Fotografie roku 1989 měla svatozář pravdy. Národní galerie vystavuje obrazy revoluce

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
17. 11. 2019 12:03
Ruka v pleteném svetru nabízející dva karafiáty policistům za plastovými štíty a desítky dalších slavných fotografií, které patří k nejčastějším obrazům dnes jubilejně připomínané sametové revoluce, nechybí na výstavě nazvané 1989 v pražském Veletržním paláci.
Jan Jindra: Sametová, 1989
Jan Jindra: Sametová, 1989 | Foto: Národní galerie Praha

Národní galerie v pátek otevřela přehlídku zhruba 30 českých fotografů, kteří reflektovali nejen revoluční dění, ale celý rok 1989.

Kurátor Tomáš Pospěch se zanořil do jejich archivů a vybíral snímky tak, aby co nejpestřeji vystihl události celého roku. Vedle dokumentárních černobílých snímků, kterých je většina, představuje i jiné žánry a přístupy. Portréty, inscenované záběry, konceptuální cykly či intimní deníkové fotozáznamy. Pospěcha zajímá nejen to, jaká byla česká realita roku 1989, ale možná ještě zaujatěji zkoumá, jak vypadala domácí fotografie.

Morální hrdinství

"Politické události roku 1989 zastihly českou fotografii v neobyčejně dobré kondici," uvádí v katalogu výstavy kurátor, podle kterého měl v osmdesátých letech obzvláště dokument výjimečné postavení.

"V opozici k oficiálnímu umění, které přálo dekorativismu a povrchnosti, si víceméně neoficiálně a často podvratně rozvíjené dokumentární fotografie nesla téměř aureolu pravdy a morálního hrdinství. Dokumentární fotografie byla alternativou, jak si v neradostné politické situaci uchránit čistotu vlastní existence a vymezit se vůči oficiální propagandě."

Pospěch vyjmenovává okolnosti, které v roce 1989 vystřelily fotografii do centra zájmu. Právě tento rok se připomínalo 150. výročí vynálezu fotografie a v Praze i jiných městech se konaly desítky výjimečných výstav. Zároveň se v atmosféře politických protestů toho hodně odehrávalo na ulicích a fotografie byly vnímané jako nezpochybnitelně pravdivé svědectví.

Český člověk na skládce

Rok 1989 také znamenal konec zaběhnutého výstavního provozu, byl to poslední rok stejných cen fotomateriálu. Následující doba přinesla nové možnosti uplatnění, autoři ale poznali i dosud neznámou, drsnou stránku tržního prostředí. "Někteří fotografové přišli o svůj ateliér," říká Pospěch a uvádí příklad fotografa Jana Malého. Jeho ateliér vyvlastnil nový majitel, jehož přičiněním skončil na skládce proslulý soubor Český člověk.

Pavel Štecha: Národní třída, 1989
Pavel Štecha: Národní třída, 1989 | Foto: Národní galerie Praha

Časosběrný fotografický cyklus dokumentující portréty Čechů a Češek vznikal od roku 1982. Jan Malý společně s Jiřím Poláčkem a Ivanem Luttererem pořizovali portréty v polním ateliéru na různých místech republiky. Jen část souboru Český člověk se podařilo zachránit. "O ateliéry v té době přišli i další fotografové. Například Pavla Hečka také nový majitel vystěhoval," dodává kurátor, který část souboru Český člověk zařadil do nynější výstavy ve Veletržním paláci.

Na první pohled podobný soubor lidských typů představuje cyklus Chlapi dvojice Lukáš Jasanský a Martin Polák. Ti v roce 1989 fotografovali muže na ulicích. Na rozdíl od autorů Českého člověka však pracovali tajně. Snímky tak připomínají kartotéku policie šmírující své občany.

Soubor měl být součástí absolventské práce na FAMU, Jasanský s Polákem s ním ale neuspěli a ze školy na počátku 90. let "vyletěli". "Důvodem ale bylo, že nedodrželi zadání. Věděli, že papír z FAMU nepotřebují," vysvětluje kurátor.

