První megaplex kin v Česku - podle slov provozovatelů evropská technologická špička - otevírá kasy 11. října na Chodově spolu se zbytkem rozšířeného obchodního centra.
Součástí megaplexu je i 4DX sál, sedm sálů pro 3D projekce a tři sály vybavené nejmodernějším Dolby Atmos zvukem. "Investujeme do technologií, protože právě v nich vidíme budoucnost," říká marketingový ředitel Cinema City pro Česko a Slovensko Robert Švec.
"Jako potvrzení toho, že diváci na technologie obrazu i zvuku slyší, stačí náš IMAX na Floře, o nějž je velký zájem," dodává. Na Chodově však trochu překvapivě IMAX chybí. Stejnojmenná nadnárodní firma, jež poskytuje kinařům technologie, se totiž rozhodla, že jeden sál v Praze zatím stačí.
Vymožeností Chodova je i VIP sál s nadstandardními službami, například hlavním jídlem. Jeho nabídky si už stihli všimnout někteří uživatelé Facebooku, kteří podotkli, že v něm jde víc o to, se najíst než vidět film.
Moshe Greidinger, ředitel firmy Cineworld Group, která síť Cinema City provozuje, se však ohrazuje:
"Na samotný film se ve VIP sálu díváte pouze s popcornem a nápojem jako vždy, celý princip nadstandardních služeb spočívá v tom, že se s přáteli sejdete dřív nebo zůstanete déle a najíte a pobavíte se společně v lobby. Zážitek z filmu se tedy nemění."
Kvalitnější projekce = lepší zážitek?
Každý multiplex se obvykle dočká kritiky za až přílišné ulpívání na technologii, která filmům podle konzervativních diváků bere kouzlo.
"Chápu, že někdo upřednostňuje malá plátna a domácí prostředí, my ale věříme, že nejlepší je sledovat filmy v těch nejmodernějších podmínkách," míní ředitel Cineworld Group, izraelský podnikatel Moshe Greidinger.
I přestože na tiskové konferenci používal výhradně slova "zábava" a "zážitek", považuje prý filmy předně za umění. "Dokonce za nejvýznamnější umění 20. a 21. století."
Technologie podle něj není nepřítel umění, jde s ním - a tím spíš ve filmu - ruku v ruce. Na mysli přitom nemá jen velké produkce s drahými efekty. Věří, že kvalitnější projekce zlepší divákův zážitek z jakéhokoliv snímku.
Přesto je jasné, že důraz na technologie - například propagování 4DX sálu, jenž přejímá princip pouťového simulátoru a s diváky hází a oprašuje je vodní tříští - dělá z filmů především atrakci.
Velká kina však o podobných doprovodných aspektech promítání uvažovat musí. "Tři nohy našeho výdělku jsou film, občerstvení a kinoreklama. Nedá se říct, že na samotných filmech se nevydělává, zároveň ale platí, že bez druhých dvou prvků bychom se neobešli," vysvětluje Švec.
Popisuje také, jakým způsobem se filmy v síti Cinema City, a tedy i na Chodově nasazují.
Vzhledem k tomu, že kinaři do filmů neinvestují a přebírají je jako hotové produkty, není pro ně důležité, jestli se jedná o blockbustery za stovky milionů, nebo nízkorozpočtová dramata. Nemají tedy důvod nechávat v kinech neúspěšný drahý film jen proto, že si to přejí producenti. Jednoduché pravidlo podle Greidingera zní: "Řídíme se trhem, tedy zájmem publika."
Stejně demokraticky (a kapitalisticky) se přistupuje i k nasazování českých filmů. Ty nemají žádné speciální postavení, promítají se podle stejného plánu jako ty zahraniční: první víkend jde film do kin podle odhadu zájmu, následně se podle reality upravuje počet sálů, v nichž ho kino promítá.
Čekání na český blockbuster
"Nejsem filmový kritik, abych filmy hodnotil. Naším cílem je dát příležitost co největšímu počtu snímků. I proto vznikl multiplex s 18 sály," vysvětluje Greidinger. "Ty, o něž je zájem, v programu zůstanou, ostatní uvolní místo dalším."
Tuzemské filmy bývají v porovnání s těmi zahraničními v nevýhodě nejen kvůli technologiím, jejichž vývoj postupuje rychle a tuzemská kinematografie je podle Roberta Švece nestíhá, ale také proto, že díky koprodukci České televize se záhy objeví na obrazovkách. "V televizi se koprodukční filmy ve srovnání s americkou praxí objevují mnohem dříve. I proto si divák investici do návštěvy kina rozmyslí," míní Švec.
Když přijde řeč na české blockbustery, mezi které se v posledních letech řadila například pohádka Anděl Páně Jiřího Stracha, Robert Švec vyhlíží Čertoviny Zdeňka Trošky a snad také poslední díl série Zahradnictví Jana Hřebejka.
"Od jejích předchozích částí se čekalo víc, ale poslední díl Nápadník by měl být prý víc komediální a podobný Pelíškům. Doufáme tedy, že zaujme," konstatuje.
