Praha - Ministr kultury Jiří Besser zvažuje, že vypíše nové výběrové řízení na post ředitele Národní galerie, kterou nyní řídí Milan Knížák. Důvodem by podle nového šéfa resortu mohla být nekonkrétnost zadání a nedostatečná váha hlasu ministerstva kultury, řekl v úterý na ČT 24.
"Mělo by být jasně dáno, kdy končí současný ředitel, kdy nastupuje nový a co od něj očekáváme," shrnul výtky k výběrovému řízení, které vyhlásil jeho předchůdce Václav Riedlbauch. Zadání výběrového řízení bylo navíc podle něj nekonkrétní a nejasně formulované. "Kromě toho, že mají najít nového ředitele, zadání vlastně není," tvrdí nový ministr.
S tímto názorem však nesouhlasí Jiří David, člen iniciativy Čas na změnu tvořené skupinou výtvarných umělců, pedagogů a odborníků. Vznikla už před dvěma a půl lety a od té doby usiluje o změnu směru a poměrů v NG. Nové veřejné prohlášení současného ministra kultury je podle nich „značně nepřesné, ne-li pro neinformovanou veřejnost účelově zavádějící".
„Poradní grémium připravilo za účasti ministra i jeho náměstků velmi jednoznačné, konkrétní, profesionálně i odborně erudované zadání pro podobný typ výběrového řízení. Jestli nyní pan ministr Besser shledává toto korektní zadání za nevyhovující, žádáme ho o přesné vysvětlení," píše David a přikládá zadání v příloze.
Besser na ČT 24 řekl, že v současné době je o vypsání nového výběrového řízení přesvědčen zhruba na 65 procent. O dalším postupu se rozhodne do konce srpna; zatím je prý jeho seznamování teprve na počátku.
Prostudoval si dokumenty a sešel se se třemi z dvanácti členů mezinárodní výběrové komise - s Milenou Bartlovou z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, s ředitelkou Otevřené společnosti Martou Smolíkovou a s děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Michalem Stehlíkem. Do konce týdne ještě bude mluvit s Milanem Knížákem a se zástupci ministerstva.
"Zaráží mě také, že pracovníci ministerstva, kteří jsou zodpovědní za Národní galerii, tedy příspěvkovou organizaci zřizovanou ministerstvem kultury, nebyli členy výběrové komise s hlasy rozhodujícími. To je z mého pohledu velmi závažný prohřešek," prohlásil Besser.
Problémem je podle něho i to, že nebylo ujasněno, jaké by mělo být další směřování galerie. "Nelze oddělit uměleckou činnost od činnosti ekonomické. Je otázkou, zda je možné, aby jeden manažer byl ekonom i umělec, nebo zda nastavit jinak její řídicí strukturu i za cenu změny statutu."
Na toto tvrzení iniciativa namítá, že „současní pracovníci ministerstva, respektive všichni ti, co v té době pracovali na ministerstvu kultury a teoreticky by se mohli podílet na chodu výběrového řízení, nebyli schopni z odborného hlediska ani rozlišovat jednotlivé osobnosti (nominanty) - natož se reálně orientovat v jejich koncepcích".
V případě, že se Besser rozhodne vypsat nové výběrové řízení, rád by nicméně při přípravě koncepce požádal o pomoc členy dosavadní výběrové komise. Ti dali nejvíc hlasů ze všech kandidátů historikovi umění Jiřímu Fajtovi.
Riedlbauch se ale konečné rozhodnutí, koho jmenovat, rozhodl ponechat na svém nástupci, přestože uzavření této kapitoly prohlašoval za jeden z problémů, který by rád dotáhl do konce ještě před odchodem z funkce. Besserovi doporučil tři jména - kromě Fajta také ředitele Moravské galerie v Brně Marka Pokorného a ekonoma Vladimíra Rösela.
S ponecháním Knížáka ve vedení galerie Besser nepočítá; nebylo by prý dobré, aby v této funkci setrvával déle než do konce roku 2011. Novému šéfovi resortu však vadí způsob, jakým Riedlbauch rozhodoval o Knížákově odchodu.
"Ať je jakýkoli, nezaslouží si být odvolán způsobem, kterým bylo odvolání připravováno. Člověk, jenž končí v takové funkci, má vědět, ke kterému datu končí," řekl Besser. "Jeden měsíc manažera pochválím a odměním, za dva měsíce vypíšu výběrové řízení. To jsou z mého pohledu nestandardní a netransparentní kroky."
Ani Besserovo vyjádření o datu Knížákova odchodu se Jiřímu Davidovi a iniciativě nelíbí. „Konec roku 2011 si přece na odchod - a zcela nestandardně - stanovil na jaře tohoto roku Milan Knížák sám," píše v otevřeném dopise.
Knížák, jenž vede NG od roku 1999, si proti sobě poměrně brzo po nástupu popudil proti sobě značnou část odborné veřejnosti. Ta mu vyčítala, že namísto modelu autonomních sbírek prosazoval centralizované uspořádání, začal prezentovat NG jako muzeum a odklonil se od výstav ke stálým expozicím. Nejproblematičtějším rysem byla podle kritiků snaha rozšiřovat počet expozic a objektů.
