Tonda Blaník je hrozný člověk, snad nikoho nenapadá brát ho jako vzor, říká režisér Marek Najbrt

Martin Svoboda Martin Svoboda
30. 1. 2018 8:00
"Tonda Blaník si našel své místo v realitě a politici s ním zacházejí jako se samozřejmou součástí svého vlastního světa," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz režisér Marek Najbrt. Film Prezident Blaník, v němž má tato postava, vzešlá ze satirického seriálu, hlavní roli, jde do kin 1. února 2018.
Tonda Blaník, osoba vzniklá z odposlechů.
Tonda Blaník, osoba vzniklá z odposlechů. | Foto: Falcon

Pod Prezidenta Blaníka se podepsalo hned pět scenáristů. Proč?

Jde o naši klasickou partu. Kromě mě to byli ještě Tomáš Hodan, Robert Geisler, Jan Bartes a Benjamin Tuček. V pořadí podle zásluh o projekt. Je pro mě důležité, aby jejich jména padla. V médiích kolem toho často vzniká zmatek a já bych zásluhy kluků nerad opomněl.

Máte tedy ustanovený scenáristický kulatý stůl?

Jde o model, který se ustálil už během příprav pěti sezon seriálu. Scházelo se nejen nás pět, ale také producent Milan Kuchynka a Marek Daniel, který je autorským typem herce a dokáže leccos vymyslet.

Společně jsme pokaždé vybrali námět, dali dohromady základní strukturu epizody a jeden z nás měl pak za úkol doma nahodit scénář. Podobně jsme postupovali i teď, jen ve větším měřítku. Základní kostru jsme vymysleli společně a jako hlavní scenárista se postupně vyprofiloval Tomáš Hodan.

Posun k celovečerní stopáži probíhal plynule? Vždycky existuje riziko, že formát vymyšlený pro krátké skeče neutáhne celovečerní stopáž. Postavy jsou moc ploché, konflikty moc jednoduché.

Tento projekt je od samého začátku riskantní, ale právě tím byl pro nás zábavný. Snažili jsme se zachovat co nejvíc principy původní Kanceláře Blaník. Využíváme stejné mechanismy a schémata, ale vytváříme z nich nový, odlišný tvar. Teprve na divácích si ověříme, jestli jsme byli úspěšní. Podle mě to funguje.

Bude mít Prezident Blaník plnohodnotný příběh?

V osmdesáti minutách máme jakýsi jednotící rámec. Patřičně absurdní a v dobrém slova smyslu naivistní strukturu, která generuje základní dějovou linku. Na ni pak navěšujeme celou řadu hraných i kvazidokumentárních situací, jež diváka postupně dovedou až do dramatického finále.

Jak moc chcete být konkrétní?

U druhého kola prezidentské volby jsme měli k realizaci připravené dvě varianty. Konkrétní jsme poměrně dost, i když ne v publicistickém slova smyslu. Už od FAMU mě baví kombinovat prvky reality a fikce a volba prezidenta nám poskytla k takovému mísení forem ideální příležitost.

Baví mě třeba, že když "Tondu" vyšleme mezi nepřipravené politiky, jsou kupodivu ochotní s námi hrát naši hru. Blaníka znají ze seriálu, tuší, co se od nich očekává. Někteří si s Markem Danielem začali hned tykat a chovali se k němu jako ke skutečnému lobbistovi, kterého znají už léta.

Někdy jsou začátky rozhovorů těžší než jejich konce. Takhle dopadl Martin Veselovský, když si pozval do studia Marka Daniela a Marka Najbrta. | Video: Martin Veselovský

Narazili jste na nějaký odpor? Hrozbu žalobami, nebo alespoň naštvané telefonáty?

Ne, tím by politici byli sami proti sobě. Kdyby Tondu neakceptovali, vypadalo by to, že nemají smysl pro humor. Stalo se, že jsme v podstatě nezáměrně urazili jednu starší herečku, která se Markovi pak ozvala, ale to je v podstatě všechno. Blaník si prostě našel své místo v realitě a politici s ním zacházejí jako se samozřejmou součástí svého vlastního světa.

Schopností rychle reagovat na aktuální dění je známý třeba South Park, některé epizody reflektují pár hodin čerstvé zprávy. Nicméně právě u posledních amerických voleb tvůrci narazili. Vsadili na vítězství Hillary Clintonové a směrovali k němu celou sérii. Pak museli narychlo přepisovat, aby konec odpovídal fakticky, i když dramaticky se zcela rozpadl.

