Byl mladý, levý a poválečný. Hoffmeisterovou vizitkou se staly karikatury

Ivan Adamovič
27. 9. 2022 17:00
Galerie Millennium na pražské Malé Straně připomíná výtvarníka, spisovatele, diplomata i cestovatele Adolfa Hoffmeistera. Od narození renesanční osobnosti české kultury, která jako by celé půlstoletí byla u všeho podstatného, letos uplynulo 120 let.

Jsou tvůrci, kteří se soustředili na dílo. A pak existují tací, kteří po sobě rovněž zanechali nepřehlédnutelnou tvorbu, ale fungovali zejména jako společenští činitelé, propojovatelé, organizátoři či učitelé. K nim patřil Adolf Hoffmeister, jenž žil v letech 1902 až 1973.

Pohled na jeho životopis evokuje jakousi českou obdobu Forresta Gumpa: byl všude, kde se něco dělo. Každého znal, každý znal jeho. "Spisovatelé říkají, že jsem malíř, malíři, že jsem právník, a právníci, že jsem cestovatel, lid obecný, že jsem výstředník," charakterizoval se ve svých 33 letech.

Adolf Hoffmeister: Antény geniality Salvadora Dalího, 1949, tuš na papíře.
Adolf Hoffmeister: Antény geniality Salvadora Dalího, 1949, tuš na papíře. | Foto: Galerie Millennium

Již budova, kde žil v letech 1913 až 1971, byla jedinečná a přímo v centru dění. Jednalo se o kubistický dům Diamant na rohu pražské Spálené a Lazarské ulice od architekta Emila Králíčka. Jak k ní rodina přišla? "To bylo tak," vysvětluje Hoffmeisterův syn Adam. "Otcova matka se jmenovala Schnöblingová. Jejím otcem byl významný pražský lékárník, který měl spoustu patentů a na nich zbohatl. Nejznámější z nich byla zubní pasta Thymolin. Lékárník dům zafinancoval společně se svými zeti."

V roce 1920 byl Adolf Hoffmeister jedním ze zakladatelů spolku Devětsil. Stal se jeho nejmladším členem a zároveň jednatelem. Ve stejné době poznal bratry Čapkovy, básníka S. K. Neumanna nebo Franze Kafku. Vystudoval práva, často cestoval po Evropě. Jako umělec se zpočátku věnoval volné tvorbě, záhy však přešel spíše na tvorbu užitou - pro Lidové noviny kreslil karikatury, které se staly jeho výtvarnou vizitkou.

Proč právě karikatury? Devětsil reagoval na příchod technické civilizace. V době strojů se zdálo, že i umění musí být zjednodušené, jinak bude působit měšťácky. Mladým tvůrcům se jevilo zastarale celé klasické malířství - rám obrazu se stal vězením obraznosti. Noviny, médium nemyslitelné bez stroje, dokázaly nejlépe tisknout obrazy tvořené jednou výraznou linií.

Karikatura byla pro Adolfa Hoffmeistera kombinací smíchu a kritiky společnosti. A ve světě, kde se člověk začal cítit jako "staromódní přístroj na pohybování, trvání a milování", smích představoval jeden ze způsobů, jak se osvobodit od takto redukovaného pohledu. Byl to ovšem humor kritický, hledající podstatu. Hoffmeister označoval karikaturu za "skutečnost prošlou očistcem".

Joyceova čeština

Pro nakladatelství Aventinum dělal grafickou úpravu knih a tiskovin. Seznámil se s vizuálním umělcem Manem Rayem, spisovatelem G. K. Chestertonem, dramatikem Georgem Bernardem Shawem, v Praze u něj bydlel sovětský básník Vladimir Majakovskij. Psal divadelní hry, úzce spolupracoval s Jiřím Voskovcem, Janem Werichem a skladatelem Jaroslavem Ježkem.

