Recenze - „Čas přítomný a minulý čas jsou snad oba zahrnuty v čase budoucím a budoucí čas obsažen již v minulosti." Těžko hledat lepší motto pro knihu Dítě v pravý čas z pera u nás stále populárnějšího britského prozaika Iana McEwana.
Zmíněný citát pochází z básně Čtyři kvartety T. S. Eliota a objevuje se i v knize samotné, kde jej zmiňuje hlavní hrdina Stephen Lewis, úspěšný autor dětských knih, který se chtěl svým dílem modernistům vyrovnat - namísto toho se jím ale stal.
Je více než potěšující, že další do češtiny přeložená McEwanova kniha se na pulty knihkupectví dostává v poměrně krátkém časovém rozestupu od relativně nedávno vydaného (a velmi odlišného) Amsterdamu - bylo to možná úmyslem, ale právě tato kniha a Dítě v pravý čas představují dva protipóly McEwanovy tvorby.
Jak plyne čas
Zatímco Amsterdam je nepříliš komplikovanou, moralizující burleskou, Dítě v pravý čas z roku 1987 je spisovatelovým prvním skutečným románem, který je navíc mimořádně jazykově bohatý.
Autor, který byl vzhledem k temné tematice své prvotní tvorby označován jako „básník perverze", se v nové knize objevuje v úplně jiné formě. McEwan zde ze sebe vydává to nejlepší, a bezpochyby tak lze knihu považovat za jeden z vrcholů jeho tvorby.
O významu tohoto díla i pro samotného autora svědčí mimo jiné řada témat, která zde autor otevírá, ale jimž se více věnuje v knihách vycházejících v dalších letech.
McEwan tu popisuje příběh autora dětských knížek Stephena Lewise, jak bylo již na začátku zmíněno. Jeho idylické manželství však hned na začátku knihy nemilosrdně rozbíjí únos malé dcery Kate, který odstartuje jednu ze dvou příběhových linií.
Už od samotného začátku má kniha, jejíž dějová linie je výrazně posilovaná precizním vyjadřováním a bohatým jazykem, výrazný potenciál čtenáře zasáhnout, zachytit a nepustit.
Čtěte také
Amsterdam ukazuje, čeho je naše já schopné
Jedním z jejích hlavních témat je otázka času a jeho vnímání - ostatně sama kniha plyne v různých fázích odlišným tempem a při vědomí toho dostává četba další rozměr. Zároveň nám však autor připomíná, jak relativní je naše vnímání času a taky že jde o činnost, která se výrazně potýká s limity našeho chápání.
Relativity plynutí času a jeho vnímání autor mistrně využil v souvislosti se snovou scénou točící se okolo venkovského hostince. Právě ta byla základním kamenem, kolem kterého autor celou knihu vystavěl - a celková komplexnost děje nijak význam celé scény neumenšuje, ba spíše naopak, postupně ho posiluje.
Kupředu a zpátky ni krok?
„… abychom mohli považovat čas za veličinu, musíme ho vytrhnout z prostoru a hmoty, musíme ho napřed zdeformovat, abychom jej mohli pozorovat. Slyšela jsem argumentovat, že samotný způsob, jímž je sestrojen náš mozek, limituje naše porozumění času, stejně jako udržuje naše smysly ve vnímání pouhých tří dimenzí," říká Stephenovi v jednom z rozhovorů fyzička Thelma, manželka jeho nakladatele a přítele Charlese Drakea.
Zatímco Stephen jedno dítě ztratil, právě jeho přítel Drake, úspěšný obchodník a později i politik, jedno dítě najde - a to právě v sobě.
McEwan zde ukazuje mimo jiné, jak důležité je, kromě samotného vnímání, i hledání vlastního místa na časové ose. Je totiž potřeba umět se na ni pohybovat oběma směry, ztráta této soudnosti a ustrnutí v jediném okamžiku, v jediné době, je pro lidskou mysl nepřirozené a v konečném důsledku i destruktivní.
Netypickou McEwanovou polohou je i jeho společenská kritika, bez obalu nechává znát odpor ke konzervativní politice, která se příčila jeho liberálnímu smýšlení. Ačkoliv se jedná o slabší části knihy, kritika rostoucího napětí mezi lidmi, agresivity a extrémního individualismu je nyní, pětadvacet let od prvního vydání knihy bohužel mimořádně aktuální.
Navzdory nepříliš optimistickému ladění knihy je samotná její četba skutečným potěšením. Pokud máte jednoduše chuť na knihu, kterou lze - navzdory její přístupnosti širokému okruhu čtenářů - zcela jistě označit za uměleckou, sáhněte po McEwanovi.
Ian McEwan: Dítě v pravý čas. Přeložil Ladislav Šenkyřík, doslov Ladislav Nagy. 240 stran. Vydala Euromedia Group, k.s. - Odeon, Praha 2012.
