reklama
 
 

Tělo vážící 630 kilogramů. V Budějovicích vystavuje držitel Turnerovy ceny Gormley

27. 3. 2019 19:25
V českobudějovickém Domě umění tuto středu večer začala výstava Přítomnost, která představuje britského sochaře Antonyho Gormleyho.

Jeho tématy jsou vnitřní prostor těla a vztah mezi tělem a prostorem. Gormley je držitelem prestižní Turnerovy ceny, roku 2014 ho královna Alžběta II. povýšila do šlechtického stavu. Jeho výstava v Českých Budějovicích potrvá do 28. dubna.

Pro Gormleyho je vždy důležitý prostor, kde vystavuje. Galerii na jihu Čech si prohlédl loni, kdy pracoval v pražském Anežském klášteře, a Domu umění nyní připravil expozici na míru.

"Socha je nehybným místem v měnícím se světě a díky konfrontaci s ní můžete silně prožívat svou existenci. To je jediný důvod, proč sochu dělám," uvedl Gormley.

Jeho českobudějovický projekt sestává z dvou děl. To první nazvané Souřadnice jsou ocelové tyče, jež tvoří dlouhé linie. Skrz galerii horizontálně míří dvě - jedna je v úrovni očí, druhá nad výškou hlavy. Protínají se v úhlu 90 stupňů, a tvoří tak pomyslný postranní kříž, který spojuje různé prostory.

Druhé Dílo jménem Edge je tělo z masivní litiny vážící 630 kilogramů, horizontálně připevněné ke stěně ve výšce spícího člověka. "Tímto netypickým umístěním sochař otáčí orientaci o 90 stupňů a naznačuje, jak stabilita světa a tím i naše orientace jsou relativní pojmy," vysvětluje kurátor Michal Škoda.

Antonyho Gormleyho zajímá člověk ve vztahu k přírodě a kosmu. S tělem často nakládá jako s obydlím. Pro jeho tvorbu jsou podle kurátora typické dvě polohy: prostor těla a člověk v prostoru.

Místa výstav osmašedesátiletý britský sochař většinou nejdřív navštíví. Teprve podle toho, jak na něj zapůsobí, pak připravuje díla na míru.

"Neustále hledá hranice a možnosti zkoumání naší existence na zemi, vztahu těla a člověka k prostoru. Vstupuje do pomyslného dialogu nejen s prostorem, ale také s návštěvníkem," říká kurátor Škoda.

Gormley tvrdí, že prostory jsou pro něj důležitější než samotné sochy. Proto bere v potaz, jak daný prostor působí na člověka, jak se v něm člověk cítí.

"Je to i způsob jeho komunikace, pracovat s prostorem tak, abychom si uvědomovali sami sebe, sami sebe v prostoru, to, co nám prostor říká. Nikdy neodpovídá, ale vždy klade otázky na diváka a vtahuje ho do svého pole, k určité konfrontaci a dialogu," doplňuje kurátor Škoda.

Antony Gormley se narodil roku 1950 v Londýně. Vystudoval archeologii, antropologii a dějiny umění na Cambridge Trinity College, poté strávil několik let v Indii a na Srí Lance, kde se seznámil s buddhismem.

Později absolvoval sochařství na Slade School of Fine Art University College London.

V 80. letech minulého století začal vytvářet díla využívající prosté materiály a nalezené industriální prvky, což ho spojovalo s dalšími tehdejšími autory, Tonym Craggem nebo Richardem Deaconem.

"Experimentovali s čímkoli, co jim přišlo pod ruku, a udělali tlustou čáru za minulostí. Umělecká tvorba byla předefinována už v šedesátých letech, kdy se objevily směry nabízející nové možnosti: konceptuální umění, land art, arte povera a performativní umění. Mladí britští sochaři let osmdesátých, Gormleyho nevyjímaje, vzali za své experimentování a práci s neuměleckými materiály, ale současně kladli důraz na zobrazování," uvedla vloni Národní galerie.

Gormley má za sebou mnoho výstav. V roce 1994 získal Turnerovu cenu, tři roky nato přidal Řád britského impéria, od roku 2003 je členem Královské akademie.

Vloni Gormley připravil projekt nazvaný Sum pro Anežský klášter v Praze, jejž spravuje Národní galerie. Dílo, které tam bylo k vidění do října, tvořila litinová skulptura a dvě s ní korespondující díla na papíře.

Videozáznam Gormleyho loňského díla Sum pro Anežský klášter v Praze. | Video: Národní galerie

autor: ČTK | 27. 3. 2019 19:25

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama