu, i když tu anglicky psanou, nakonec zakotvil u knih, a nyní vydávám Máj knižně. To čestně uvádím a věřím, že mě díky tomu nikdo nenařkne ze zaujatosti. Jedna zaujatost zde však je - a totiž zaujatost literaturou.
Nikdy nezapomenu na to, jak mě k literatuře v dětství a v dospívání přivedly právě filmy, které na mě tak zapůsobily. Postřižiny - z určitého pohledu „kýč jako bič" (možná to byla odhalená ňadra Magdy Vášáryové, která mě tak okouzlila, už nevím) - mě přivedly k četbě Hrabala, a takto by se dalo jmenovat mnoho jmen.
V dnešní době, kdy čtení zvláště u dětí a mládeže přestává být „sexy", každý počin, který se snaží zpřístupnit školní látku atraktivní formou, nemusí být přímo veleben, ale proč ho rovnou v recenzi odstřelovat? Ať si každý udělá názor sám! Já říkám, že film je to povedený. Postavu Kata v podání Jana Třísky a jeho démonický (ne patetický) přednes snad málokdo zpochybní, a ten přece filmu jako vypravěč vévodí.
Sám jsem byl zvědav, jak se scenáristům podaří zakomponovat samotný text básně do děje a propojit jej s promluvami filmových postav. Nicméně, až na dvě tři místa, kde text možná nesplývá hercům z úst právě přirozeně, i to se podařilo. První kladný bod mají tvůrci již za to, že využili původní příběh o posledním odsouzenci lámaném v kole, z něhož snad čerpal i Mácha. Zpracoval si jej po svém. Ano, Brabec také. Ale na to má snad právo, ne?
Rozumím výtkám kritiků, kteří obviní F. A. Brabce například z nesourodého vyznění intermezza, které pojal vskutku fantazijně. Také bych přijal názor, že kamera si možná až příliš všímá křivek hlavní představitelky.
Ale to, čeho jsem se bál po přečtení rychlokvašených recenzí nejvíce, že uvidím jen krásné obrázky a uslyším kvalitní hudbu, ovšem bez příčiny a obsahu, se naštěstí nepotvrdilo.
Ano, byly tam symboly, jsou tam hrátky s kamerou, ale s trochou důvtipu je možné si z těchto náznaků vytvořit celek, navodit v divákovi náladu, a ten pak okouzleně přijímá odsekávaná Třískova slova.
Ale ani se symboly Brabec neplýtvá, a když je použije, nejsou jen obrazově vděčné, ale mají i svou funkci (např. sněhobílá plátna na šňůře před hospodou jsou přece ubrusy). Vynikajícím výkonem k celkovému vyznění filmu přispívá i Vladimír Javorský, jehož chvilky na plátně s Janem Třískou považuji asi vůbec za nejsilnější.
Matěj Stropnický v roli Viléma je sice známější svými výpady proti panu Bursíkovi apod., ale najdeme dnes lepšího rebela? Možná před lety právě Tříska…
Netvrdím, že nelze na motivy Máje udělat lepší film, to jde patrně vždycky. Ale děkuji i za něj a věřím, že díky němu o něco ubude těch, kdo z Máje ve škole dostanou pětku (tak jako se to stalo před lety mně).
Přeji nám víc takových filmů a méně zapšklých kritiků. Až množství spokojených diváků v krátké době (ale možná až s odstupem) ukáže, jak se F. A. Brabcovi film povedl. Rozhodně stojí za to na něj jít.