Karel Cudlín: Volba Havla, 1989
Karel Cudlín: Volba Havla, 1989 | Foto: Národní galerie Praha

Opačný účes

Jiným konceptuálním dílem je dvojice portrétů šlechticů Antonína Kinského a Marie Bernadetty Rosiny T. Kinské od Pavla Hečka. Kromě toho, že fotograf tematizoval šlechtu, našel ojedinělý způsob, jak ji fotografovat. Ke každému portrétu přiřadil stranově obrácenou variantu. Na obou snímcích má přitom zobrazovaný téměř identickou pozici, jen opačný směr vlasů či zapínání na oblečení odhalí, v čem je rozdíl.

"Hečko tak tematizoval otázku pravdivosti fotografie a mimo jiné se zamýšlel, která tvář je ta pravá. Jak nás vidí ostatní, nebo jak jsme zvyklí se vídat v zrcadle," interpretuje kurátor.

Jiří Kovanda je jménem, které nebývá zvykem potkávat na čistě fotografické výstavě. Konceptuální umělec je ve Veletržním paláci zastoupen sérií nočních snímků, které pořídil po zavírací době v expozicích Národní galerie. Na konci osmdesátých let tam pracoval jako noční hlídač a opuštěné výstavní sály jej zlákaly k vlastním jemným intervencím.

Mezi dvě modernistická plátna zaparkoval rudl nebo před jiné dílo vyskládal věž z knih a navrch postavil květináč. "Některé z nich byly cíleny pro fotoaparát, jiné viděli pozvaní přátelé a někdy i galeristé ze zahraničí," píše o Kovandových krátkých, lehce podvratných "výstavách" kurátor.

Už nikdy nebudou oči zářit

Pražská výstava představuje ještě několik konceptuálních cyklů. Většina dalších fotografií ale poslušně přináší to, co návštěvník očekává: dokumentární dramatické záběry zachycující střety demonstrantů s policií, ulice a výkladní skříně polepené revolučními plakáty, portréty Václava Havla i euforii davu slavícího první svobodný Silvestr.

Z autorů jsou zastoupeni Karel Cudlín, Gustav Aulehla, Pavel Štecha, Iren Stehli, Jindřich Štreit, Vladimír Birgus či Josef Moucha.

"Byl jsem překvapený, že je ještě možné najít neznámé a přitom výborné fotografy," shrnuje Tomáš Pospěch bádání, jež výstavě předcházelo. Objevem je například Jan Jindra nebo Karel Bucháček, od kterého vybral sérii dynamických snímků z Palachova týdne i listopadových demonstrací.

Radovan Boček: Národní třída, 17. listopadu 1989
Radovan Boček: Národní třída, 17. listopadu 1989 | Foto: Národní galerie Praha

Právě Bucháček zachytil jeden paradox revolučních dní. Na jeho snímku z listopadové demonstrace je zřetelně vidět plakát s nápisem Pravda zvítězí, na kterém je fotka od skupiny Bratrstvo. Ukazuje mladíka s odhodlaným výrazem třímajícího v ruce vlajku. Aktivisté z Občanského fóra si fotografii bez dovolení "půjčili" a doplnili logo OF. 

Pravý název snímku přitom je Už nikdy nebudou naše zraky zářit tak jako v roce 1953 a patří do série, ve které Bratrstvo s hraným patosem odkazuje k agitačním postavám socialistického realismu 50. let minulého století. Do cyklu patří i romantizující fotografie spícího jinocha posypaného okvětními lístky, který si ustlal na vlajce rozprostřené na seně. Soubor skupiny Bratrstvo je na pražské výstavě rovněž k vidění.

1989

Veletržní palác, Praha, výstava potrvá do 16. února 2020.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 8 minutami

V polovině června proběhne na Slovensku líčení v případu Babišovy evidence u StB

Bratislavský krajský soud vypsal na 14. června líčení v případu žaloby předsedy hnutí ANO a bývalého premiéra Andreje Babiše, který se domáhá verdiktu, že v dokumentech někdejší československé tajné policie StB je jako její agent veden neoprávněně. Termín soudního jednání potvrdil mluvčí soudu Pavol Adamčiak.