Adolf Hoffmeister: Masaryk jedním tahem, 1936, kresba na papíře.
Adolf Hoffmeister: Masaryk jedním tahem, 1936, kresba na papíře. | Foto: Galerie Millennium

S irským prozaikem Jamesem Joycem domluvil české vydání jeho slavného díla Odysseus. Výborná znalost několika jazyků pak Hoffmeisterovi umožnila navázat kontakty se zahraničními periodiky. V roce 1930 jej vydavatel Otakar Štorch-Marien vyslal do světa, aby připravil knihu rozhovorů se zakladatelem dadaismu Tristanem Tzarou či architektem Le Corbusierem. Tazatel drží krok s dotazovanými, interview jsou empatická, byť někdy připomínají spíše společně rozvíjené úvahy či přirozené souznění. Například právě James Joyce, jeden z nejrespektovanějších spisovatelů 20. století, při rozhovoru najednou s perfektní češtinou pronáší slova "Živnostenská banka". Vzápětí překvapenému tazateli vysvětluje, že jeho švagrem byl Čech pracující v této bance.

Hoffmeister patřil do spolku výtvarných umělců Mánes i organizace levicových intelektuálů Levá fronta. "Byli jsme mladí a nevycválaní, neuctiví a pováleční," vzpomíná na své začátky v knize Poezie a karikatura z roku 1961. "Byli jsme leví a moderní. Levý a moderní byla od sebe neodlučitelná přídavná jména," dodává.

Později navštěvuje Sovětský svaz. Píše libreto k dětské opeře Brundibár, kterou pak smutně proslaví nastudování židovskými dětmi v koncentračním táboře Terezín. Ve 30. letech se výrazně angažuje v mezinárodním protifašistickém aktivismu. Jeho politické karikatury patří k evropské špičce. "Karikatura ve všech dobách byla protifašistická. Není náhoda, že Němci nemají karikaturisty," říká v roce 1935.

Po obsazení Československa prchá do své milované Paříže, kde je spolu s dalšími českými intelektuály uvězněn pro podezření ze špionáže ve prospěch Moskvy. Strastiplnou cestou přes Afriku a Kubu se nakonec dostává do USA, kde se setkává s Voskovcem i Werichem a společně píší texty pro české vysílání BBC či Hlasu Ameriky.

Ztráta iluzí

Po válce je Hoffmeister povolán do Československa, vstupuje do KSČ a stává se funkcionářem ministerstva informací a osvěty, v roce 1948 pak velvyslancem v Paříži. Působí také jako delegát v UNESCO a OSN, než diplomatickou pozici tři roky nato pozbude. V éře politických procesů je přiřazen ke skupině kolem obžalovaného Vladimíra Clementise. Podle tvrzení syna Adama se také na Adolfa Hoffmeistera chystal proces, v němž mu mohlo přitížit, že si vzal ženu německo-židovského původu.

Adolf Hoffmeister (vlevo) a ministr zahraničních věcí Vladimír Clementis, září 1948. Čtyři roky nato byl Clementis popraven.
Adolf Hoffmeister (vlevo) a ministr zahraničních věcí Vladimír Clementis, září 1948. Čtyři roky nato byl Clementis popraven. | Foto: ČTK

Hoffmeister byl uklizen na místo vedoucího Ateliéru kresleného a loutkového filmu na pražské UMPRUM. Nadále působil jako kulturní spojka pro zahraniční umělce navštěvující Prahu. Od poloviny 50. let opět cestoval po světě, navštívil Čínu, Egypt, Indii či Jižní Ameriku, přičemž z výprav psal barvité cestopisy. Podílel se na koncepci československého pavilonu pro bruselskou výstavu Expo 58, kde byl také členem mezinárodní poroty.

Kolážemi a kresbami ilustroval knihy pro mládež, například od Julese Vernea či H. G. Wellse, kterého poznal osobně. Ze sympatií k tehdy ještě módnímu žánru science fiction Hoffmeister sestavil první českou antologii západních povídek tohoto ražení nazvanou Labyrint, ilustrovanou předními českými progresivními výtvarníky.

