Už od začátku své kariéry v 60. letech směřoval Laco Déczi k explozivnímu hard bopu, což byl pravý opak převládajícího trendu ukázněného west coast jazzu.
Déczi vyznával od 50. let kult tragicky zesnulého génia Clifforda Browna (1930-1956). "Mrňavej frajer, co se zabil, když mu bylo pětadvacet, ale v muzice nasadil laťku tak vysoko, že to už nikdo nepřekonal," řekl v loni vydaném rozhovoru s novinářem Tomášem Poláčkem Totálně vytroubený mozek.
S trubkou začal rodák ze slovenského Bernolákova v jedenácti v době, kdy hrál ještě hokej za Slovan Bratislava. Od té doby ale "šel hokej k ledu" a Déczi se vrhl na hudební dráhu. Na přelomu 50. a 60. let hrával ještě amatérsky v Bratislavě, talent ho ale poté přivedl do Prahy, kde začal působit v Sextetu divadla Rokoko a následně v souboru Jazz Outsiders.
Následovalo angažmá v souboru S+HQ Karla Velebného a Reduta kvartet, kde se stal frontmanem. V roce 1967 založil vlastní sexteto Jazz Celula, kde postupně hrál s muzikanty Laco Troppem, Svatoplukem Košvanecem, Josefem Vejvodou, Karlem Růžičkou nebo Petrem Králem.
Stala se strašná věc! Ten narozeninový koncert se vyprodal! Pokud jsi to prosral, nevadí, bitku tentokrát nedostaneš. Od 30. Apríla hrajem s klukama v ČR a na Slovensku skoro všude, kde kdysi slavný zpěvák vietnamského původu Karl Maringott prodal alespoň jedno pojebané CDčko.
Zveřejnil(a) Laco Deczi dne 08. March 2018
První desku, Laco Deczi & Cellula Quintet - Pietoso, vydal v roce 1969. V 70. letech se stal členem Jazzového orchestru Československého rozhlasu a Tanečního orchestru Československého rozhlasu a nahrál několik sólových alb - mezi nejznámější patří Sentimental Trumpet v doprovodu smyčcového orchestru.
"Když jsem byl zaměstnaný v rozhlase, chodili jsme naproti do hospody. Přišel tam za námi kamarád malíř Libor Fára, vytáhlý elegán v sáčku, a říká: Pomocná sílo, přines mi holandský zátiší. Všichni jsme čekali, co číšník donese, a ono to bylo pivo a rum," vypráví Deczi v rozhovoru pro DVTV jednu z nespočtu historek. Během rozhovorů si nebere servírky, věty suverénně prokládá neslušnými výrazy a sype jednu bizarní historku za druhou.
S bývalým režimem se "československý Miles Davis" příliš neslučoval. Za normalizace prý ze svého bytu střílel z okna vzduchovkou komunistům do vitrínek. A za jeho konečným odchodem z vlasti nebyly peníze - "vydělávali jsme celkem dost, bigbandový jazz komunisti nezakazovali, nerozuměli tomu" -, ale svoboda.
"Do Reduty furt chodil na koncerty takovej jeden fízl, ale to jsem předtím nevěděl. Když mi vzali pas, přišel za mnou s tím, že mi může pomoct. Když jim podepíšu papír, dostanu pas zpátky. Tak jsem to podepsal a do čtrnácti dnů jsem byl venku," řekl v rozhovoru pro DVTV. Venku znamenalo v západním Německu, kde se ocitl v únoru 1985. V roce 1986 zakotvil ve Spojených státech, kde je stále frontmanem kapely Celula New York. Na bicí v ní hraje jeho syn Vaico.
V USA vystupoval s velkou řadou známých jazzových muzikantů - Elvinem Jonesem, Billem Watrousem, Davem Wecklem či Sonny Costanzem. Od 90. let se pravidelně vrací koncertovat do České republiky i na Slovensko, vydává desky.
Vedle hudebních aktivit je Déczi také amatérským malířem. V ČR vydal knihu kreseb s názvem Pravdy, kde jsou i historky k jednotlivým obrazům: "Před lety jsem začal po trochách, dělal jsem to jenom takhle bokem, kolem muziky. A teď to dělám tak, že když cvičím a už mě bolí držka, maluju najednou čtyři obrazy. Vždycky ďobnu, ďobnu, ďobnu a tak."
Laczo Déczi má tři dospělé syny a druhou, o 30 let mladší manželku Moon.