Mluvčí neuvedl, zda soud v červnu vynese rozhodnutí. V seznamu vypsaných líčení je ale ke zmíněnému případu uvedena poznámka "líčení a rozhodnutí". Přelíčení, které bylo plánováno už na loňský prosinec, krajský soud tehdy zrušil po žádosti Babišova právního zástupce. Odročení se domáhal kvůli podezření na onemocnění covidem-19 a souvisejícím karanténním opatřením.

Slovenské soudy se Babišovou žalobou zabývají od roku 2012. Dva verdikty obecných soudů, jeden ve prospěch a druhý v neprospěch Babiše, slovenský ústavní soud postupně zrušil. Naposledy tak tříčlenný senát ústavního soudu učinil v roce 2019 a případ vrátil bratislavskému krajskému soudu k novému projednání. Svůj krok tehdy ústavní soudci zdůvodnili tím, že slovenské soudy neurčily, kdo má být ve sporu žalovanou stranou.

Jiný senát slovenského ústavního soudu již v roce 2017 v Babišově případu rozhodl, že žalovaným ve zmíněných sporech nemůže být slovenský Ústav paměti národa, který je obdobou českého Ústavu pro studium totalitních režimů a který dokumenty po StB spravuje. Byl to průlom v praxi slovenských soudů, které dříve ve věci evidence osob u StB často umožňovaly žalovat právě tamního Ústavu paměti národa. Ústavní soud tehdy ale neuvedl, kdo by místo toho měl být žalovanou stranou. Také Babiš ve své kauze zažaloval ÚPN a spolupráci s StB opakovaně popřel.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 42 minutami

Kanoistka Fišerová má další medaili z ME, v Liptovském Mikuláši získala bronz

Kanoistka Tereza Fišerová získala na mistrovství Evropy ve vodním slalomu v Liptovském Mikuláši bronzovou medaili. Na stupně vítězů na kontinentálním šampionátu se čtyřiadvacetiletá česká reprezentantka prosadila potřetí za sebou. V minulých dvou letech skončila pokaždé druhá.

Zvítězila Britka Mallory Franklinová. Stříbrná olympijská medailistka z Tokia a bývalá mistryně světa navázala na evropský titul z roku 2019. Fišerová za ní ve finále zaostala o 2,42 sekundy.

Druhé místo obsadila Francouzka Marjorie Delassusová s odstupem 1,72 sekundy na vítězku. Všechny tři medailistky zvládly finálovou jízdu čistě.

Další česká finalistka Gabriela Satková skončila s dvěma trestnými sekundami osmá.

Olympijský vítěz Slovinec Benjamin Savšek je počtvrté mistrem Evropy ve vodním slalomu. Čeští kanoisté ve finále v Liptovském Mikuláši chyběli.

Mistrovství Evropy ve vodním slalomu v Liptovském Mikuláši:

Muži:

C1: 1. Savšek (Slovin.) 100,44 (0 trest. sekund), 2. Tasiadis (Něm.) -0,57 (0), 3. Trave (Šp.) -1,73 (0), …v semifinále 20. Rohan (ČR).

Ženy:

C1: 1. Franklinová (Brit.) 113,35 (0), 2. Delassusová (Fr.) -1,72 (0), 3. Fišerová -2,42 (0), …8. G. Satková (obě ČR) -14,56 (2).

Zdroj: ČTK
před 43 minutami

Veslaři Vraštil se Šimánkem vstoupili do sezony třetím místem ve SP

Dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil a Jiří Šimánek vstoupil do nové sezony, jejímž vrcholem bude mistrovství světa v Račicích, třetím místem v úvodním závodě Světového poháru v Bělehradě. Z vítězství se radovali Švýcaři Jan Schäuble a Raphaël Ahumada Ireland, za kterými čeští reprezentanti zaostali o dvě sekundy.

