Koncert amerického komediálního uskupení tuto neděli zakončil týden, který byl v Praze plný metalu, hudby kdysi kritizované jako ďábelské. V úterý a znovu ve středu zahráli Iron Maiden v O2 areně, v pátek sestavy Mötley Crüe a Def Leppard vrátily Letňany do 80. let minulého století. Žádný ze slavných souborů se ale nedočkal tak nadšeného přivítání jako Tenacious D ve Foru Karlín.
Kapela založená herci Jackem Blackem a Kylem Gassem přitom tvrdou rockovou hudbu mění v komedii. Paradoxně ale často působí autentičtěji a zábavněji než nejznámější představitelé žánru.
Jako první fanoušci v sále spatří potemnělou scénu s logem evokujícím deathmetalovou kapelu z nějaké severské země. Jméno nejde přečíst, písmena jsou zkroucena do tvaru starobylé sekery, zbytek grafiky připomíná klestí. Z reproduktorů zní úvodní skladba filmu Králové ro(c)ku, který duo uvedlo v roce 2006 a kde zápasilo s ďáblem hraným Davem Grohlem.
Pak se rozsvítí a za nebývalého jásotu přichází na pódium pětičlenná sestava. Hned první píseň Kickapoo s ní zpívá celý sál včetně ochozů. Karlínská hala s kapacitou 3000 návštěvníků byla vyprodaná už od konce loňského roku.
Skoro jako muzikál
Přebuzená rocková show vyvolává adekvátně silnou reakci publika. Celou dobu je to přitom hra, která se místy blíží muzikálovým číslům. Většina písní má sevřený příběh a muzikanti jej vyprávějí ústy více postav. To neznamená, že by koncert poctivě neodehráli. Naopak. Kyle Gass umí skvěle na akustickou kytaru, Jack Black výborně zpívá. V zádech pak mají solidní kapelu.
Tenacious D založili v půlce 80. let, kdy se potkali v Los Angeles coby členové divadelního souboru The Actors’ Gang. Zprvu se spolu nebavili. Gass v souboru působil jako hlavní muzikant a přítomností nováčka Blacka se cítil být ohrožen. Sblížili se až na výjezdu do skotského Edinburghu.
První koncert odehráli v losangeleské kavárně, kde nechali publikum vybrat i jméno kapely. Tehdy měli jedinou píseň Tribute: zhudebněnou povídku o tom, kterak při stopování na dlouhé a osamělé silnici potkali ďábla. Ten jim nařídil napsat nejlepší song na světě. Oni to zvládli, ale dnes už si ho nepamatují, pročež Tribute složili na jeho památku.
Dnes třiapadesátiletý Jack Black a dvaašedesátiletý Kyle Gass používají všechna klišé rockové hudby. Dohromady lepí krátké sekvence nejohranějších postupů, což jim nejspíš usnadňuje práci. Aby stokrát slyšené motivy držely pohromadě a nepůsobily jako paskvil, je třeba mít talent a charisma. Ani jedno aktérům nechybí.
"Jaká rocková forma je nejsilnější?" ptá se Jack Black publika v půlce koncertu. Na scénu vchází postava mohutného rytíře v brnění a s rohy. Začíná skladba The Metal, již Black uvádí výkřikem: "Nikdo nemůže zničit metal!" Pražské koncerty, jež minulý týden navštívilo přes 100 tisíc diváků, mu dávají za pravdu.
Tenacious D v této písni zpívají o tom, jak se oblibu metalu pokusily přehlušit punk, nová vlna nebo grunge, žádnému žánru se to ale nepovedlo. Pomyslné klání různých stylů muzikanti podávají coby biblický souboj končící slovy "Techno se snažilo znesvětit metal, ale neuspělo / Jo, metal / Ten přichází z pekla". Publikum souhlasí a ukazováčkem i malíčkem hrozí do vzduchu.
Tenacious D se nebojí kontrastů ani něžných melodií. Po tvrdém kusu se oba interpreti předhánějí v saxofonovém klání, které vyhraje Gass se známou melodií hitu Baker Street skotského zpěváka a písničkáře Gerryho Raffertyho. Metalověji naladění fanoušci na moment tápou.
Rozchod
Hudba Tenacious D je dvojsečná zbraň. Z rocku si utahují, přitom ho uctívají. Nejde jen o převzaté postupy, ale také chování. Před skladbou Dude (I Totally Miss You) se dvojice kvůli údajnému problému s ozvučením rozhádá. Gass do mikrofonu ve Foru Karlín oznamuje, že končí, a ostentativně opouští pódium. Black rozehrává akustickou baladu, v níž se vyznává z lásky ke spoluhráči.
Dramata a osobní animozity, jaká bývají v rockových sestavách běžné a mohou se táhnout roky, muzikanti předestřou na půdorysu jedné písně. Utahují si z neustálého šermování egy, ale i takzvané bromance, bratrské romance, blízkého vztahu mezi muži. Rock’n’roll je stále výrazně maskulinní svět, v němž spolu muži tráví mnoho času.
"Kámo, hrozně mi chybí tvoje upřímnost i naše výjimečné chvíle," zpívá Jack Black za doprovodu jemné, akustické kytary. Lidé v sále zvedají zapalovače a Kyle Gass se za dojatého potlesku vrací na scénu.
Jindy dvojice reflektuje život na turné. Po písni Roadie se přicházejí uklonit technici. Pyrotechniku má na starosti jakýsi Biffy Pyro, jehož pseudonym nápadně připomíná skotské rockové trio. Vypadá nervózně, zapomíná pouštět ohně, případně tak činí v nevhodných chvílích. Kapela mu odpouští a dodává odvahu, až to technik ve finále víceméně trefí.
Na pódiu se každou chvíli něco děje. Hlavní hvězdy hrají tvrdé písně na akustické kytary, zazní ale také funky nebo country singl Video Games, který kapela vydala teprve před třemi týdny.
Při skladbě Tribute se za interprety začne nafukovat obří rekvizita v podobě ďábla. V závěru pak jako ve správné parodii na rockový koncert nesmí chybět nekonečné sólování. Akorát ve Foru Karlín je tak dlouhé, až se mění v to, z čeho si mělo dělat legraci. Hudebně v něm vyniká baskytarista John Spiker, když působivě obehraje melodii jejich písně Double Team.
O velké finále se postará "sólo" osvětlovače stojícího u zvukového pultu uprostřed plochy na stání. Když ho Jack Black vyvolá, muž začne rychle měnit osvětlení, což muzikanti zaujatě sledují. Ale legraci stranou: možná neexistuje kapela, která dává tolik prostoru přidruženým profesím hudebního průmyslu, na které se například během pandemie covidu-19 často zapomínalo.
"Tahle je pro všechny mladý v publiku. Ať jste gay, nebo trans, ať v posteli preferujete cokoliv, tohle je pro vás," uvádí pak Jack Black závěrečnou baladu Fuck Her Gently o romantickém sexu.
Koncert místy připomínal film Králové ro(c)ku, některé žerty neměly daleko k nenáročným "potřeštěným" komediím jako Prci, prci, prcičky.
Rocková hudba v podání Tenacious D je žánr spíš vousatý či vyprázdněný než svalnatý a svázaný sexy legínami. Jack Black s Kylem Gassem ve vytahaných tričkách a kraťasech záměrně připomínají jakési vypelichané ZZ Top. Jestli je rock opravdu mrtvý, Tenacious D našli nejlepší způsob, jak to přiznat.
