Ateliér sochaře Aleše Veselého má šanci na záchranu, přimlouvá se za něj Babiš

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
4. 9. 2019 12:12
Osud opuštěného ateliéru a pod širým nebem stojících soch mezinárodně uznávaného, před čtyřmi lety zemřelého umělce Aleše Veselého leží na srdci mnoha lidem včetně premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO.
Aleš Veselý byl v posledních letech nejznámější svou Branou nenávratna, umístěnou na někdejším pražském nádraží Bubny.
Aleš Veselý byl v posledních letech nejznámější svou Branou nenávratna, umístěnou na někdejším pražském nádraží Bubny. | Foto: Jiří Koťátko

"Je to historické dědictví. Napsal jsem ředitelce Národního památkového ústavu, aby se to pokusila zachránit," řekl Andrej Babiš včera pro Aktuálně.cz. "Budeme se určitě snažit najít prostředky," odpovídá na otázku, jestli počítá s tím, že záchrana ateliéru může stát milionové částky.

Sochařský park ve Středoklukách.
Sochařský park ve Středoklukách. | Foto: Galerie hlavního města Prahy

Premiérův zájem vzbudila informace, že pozemek ve Středoklukách, kde ateliér i rozměrná díla stojí, se kvůli pohledávce z dědického řízení dostal do exekuce. Od té doby se to ale změnilo.

Uplynulý pátek Městský soud v Praze v odvolacím řízení rozhodl o neudělení příklepu. Jinými slovy: dražba, ve které byl pozemek začátkem června vydražen za 7,6 milionu korun, je neplatná.

Soudkyně Jana Šrédrová rozhodla, že exekuce nerespektovala zásadu přiměřenosti. Exekutor nedohledal menší majetek, který by stačil k pokrytí exekučních nároků, jež nepřesáhly 30 tisíc korun. Například automobil značky Opel, který zdědila sochařova jediná dcera Jana Veselá, žijící v Jeruzalémě. Protože dědička exekuovanou částku uhradila, pozemek se jí opět vrací. Ba co víc: zdá se, že po čtyřech letech, během nichž ateliér s unikátním sochařským parkem začal chátrat, se věci obrací k lepšímu. A to i díky epizodě s exekucí, o níž jako první napsaly Lidové noviny.

Letenka k soudu

Premiér oslovil Národní památkový ústav, který má ale na starosti historické památky, nikoli dědictví po současném autorovi. To přísluší spíše velkým galeriím a muzeím umění. Právě na ně už se začala obracet ředitelka ústavu Naděžda Goryczková: oslovila Národní galerii, Muzeum umění Olomouc a pražské Centrum současného umění Dox. Také se spojila s právníkem sochařovy dcery.

O osud děl Aleše Veselého se už dříve zajímaly i jiné instituce. "Pojil mne s ním nejen profesionální zájem, ale i dlouholeté přátelství," říká například Magdalena Juříková, ředitelka Galerie hlavního města Prahy, která zaujatě sledovala průběh odvolání Jany Veselé proti exekuci. "Snažila jsem se s ní spojit a nabídnout pomoc, zaplatit letenku, aby byla přítomna v této komplikované situaci," říká Juříková, podle níž však malířova dcera nereagovala. Odvolací soud se nakonec uskutečnil bez ní.

Aleš Veselý žil v letech 1935 až 2015.
Aleš Veselý žil v letech 1935 až 2015. | Foto: Lumír Čuřík

V době, kdy nebylo jisté, jestli pozemek ve Středoklukách nekoupí nový majitel, Juříková promýšlela krizový scénář, jak odvézt cenné sochy rozmístěné kolem ateliéru. Jednala o tom s Janou Šorfovou, ředitelkou Galerie Středočeského kraje, a starostou obce. Nyní je krizové řešení již bezpředmětné. Sochy nejsou v bezprostředním ohrožení, i když některé reportáže v médiích to líčily jinak.

"Některé články byly jako pozvánka pro zloděje," míní starosta Středokluk Jaroslav Paznocht a naráží na barvité líčení, jak je plot kolem pozemku plný děr a kdokoli může díla Aleše Veselého odnést. "Je to ale lež, areál je zajištěný," míní starosta.

Za pravdu mu dává Magdalena Juříková, která ateliér před pár týdny navštívila. "Krádež nehrozí, pan Velínský areál pravidelně kontroluje a venku jsou pouze věci odvozitelné za pomoci jednoho a více jeřábů," říká Juříková o bývalém asistentovi sochaře Veselého, který na areál dohlíží.