Čtvrtá posádka z loňských olympijských her v Tokiu v Srbsku vyhrála rozjížďku i semifinále, dnešní finálovou jízdu začali Vraštil se Šimánkem pozvolně. Na prvním mezičase 500 metrů byli šestí, postupně se posouvali vpřed a dostali se až na druhé místo za suverénní Švýcary. Ve finiši ale neodolali ataku španělské dvojice Manel Balastegui, Caetano Horta a po fotofiniši klesli na třetí pozici.

Dvojskif lehkých vah Kristýna Neuhortová, Veronika Činková byl ve finále šestý. Boj o medaile dnes ještě čeká skifařku Jitku Antošovou, která pojede po 14. hodině.

Další čtyři české posádky se představily ve finále B. Pavlína Flamínková a Radka Novotníková na dvojce bez kormidelnice svou poslední jízdu vyhrály a celkově skončily sedmé. Jan Cincibuch a Jakub Podrazil obsadili na dvojskifu druhé místo. Skifařka Anna Šantrůčková i párová čtyřka Filip Zima, Dalibor Neděla, Tomáš Šišma, Jan Fleissner dojely třetí.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 1 hodinou

Kanoista Martin Fuksa dvakrát vyhrál i na Světovém poháru v Poznani

Kanoista Martin Fuksa vybojoval na Světovém poháru v Poznani stejně jako před týdnem v Račicích dvě vítězství. Nejprve ovládl závod na 500 metrů a poté triumfoval i na dvojnásobné trati. V obou případech odsunul na druhé místo Rumuna Catalina Chirilu. Kajakář Josef Dostál skončil v závodu na 1000 metrů čtvrtý.

Fuksa ovládl pětistovku se suverénním náskokem 1,32 sekundy před Rumunem Catalinem Chirilou, který vylepšil třetí příčku z Račic. Brazilský olympijský vítěz Isaquias Queiroz, jenž před týdnem zaostal za českým kanoistou na druhé příčce o tři desetiny, v Polsku nestartoval. Fuksův mladší bratr Petr obsadil šesté místo.

Na kilometru Fuksa porazil Chirilu o 62 setin. "Doufal jsem, že ve finiši už do mě nikdo nepůjde. Už nezbývalo moc sil a přemlouvat se na to jít s někým do finiše by nebylo úplně nejlehčí. Vítr se trochu otočil a foukal přímo zprava, takže to neodsejpalo tak, jako když fouká do zad. Ale zvládl jsem to do zlatého konce a to je úplně nejdůležitější," uvedl dvojnásobný mistr světa a desetinásobný evropský šampion v nahrávce pro média.

Devětadvacetiletý český reprezentant má na kontě už 15 vítězství ve Světovém poháru.

Čtyřnásobný olympijský medailista Dostál po nevydařeném vystoupení v Račicích na deblkajaku s Radkem Šloufem neuspěl v boji o stupně vítězů ani na singlu. Ve finále kilometrové trati dojel čtvrtý téměř sekundu za třetím Belgičanem Artuurem Petersem. Vyhrál čtyřnásobný mistr světa a stříbrný olympionik z Tokia v této disciplíně Portugalec Fernando Pimenta.

Se čtvrtým místem v úvodu sezony byl Dostál i vzhledem k povětrnostním podmínkách v Polsku spokojený. "Závod jsem si vážně užil. Už před startem jsem cítil dobrou energii. Hezky jsem vyrazil, takticky jsem sednul na vlnu, akorát finiš jsem začal moc brzy a ke konci jsem vytuhnul," řekl Dostál.

Čtyřkajak Jakub Špicar, Radek Šlouf, Jan Vorel, Daniel Havel byl na pětistovce osmý, stejně jako ženská posádka Kateřina Zárubová, Barbora Betlachová, Eliška Betlachová, Adéla Házová. Na dvoustovce deblkanoistek uzavřely finálovou osmičku Alžběta Veverková s Martinou Malíkovou.

Světový pohár v Poznani provázel silný vítr, kvůli kterému pořadatelé změnili program a všechny sobotní finálové jízdy přeložili na dnešek. Závodilo se pouze o medaile, finále B a C byla zrušena.

Zdroj: ČTK
Další zprávy