Recenze - Hlavní soutěž má prvního favorita. Rakouský film Tvoje krása nemá cenu... natočil nejmladší účastník boje o Křišťálový globus Hüseyin Tabak (ročník 1981) jako svůj absolventský film. A bravura, s jakou se zhostil příběhu o přistěhovalectví, identitě, lásce a determinujících rodinných poutech, ukazuje, že v Rakousku roste skutečně velký talent.
Režisér, který šest let studoval u Michaela Hanekeho, na tiskové konferenci prozradil, že tenhle nestor evropského filmu měl obrovskou radost, když se dozvěděl, že se jeho žák propracoval do karlovarské soutěže. Tabak přitom nijak nešlape v Hanekeho stopách na rozdíl od mnohých jiných rakouských mladých filmařů a filmařek. Jestli se dá poetika jeho debutu k někomu připodobnit, tak je to někdejší zázračné dítě německého filmu Fatih Akin (V červenci, Proti zdi).
Nejen tím, že také z první ruky referuje o své zkušenosti imigranta, ale že své depresivní příběhy o vykořeněnosti zpracovává s vypravěčskou lehkostí a cílí přitom na nejširší publikum. Tvoje láska nemá cenu… je film, který už tím, že se na svět dívá optikou dítěte, míří přímo na divákovy emoce, přesto ale citově nevydírá.
Klíčová úloha castingu
Od Hanekeho se Tabak údajně naučil, že hlavním klíčem k úspěchu je dobrý casting a práce s herci. Tady měl hned štěstí na Abdulkadira Tuncera, který podal přirozený výkon a podle ohlasů na tiskové konferenci by mohl být jednou z hvězd festivalu. Abdulkadir hraje zasněného Veysela, chlapce pojmenovaného podle legendárního tureckého písničkářského barda Asika Veysela, jehož melancholické písně pomáhají imigrantské komunitě překonávat stesk po domově a jehož píseň dala celému filmu jméno.
Čtěte také
Karlovarská soutěž vsadila na nováčky a hrdiny v krizi
Veyselova rodina se do Rakouska přestěhovala před pár měsíci a stále nad ní visí hrozba deportace. Azyl zvolila proto, že kurdský otec strávil několik let ve vězení jako člen kurdského odboje a v Turecku se stala terčem šikany. S tím se nemůže smířit Veyselův starší bratr, který otci nemůže odpustit, že kvůli němu musel opustit své turecké zázemí - dům, přítelkyni a kamarády. Uteče z domova a dostane se do vazby kvůli problémům s drogami. Veysel chodí do německé školy a pokukuje ve třídě po sousedce ze sídliště Aně, utečenkyni z bývalé Jugoslávie.
Protože ale umí německy jen několik slov, rozhodne se přiblížit své prepubertální lásce tím, že se foneticky naučí text titulní Veyselovy písně přeložený do němčiny, protože po něm ve škole stejně chtějí naučit se báseň. Sociální pracovnice navíc rodině naznačí, že jenom jeho výborný prospěch může oddálit deportaci rodiny, protože německé úřady dávají otevřeně najevo, že je nepovažují za politické uprchlíky.
Kromě herců je základem úspěchu scénář, který složitá a komplexní témata spojuje nenásilně do jednoho celku. Film realisticky poukazuje na krizi myšlenky integrace a zobrazuje neutěšenou situaci na vídeňském předměstí. Kamera se ale vyžívá v teplých barvách, aby zdůraznila, že se na svět díváme očima nevinného dítěte, které umí zatím vytěsňovat všechno zlé a nedokáže na realitu kolem sebe pohlížet očima společenského outsidera.
Příliš obyčejný Kamion
Ve světle dnešního sympatického filmového zjevení z Rakouska bledne další soutěžní snímek Kamion. Film quebeckého režiséra Rafaëla Ouelleta je solidní komorní indie drama o řidičí kamionu, který se zhroutí poté, co po nezaviněné srážce s jeho kolosem zemže žena. Depresivního vdovce přijíždějí na kanadský venkov přivést na jiné myšlenky dva jeho rozdílní synové. Samuel je úzkostný a nespokojený se sebou samým a podřadnou prací uklízeče ve velké korporaci, druhý je nezakotvený děvkař žijící po motelech.
Těch pár týdnů strávených u otce změní nenápadně chody životů všech zúčastněných. Kladem Ouelletova snímku je civilnost a uvěřitelnost postav a smysl pro nedořečenost jejich motivací. Kamion hledá drama mezi řádky a nevypomáhá si vypravěčskou schematičností ani velkou pointou. Režisér nezapře dobrého pozorovatele, ale banalita a obyčejnost příběhu má podíl na tom, že se film ani nijak výrazně nezapíše do paměti.
Příběh malého Kurda a jeho rodiny více tlačí na emoce hlavně v pečlivě gradovaném dojemném finále a místo malé osobní historie otevírá naléhavá velká témata, která jsou aktuální a zároveň univerzální. Proto film Tvoje krása nemá cenu… cenu určitě má. A v soutěži si může dělat nárok i na cenu nejvyšší.
