Bílá výstava v pražské galerii představuje milovnici králíků Zorku Ságlovou

Králíci - oblíbené téma Zorky Ságlové.
Výstava prací Zorky Ságlové v galerii Hunt Kastner je k vidění do 3. března 2018.
"Přáním autorky bylo připravit výstavu, jejímž hlavním tématem by byla bílá barva," říká znalkyně díla Ságlové Lenka Bučilová.
Králíci seřazeni jako letokruhy dokola kolem středu. Použila jen černou barvu na obrys hlodavců, bělobou pak velmi pečlivě vybarvila malé mezery mezi těly zvířat.
Foto: galerie Hunt Kastner
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
22. 2. 2018 14:17
Zorce Ságlové, jejímž oblíbeným námětem byl králík a která proslula uměleckými akcemi ze 70. let, uspořádala výstavu pražská galerie Hunt Kastner. Přehlídka nazvaná Bílá je průřezem její tvorby. Potrvá do 3. března.

Zorka Ságlová zemřela v roce 2003 - dřív, než se stihla proslavit. Zbyly po ní malby, tapiserie, asambláže, objekty i zdokumentované akce, které v posledních letech objevuje stále početnější publikum a doceňují je také sběratelé. Umělkyni, která téměř 20 let nesměla oficiálně vystavovat, připomněla loňská retrospektiva Galerie moderního umění v Hradci Králové.

Aktuální výstava v pražské galerii Hunt Kastner je podstatně menší, avšak stylovější. "Přáním autorky bylo po dlouhá léta připravit výstavu, jejímž hlavním tématem by byla bílá barva," říká znalkyně díla Ságlové Lenka Bučilová. Výstava Bílá je tak dodatečně splněným snem umělkyně.

I přes barevné omezení je výběr prací Ságlové dostatečně široký, abychom ho mohli vnímat jako průřez. Chybí jen fotografická tvorba, v níž umělkyni dosud zastiňuje její muž, fotograf Jan Ságl.

Zato je tu hodně králíků. Zvířecí motiv se stal autorčinou posedlostí i značkou. Zkoumala také jeho kulturní konotace, mytologii.

Hned první malba jich zobrazuje stovky, jeden jako druhý, drobní ušáci imitují průmyslově vyráběný potisk látky. Jsou seřazeni jako letokruhy dokola kolem středu, jejž autorka umístila na spodní okraj plátna. Použila jen černou barvu na obrys hlodavců, bělobou pak velmi pečlivě vybarvila malé mezery mezi těly zvířat. Zabarvení jim propůjčuje podklad obrazu, hnědé hrubé plátno.

Velká citlivost ke tkalcovskému materiálu má původ ve studiu textilního ateliéru na VŠUP, kam se Ságlová na začátku 60. let přihlásila po tehdy povinné roční dělnické praxi v rumburské textilce.

Podobu textilního dekoru má i obraz z 80. let nazvaný 2209 králíků, který se po předloňské pražské aukci stal jejím nejdráže prodaným dílem. Z vyvolávací ceny 50 tisíc se dostal až na 646 tisíc korun. Ten ale současná výstava neukazuje, však také dvě tisícovky sešikovaných králíků měly žlutou nebo modrou barvu.

Bílí jsou králíci odlití v 90. letech z formy na pečení. Řada zřejmě sádrových zvířat vyrovnaných na podlaze galerie připomíná spíš zahradní ozdobu než velikonoční bábovku.

Výstava ale sahá také do "předkrálíkovského" období Zorky Ságlové. Nejstarší je asambláž Bílá struktura. Bělostné plátno s nalepenými pingpongovými míčky pochází z roku 1969, kdy ještě začínající umělkyně směla vystavovat. Reputaci si pokazila až účastí na výstavě v prestižní Špálově galerii, vedené slavným teoretikem Jindřichem Chalupeckým.

Pro instalaci nazvanou Seno sláma nechala tehdy do suterénu galerie přivézt několik balíků slámy a hromadu nasušené vojtěšky. Po dobu konání výstavy každý den napodobovala práce na louce, ráno seno rozhazovala a večer kupila. Návštěvníci se mohli přidat nebo s dobytčím krmením či podestýlkou nakládat podle svého.

Po této výstavě, která měla nebývalý ohlas, byla Ságlová vyloučena ze Svazu výtvarných umělců. Vzápětí ji sice vzali zpět kvůli mezinárodně oceňovanému Jiřímu Kolářovi, jenž pohrozil, že bude-li vyloučena Ságlová, odejde ze SVU také on, i tak se ale umělkyně ocitla v izolaci. Až do roku 1989 působila neoficiálně.

Pražská výstava připomíná její zřejmě nejslavnější land-artovou akci, která se obešla bez posvěcení úřadů. Fotografie jejího muže Jana zachycují průběh Kladení plín u Sudoměře v roce 1970: Ságlová při něm s přáteli rozprostřela několik stovek bílých plen po louce zhruba na místě slavné husitské bitvy.

Husité podle středověkého zápisu italského humanisty Piccolominiho, pozdějšího papeže Pia II., bitvu vyhráli zásluhou svých žen, jež bitevní louku pokryly řízami. Koně královských vojáků se do nich zamotali.

"Ságlová se spokojila s působivým obrazem bíle zářících bodů v jihočeské krajině kousek od Strakonic," popisuje akci Marek Švehla ve své loňské biografii důležité postavy českého undergroundu Ivana Jirouse nazvané Magor a jeho doba. Ivan Martin Jirous byl o dva roky mladší bratr Zorky Ságlové, patřil k horlivým účastníkům jejích akcí a také k jedněm z prvních vykladačů jejího díla.

Publicista Švehla v Jirousově životopise věnuje Ságlové výraznou pozornost. Také jeho zásluhou se malířka s akčními sklony, jež se dožila pouhých 61 let, stává doceňovanou osobností české kultury.

 

Právě se děje

Další zprávy