Alice Nellis zapomněla na jedno dějství

Jan Šprincl
15. 5. 2006 14:00
Recenze - Divadlo Na zábradlí premiérovalo v projektu Československé jaro 2006 zatím nejpovedenější kus. Autorskou inscenaci Alice Nellis Záplavy.

Stala se vražda. Záležitost určitě odsouzeníhodná, ale když už k ní došlo, je velmi zábavné hledat pachatele. Trochu tušíme, že vrahem je zahradník, ale karty jsou rozdány tak šikovně, že zločincem může být kdokoliv. Jenže zčista jasna následuje rychlý konec a my se bez dalších podrobností dozvídáme, že vrahem je skutečně zahradník. A ten nebožák se ani nebrání!

Záplavy Alice Nellis nejsou detektivkou a zahradník v ní nevystupuje, ale přeneseně tu o určitou vraždu jde. Je to pravidelná denní vražda, kterou na sobě v manželství páchají dnešní třicátníci. Obejde se bez krve a zbraní, umírají při ní ideály a emoce.

Foto: Divadlo Na Zábradlí

Překladatelka Tereza se dusí ve vztahu s Petrem, který jí zahýbá. Terezina sestra Miriam drží pod pantoflem manžela Adama - a protože jsou v Praze povodně, nemají kde bydlet. O život tak nebojuje jen lachtan Gekon, ale i dva odlišné páry ubytované v jednom domě. Tereza navíc nabídne ubytování hluchoněmému chlapci, kterého voda rovněž vyplavila, a skrze něho si navzájem vyřizují účty.

Magdalena Sidonová se jako Tereza brilantně pohybuje mezi silnou a samostatnou ženou, která se o sebe postará, protože celé dětství byla "ta druhá" - ale o to víc chce mít doma oporu. Igor Chmela coby Petr neví jak na to; Chmela v postavě našel člověka s pestrým vnitřním světem, který ovšem neumí reprodukovat k ostatním. Ela Lehotská (Miriam) je kouzelně přepjatá ambiciózní královna společnosti, jejíž panování skončilo s těhotenstvím. Jen Pavel Liška jako Adam je proti partnerům na jevišti civilnější než stylizace Záplav snese.

Infobox
Autor fotografie: Divadlo Na zábradlí

Tereza s Miriam by si nejraději vjely do vlasů a profackovaly se, ale na pořádný lískanec jsou v Záplavách všichni z hlavní čtveřice: neumí potlačit své ego, naslouchat partnerovi, žít svobodně a zároveň v symbióze.

Podobně jako její snímky, i tato hra Alice Nellis zkoumá schopnost partnerů žít bezbolestně vedle sebe a vymanit se z komplexů pocházejících z dětství. Není v tom vypočítavá "obyčejnost", dokonce i paralela povodní a krize manželství je nenásilná.

Jediná protivná (a navíc) je v inscenaci linka televizních vstupů, ve kterých se divákům přibližují fakta. Hlavně však Záplavám chybí "čtvrtý obraz".

Foto: Divadlo Na Zábradlí

V první polovině sledujeme postavy s napětím, také se nám důkladně představují a provádějí sebezpytování, příběh se s nimi větví a rozplétá zároveň; pak náhle přijde něco jako katarze. Leží, běží, rozuzlení je bleskové a zaskočený divák lituje, že autorka a režisérka v jedné osobě všechno skončila tak rychle a lehce. Po hodině a půl zajímavé detektivky mimoděk dodala "vrahem je zahradník, dobrou noc".

Kdyby se Záplavy ještě dopracovaly, mohly by přežít časově omezené uvádění přehlídky Československé jaro 2006 a stát se povedenou "současnou českou hrou" neboli výjimečnou výpovědí generace třicátníků.

Alice Nellis: Záplavy. Režie Alice Nellis, dramaturgie Ivana Slámová, scéna Martin Černý, kostýmy Kateřina Štefková, choreografie Klára Lidová. Divadlo Na Zábradlí, premiéra 14. května 2006.

 

 

Právě se děje

Další zprávy