Podle šéfky Galerie hlavního města Prahy ani díla nechátrají tak dramaticky. "Sochy v exteriéru jsou z materiálů, které odolávají povětrnostním podmínkám všeho druhu. Jsou autorem koncipovány do venkovních prostor. Horší je to v takzvané Nové síni, jak nazývám budovu, v které jsou uloženy věci z 60. let a modely k monumentálním sochám a objektům. Tam zatéká. Nicméně k nějakým fatálním poškozením zatím nedošlo, pan Velínský se snaží věci udržet v pořádku," líčí Juříková.

"Pokud jde o soubor kreseb, který utrpěl zatečením vody z bojleru do kreslírny, většina je v pořádku. Viděla jsem, že většina kreseb byla vyrámována, aby je nenapadla plíseň," dodává.

Veselého socha Vstup do zákona zdobí vchod do Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře.
Veselého socha Vstup do zákona zdobí vchod do Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře. | Foto: GASK

Středokluky středem zájmu

I když bude další osud sochařova ateliéru a okolního sochařského parku záviset na vůli dědičky, hrozba exekuce vzbudila debatu mezi odborníky, jak s areálem nejlépe naložit. Jana Veselá, která se už dříve neúspěšně pokoušela prodat práce svého otce, se pravděpodobně neobejde bez pomoci velkých institucí.

"Naše obec by nebyla schopná provozovat ateliér jako nějaké kulturní centrum, jak to někteří navrhují. Ale možná ve spolupráci s nějakou institucí či krajem by to šlo," říká Jaroslav Paznocht, starosta obce s 1200 obyvateli a rozpočtem 20 milionů korun. Na ni už se obrátilo několik institucí se zájmem o Veselého ateliér.

"Bavíme se o tom, například s Galerií hlavního města Prahy nebo se středočeskou galerií. Samozřejmě si uvědomujeme, jaká je to pro Středokluky cennost. Areál je v sousedství našich pozemků, je to přírodně zajímavé místo. Určitě bychom rádi spolupracovali," dodává starosta a vzpomíná ještě na dalšího obyvatele Veselého ateliéru. Až do své smrti v roce 2016 v něm bydlel sochařův přítel, básník a výtvarník Miroslav Koryčan, který byl oblíbenou postavou Středokluk.

Instalace sochy Kaddish v Litomyšli.
Instalace sochy Kaddish v Litomyšli. | Foto: Lumír Čuřík

Aleš Veselý, jenž žil v letech 1935 až 2015, koupil areál ve středních Čechách na půl cesty mezi Prahou a Kladnem v roce 1971. Pobořený mlýn adaptoval na ateliér a okolní pozemek začal postupně osazovat rozměrnými sochami. Tou nejznámější je Kaddish, monstrózní socha, která vznikala během sochařského sympozia v ostravských ocelárnách od roku 1967, kdy umělci zemřel otec, do srpnové invaze v roce 1968.

K posledním dílům patří Síla neodvratnosti, již Veselý vytvořil pro památník Terezín. Právě přes tamní koncentrační tábor prošli někteří z jeho židovských příbuzných.

Aleš Veselý dále zhotovil sochu Vstup do zákona, která zdobí vchod do Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, nebo Bránu nenávratna, dvacetimetrové koleje vztyčené k nebi na někdejším pražském nádraží Bubny. Připomínají místo, které za okupace sloužilo jako seřadiště Židů před transportem do koncentračních táborů.

Jiné práce Aleše Veselého se nacházejí ve sbírkách pařížského Centre Pompidou nebo newyorského Guggenheimova muzea.

Ministrova chvála

Sochařský park ve Středoklukách má podle odborníků mnohamilionovou hodnotu. "Je obrovská, nejen vzhledem k cenám jednotlivých děl, které jsou v rozmezí od 300 tisíc do několika milionů, ale i vzhledem k autenticitě celého areálu, jejž utvářela ruka autora," myslí si ředitelka Galerie hlavního města Prahy.

Sochařova dcera Jana Veselá má podle svého právního zástupce Jakuba Kašpara upřímný zájem věc řešit. V dohledné době se chystá do Česka a hodlá jednat s kulturními institucemi.

A k vyřešení kauzy může přispět i zájem premiéra či nového ministra kultury z ČSSD Lubomíra Zaorálka, který se na věc prý také dívá s pochopením. "Je to velmi chvályhodné," oceňuje Zaorálek zájem svého nadřízeného Babiše.

 

Právě se děje

Další zprávy