Fotografie a filmy hovoří o černošské kultuře: Rudolfinum uvádí Arthura Jafu

Arthur Jafa při dnešním představení výstavy v Praze.
Snímek z výstavy Arthura Jafy v Galerii Rudolfinum.
Foto: Jan Rasch
ČTK Kultura ČTK, Kultura
16. 1. 2019 16:47
Díla amerického umělce, filmaře a kameramana Arthura Jafy, který se zabývá totožností, kulturou a estetikou černošské komunity, budou od tohoto čtvrtka k vidění v pražské Galerii Rudolfinum.

Lidé uvidí několik Jafových filmů a předmětů užívajících fotografií. Velký význam v autorově tvorbě má také hudba. Výstava s dlouhým názvem Cyklus absolutně nepravděpodobných, ale mimořádných setkání je součástí turné po Evropě a potrvá do konce března. Název prý odkazuje k pocitu absence, jenž pronásleduje černošskou existenci.

Arthur Jafa: Apex, 2013, video 8'12'', color, sound
Arthur Jafa: Apex, 2013, video 8'12'', color, sound | Foto: Courtesy of the artist and Gavin Brown's Enterprise, New York City, Rome

Arthur Jafa, narozený roku 1960 ve státě Mississippi, během tří desítek let vybudoval dynamické a rozmanité dílo, do nějž patří filmy, instalace, přednášky i performance. Stěžejním tématem pro něj je, jak kultura vnímá totožnost a rasu.

Jafovou tvorbou se prolíná otázka, kterak rozpoznat a rozvíjet "černou" vizuální estetiku, rovnocennou k "síle, kráse a odcizení černé hudby" v americké kultuře, jak říká kurátor pražské verze výstavy Petr Nedoma, jinak ředitel Galerie Rudolfinum.

Jafa pracuje s nalezenými materiály všeho druhu, fotografiemi, výstřižky z novin či filmy. Od roku 1990 takto sestavuje sbírku obrázkových knih. Z nich pak skládá cyklus nepravděpodobných setkání a kombinací. Vytváří mozaiku, jejíž jednotlivé části v protikladech vypovídají víc než původní materiál, míní Nedoma.

Archivní fotografie zobrazující krutosti vůči černošským komunitám tak návštěvník výstavy vidí vedle postav jazzových muzikantů. Federální vlajku, která je širokou veřejností vnímána jako symbol rasové segregace a nenávisti v USA, Jafa upravil a vystavil v černém provedení. Visí jako strašidelná clona a zahaluje obraz s oblečením těch, kteří byli zavražděni v době genocidy ve Rwandě roku 1994. Mezitím skupina černošských dětí ze základní školy ve Virginii salutuje směrem k vlajce.

"Trochu nerad říkám, že mým tématem jsou černoši. Jiný umělec také asi neřekne, že jeho téma jsou běloši, prostě jen má určité téma, ať už je to cokoli. Jedna z věcí, jež mám společné s lidmi, se kterými spolupracuji, je to, aby když černí umělci chtějí oslovit širší veřejnost, nemuseli dělat umění, které není o černých," říká Jafa.

"Podle nás je důležité dělat umění o našich zkušenostech, o našem chápání světa, aby lidé měli možnost vybudovat si, jak říkám, 'sval empatie', schopnost vidět se v prožitku jiného člověka. To je podle mě to skutečně důležité," dodává Jafa, podle nějž je černošství "neúprosné a křehké, zranitelné a neporazitelné, nesmělé a výrazné".

Muž, který původně vystudoval architekturu, se poprvé představil coby kameraman ve filmu Dcery prachu režisérky Julie Dashové z roku 1991. Za něj získal cenu pro nejlepší kameru na festivalu Sundance.

Od té doby Jafa spolupracoval s mnoha režiséry, od Spikea Leeho (Crooklyn, 1994) po Johna Akomfraha (Seven Songs for Malcolm X, 1993).

Součástí nynější pražské výstavy jsou také díla tří dalších osobností: fotografky Ming Smithové, instagramový účet @nemiepeba výtvarnice Fridy Orupabo a obsah z YouTube kanálu Missylanyus. Tyto tři platformy či hostující umělci společně tvoří součást Jafova projektu.

 

Právě se děje

Další zprávy