Nastavili jsme si to tak, abychom na výsledcích volby nebyli úplně závislí. Fakt, kdo vyhrál, ve skutečnosti ovlivnil jen finální scénu. Ať by to dopadlo jakkoliv, nehrozilo, že se nám rozpadne dějová struktura. Navíc realitu po vzoru seriálu v nadsázce zjednodušujeme, a proto jsme na ní do určité míry nezávislí.

Když zmiňujete nadsázku, je právě ona sama o sobě hlavním smyslem existence Blaníka, nebo má mít přesah, konkrétní agendu? Mám někdy pocit, že jediná motivace Blaníka je udělat si z každého legraci.

Máme samozřejmě svou představu o tom, jak by měla země fungovat a kteří politici mají k této představě blíž. Seriál ani film nevznikly jako nějaký audiovizuální výrobek, vznikly z potřeby reflektovat naši politickou i společenskou realitu a pokud možno ji trochu ovlivnit. Smích je tedy v tomto případě prostředkem k úniku, k uvolnění frustrace.

Přesto Blaník vznikl spontánně, bez uvažování o žánru. Když se tedy začalo veřejně řešit, že jde o politickou satiru, můžeme jen uznat, že pravděpodobně ano, protože splňuje většinu bodů její definice. Jenže my nemáme ambici tenhle žánr v Česku znovuobjevit a oživit, i když média nám to často přisuzují. Je nám to tak trochu jedno, tvoříme spontánně, politiku reflektujeme podle svého citu, ne podle konkrétních žánrových pravidel.

A takhle je to podle nás nejzábavnější. Proč bychom měli Blaníka přizpůsobovat zájmu nějaké strany nebo politika? My nejsme součástí předvolební kampaně, nejsme ve štábu žádné partaje ani prezidentského kandidáta. Podle mě jsou politická agitace a náš film i seriál oddělené věci a tak to i zůstane. Komu se to nelíbí, měl by si natočit vlastní verzi politické satiry.

Je snadné udržet tuhle "spontánnost" po celých pět řad seriálu a nyní ve filmu? Zůstává Blaník stejně bezprostřední?

Blaník není náš jediný projekt, proto ho nemusíme držet za každou cenu při životě. Nejde o naši obživu, vždycky to byl nízkorozpočtový seriál, který vznikal vedle našich ostatních, často větších záležitostí.

Jako završení jedné etapy vznikl i film. Původně jsme neplánovali se k Tondovi v roce 2018 vrátit, ale po výsledku prezidentské volby si tím už nejsem tak docela jistý. O tom ale nerozhodnu sám, bude záležet na celé skupině a zejména na našich hercích Marku Danielovi, Halce Třešňákové a Michalu Daleckém.

Pokud se nepletu, vaše spolupráce se Streamem, kde zatím Blaník vznikal, skončila? 

To je spíš otázka pro našeho producenta Milana Kuchynku, ale souvisí to s odchodem producenta Lukáše Záhoře ze Streamu.

Na začátku bylo z pochopitelných důvodů dost obtížné najít pro Blaníka podporu, před třemi roky bychom například jen těžko sehnali prostředky na film. A právě Lukáš nám v té rané fázi hodně pomohl. Díky němu a Streamu si Blaník rychle získal publikum. Teď se situace změnila, ale není úplně pravda, že jsme na Streamu skončili. Kdybychom se se seriálem rozhodli pokračovat, primárně ho nabídneme jim. Seznam je ostatně vedle České televize druhým z koproducentů našeho filmu.

Před lety se s Českou televizí neúspěšně jednalo i o samotném seriálu.

Byl to nápad tehdejší producentky televize Kamily Zlatuškové, ale jsem vlastně rád, že nevyšel, protože si myslím, že se Blaník v seriálové podobě do výrobních a legislativních schémat televize moc nehodí.

Nemám ohledně toho pocit zhrzenosti, naopak, jsem přesvědčený, že nás televize tehdy nemohla a ani neměla vzít. Internet byl prvotní nápad a jsem rád, že to u něj i skončilo. Mimo jiné kvůli zachování flexibility, která je na webu v podstatě neomezená.

Nejste tedy v situaci už zmíněného South Parku, který zápasí s únavou tvůrců, kteří to ale zároveň ještě nechtějí vzdát? Vznikají nové díly, ačkoliv jsou z velké části kritikou sebe sama a vlastní neschopnosti přestat.