Počátkem 60. let sklízel uznání, byl jmenován zasloužilým umělcem, na retrospektivní výstavě v Mánesu představil 890 prací a jako čestného hosta zde přivítal Jeana-Paula Sartra. V roce 1964 se stal předsedou Svazu československých výtvarných umělců, čtyři roky nato se zapojil do obrodného politického procesu pražského jara. Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 veškerý jeho optimismus zbořila. Nedlouho poté byl postupně zbaven všech funkcí i zaměstnání. Stáhl se do ústraní, v němž se horečnatě věnoval tvorbě existenciálních koláží.

Adolf Hoffmeister: Osud Davidův, 1973, koláž.
Adolf Hoffmeister: Osud Davidův, 1973, koláž. | Foto: Galerie Millennium

Proč koláž

Galerie Millennium, sídlící v pražské ulici Tržiště, patří Hoffmeisterovým potomkům, kteří teď jeho výročí připomínají nevelkou výstavou. Obsahuje karikatury i koláže a seřazena je chronologicky, od nejranější tvorby až po předsmrtné koláže o konci světa, v němž po lidech zbyla jen prázdná místa.

Rané linoryty a kresby prozrazují silnou inspiraci Josefem Čapkem a Václavem Špálou, alespoň ty zde vystavené. Jako by sám Hoffmeister naznal, že ve volné tvorbě by byl vždy něčím následníkem. V karikatuře se však vypracoval na špičku. Zjevně patřil k lidem, kteří chtěli svět měnit, ne pouze reflektovat. Proto koláž v novinách spíše než obraz v galerii.

Adolf Hoffmeister: Život a smrt, 1973, koláž.
Adolf Hoffmeister: Život a smrt, 1973, koláž. | Foto: Galerie Millennium

Nejčastěji kreslil ty, které znal osobně. Někdy si dělal obsáhlé poznámky a zdánlivě jednoduchý portrét několika tahy vytvořil v klidu domova. Říkal tomu destilace člověka. Na výstavě tak vidíme například Vlastu Buriana v jeho luxusním voze či proslulou závodnici Elišku Junkovou. Na jiné kresbě sedí prezident Edvard Beneš sám na konci dlouhého stolu. Dnešním divákům trochu připomíná proslulé prodloužené jednací stoly ruského prezidenta Vladimira Putina.

Autoři nepodlehli autocenzuře a vystavili také portrét Antonína Zápotockého z počátku 50. let. Vždyť i to byla část Hoffmeisterova života. Kresba Literární svět z roku 1957 zachycuje na tři desítky aktérů tehdejšího literárního provozu. V samém středu se nachází výtvarníkův blízký přítel Vítězslav Nezval. Nejzdařilejší jsou pak karikatury ze 60. let, jež znázorňují nejčastěji osobnosti světové kultury.

Jeden kout je věnován kolážím s Franzem Kafkou rovněž z této dekády. Tehdy spisovatele znovu objevily česká i světová veřejnost a pro Hoffmeistera se stal jakýmsi němým svědkem absurdit moderní doby.

V Galerii Millennium jsou k vidění i jeho apokalyptické koláže z posledního tvůrčího období. "Ten pesimismus z let 1972 až 1973 pramenil zřejmě i z jeho srdeční choroby, ale také z toho, že tušil, do čeho jdeme. Na rozdíl od nás mladých a naivních cítil, že normalizace bude trvat dlouho a že to nebude jednoduché," říká výtvarníkův syn Adam. "Samozřejmě také těžce nesl, že se na důležité posty v kultuře a na UMPRUM dostali lidé, kteří tam asi neměli co dělat a nedosáhli kvalit předchůdců," dodává. Adolf Hoffmeister zemřel sedmdesátiletý roku 1973.

I dnes, s pokračující ruskou válkou na Ukrajině, však platí jeho slova o protiválečném aktivismu: "Netečnost se stává nebezpečím a lhostejnost křivdou."

Výstava

Adolf Hoffmeister: 120 let od narození
Galerie Millennium, Praha, výstava potrvá do 7. října.

 

Právě se děje

Další zprávy