U nich hrají zásadní roli peníze. My sice máme dvaačtyřicet milionů zhlédnutí, ale věřte, že nikdo z nás na Blaníkovi nezbohatl. Tady asi hledejme důvod, proč se v Americe podobné seriály často udržují při životě déle, než je přirozené.

Nicméně i Blaník je "značkou". Před pár lety jsem od Streamu dostal hrneček a deskovou hru s vaším logem.

Jenže - a to je další zásadní rozdíl - tyto věci jsou v Česku součástí propagace a nic moc se na nich většinou nevydělá. Hrníčky a hra "Blaníku, nezlob se!" tehdy skoro způsobily rozkol v našem týmu. Jedni je prosazovali, jiní byli zásadně proti. V jednu chvíli byl konflikt docela zásadní.

Na které straně jste byl vy?

Byl jsem proti, přišlo mi to zbytečné. Kluci měli jiný názor a mně nakonec došlo, že přece zase o tolik nejde a že se kvůli takové blbosti nerozhádáme. Chápu, že měli pocit, že lidé budou třeba chtít mít doma nějaký suvenýr, jímž vyjádří sounáležitost s Blaníkem. Možná měli pravdu, ale já bych to stejně radši nedělal.

Režisér Marek Najbrt o tom, jak se narodil Prezident Blaník
Autor fotografie: ČTK

Režisér Marek Najbrt o tom, jak se narodil Prezident Blaník

"Prvotní myšlenka udělat blaníkovský film na pozadí prezidentské volby se zrodila už asi před rokem," říká režisér Marek Najbrt. "Aktivně scházet jsme se začali někdy před létem. Pak jsme čekali, co se začne dít na politické scéně, ale překvapivě toho nebylo moc." Kampaň k prezidentským volbám podle něj začala dost pozdě a byla vlastně docela nudná. "Předpokládal jsem, že mezi prvním a druhým kolem to zhoustne, že z debat vypadne něco bizarního, ale nakonec jsme si museli vystačit poměrně s málem. O to víc jsme toho museli sami vymyslet, což je možná pro náš film dobře," dodává. 

Film bude mít premiéru 1. února 2018

Naťukl jste blízký vztah, který mají někteří diváci k Tondovi Blaníkovi. Mnoha lidem je hodně sympatický. Vždycky mě zajímalo, jestli to tak má být, když je to vlastně…

… kretén? Pro mě jde o typického antihrdinu a věřím, že tak ho vnímají i diváci. Ne že by byl lidem jednoznačně sympatický, spíš je pro ně zábavná jeho zhovadilost. Asi bych nebyl úplně rád, kdyby ho někdo vnímal jako vzor hodný následování. Jde o hrozného člověka. Nebo vy myslíte, že by někdo mohl chtít být jako on? Toho se nebojím.

Já právě ano. Tonda Blaník je typická figura, již si lidé zamilují, opakují jeho hlášky, stylizují se do něj během konverzace.

Snad se pletete. Ono napodobovat Tondu Blaníka ani moc nejde, vyžadovalo by to dost specifické schopnosti. Rozhodně není naším cílem z něj dělat hrdinu. Podle mě jde o jasnou karikaturu. Tonda se zrodil ze zveřejněných odposlechů, zákulisních informací a dlouhodobého sledování českého lobbistického prostředí.

Jak je to vlastně s rychlou produkcí Prezidenta Blaníka? Budete usilovat o plnohodnotnou technickou kvalitu, nebo zvolíte stylizaci většího provizoria a menší řemeslné čistoty?

Kdepak, nic provizorního! Chceme dosáhnout plnohodnotné filmové podoby. Vyžaduje to velké úsilí vtěsnané do menšího časového prostoru, ale všichni jsme byli ochotní do toho jít a docela si to užíváme. Projevuje se to třeba tak, že na obrazovou i zvukovou postprodukci nasadila studia MAT a Soundsquare víc lidí, než bývá obvyklé. 

Nedostatek času máme jen u dokončovacích prací, natáčecích dní bylo 33, což víceméně odpovídá běžnému českému standardu. Zvolená forma samozřejmě vychází z nervního a neučesaného pojetí našeho seriálu, ale to je otázka stylu. Nic jsme neošidili, Prezident Blaník je dotažený film.

 

Právě se děje

Další zprávy